Migrace, paměť, osobní trauma, kulturní dědictví – všechna tahle témata v sobě nesou mnoho těžkosti. Výstava v ústeckém Domě umění ale ukazuje, že je možné o nich mluvit přístupně i lidsky – skrze obrazy, zvuky, gesta. A hlavně skrze konkrétní příběhy.

Výstavu Přesuny a proudy – Kde se setkávají Dněpr a Labe kurátorsky připravil Sasha Baydal (he/they) – původem z Ukrajiny, dnes usazený hlavně v Paříži. Kurátor, který mluví osobně i politicky, se dlouhodobě soustředí na osobní i kolektivní zkušenosti a přesuny – migrací, vysídlováním, ztrátou paměti a to zejm. v post-sovětském prostoru, kdy je Baydalův přístup ovlivněn ještě queer a dekoloniální teorií. Symbolický průplav mezi Ukrajinou a Českem pak dotváří kurátorka Nataša Petrešin-Bachelez, vedoucí uměleckých a kulturních programů v Cité internationale des arts.

Jak mluvit o přesunech – lidských, kulturních, politických – tak, aby řeč nebyla abstraktní, ale transparentní a srozumitelná? Odpověď přišla v podobě souboru děl od tvůrců z Ukrajiny, střední Asie, Balkánu, Afriky i České republiky. Celá výstava se rozprostírá mezi dvě řeky a představuje napojení na skutečný život. Symbolický průplav mezi Ukrajinou a Českem, mezi Dněprem a Labem, se tak stává metaforou pro kulturní a migrační proudy, které jsou právě pro ústecký region více než příznačné.

Každý jednotlivec utváří společnost

Výstava Přesuny a proudy – Kde se setkávají Dněpr a Labe, v originále Displacements and Torrents – Where the Dnipro and the Elbe Meet byla premiérově uvedena v Paříži na podzim roku 2024 a není náhoda, že se v adaptované podobě přesunula právě do Ústí nad Labem. Město s vlastní složitou historií vysídlení, přílivu a odlivu lidí, industriálních pádů i kulturních nárazů, působí jako ideální prostor pro podobnou reflexi. Prostor bývalé kantýny Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, dnešní Dům umění v čtvrti Klíše, se pozměnil v platformu zkoumající osudy, vazby i vztahy s ohledem na geopolitický kontext. Zároveň ale akcentující každý jednotlivý lidský příběh.

Samostatně, ale k celku

Jednoduchým, ale za to naopak silným a výpovědním gestem, rezonuje dílo Leftover Bodies vizuální umělkyně Kvet Nguyen (* 1995). Reprinty archivních fotografií ze 70. a 80. let 20. století, kdy do Československa přijeli na výměnný pobyt vietnamští studenti, nainstalovala autorka přímo na zeď a zčásti přetřela bílou barvou. Skupinové fotografie i jednotlivé portréty v instalaci doplnila výstřižky z novin z 90. let 20. století, ve kterých se objevuje rasistická rétorika právě vůči vietnamské komunitě. Tímto spojením Nguyen zpochybnila jakékoli ideály státního socialismu a upozornila tak na návrat otevřeného rasismu po pádu socialismu.

Od sociologických analýz a výpovědí se k tomu nejvíce univerzálnímu dílu, které nepotřebuje geopolitické ukotvení a přesto lze jeho kulturní odkazy rozpoznat, přiblížilo esteticky výrazné dílo Red Composition od Huai-Kuei Son (1937–2006) (Madame Song). Monumentální tapisérie z rostlinných vláken a koňských žíní připomíná ženské pohlaví, ale zobrazuje motýla; letmo odkrývá poetiku taoistické filozofie skrze odkaz na text Sen o motýlu čínského filozofa Čuanga-c’ ze 4. století př. n. l. „Zdálo se Čuangovi, že je motýl, jenž poletuje kolem, motýl se cítil motýlem, nic mu nechybělo, nevěděl, že je Čuang. Náhle se probudil a ustrnul, je Čuang! A teď neví, zdálo se Čuangovi, že je motýl, nebo se zdá nyní motýlu, že je Čuang? Čuang nebo motýl, přece tu musí být nějaký rozdíl! A tomu se říká proměnlivost věcí!“ Snad více poezie, filozofie a lehkosti by dnešní doba potřebovala, aby nebyla zatěžkána pouze samými fakty, daty a ospravedlňováním sebe sama.

Ponořit se, ale neutonout

Přesuny a proudy nejsou ani tak výstavou o migraci, jako spíš výstavou v migraci. Nezůstávají na povrchu politických hesel, ale ukazují konkrétní těla, jejich hlasy, osudy i paměť. Jsou to proudy obrazů a slov, které se valí klidně, někdy divoce a přes zábrany, ale vždycky s účelem. A v čase, kdy Evropa opět hledá, koho přijmout a koho vytlačit, působí tahle výstava jako tiché, ale důrazné připomenutí: za každým přesunem je lidský příběh.

Přesuny a proudy – Kde se setkávají Dněpr a Labe
Dům umění Ústí nad Labem
(Klíšská 129a, Ústí nad Labem)
24. 4. – 26. 7.