Pronikání malby s dějinami a hudbou je obsaženo v tvorbě, kterou představuje výstava Apokatastasis & Fuga per canonen v pardubické GAMPA. Ta je druhou a třetí částí výstavního triptychu umělkyně Gabriely Těthalové. Po vstupu do výstavních prostor je divák vtažen do scenérie vizuálních i zvukových vjemů a touží pochopit předkládané souvislosti.


Plocha o jedné straně a jedné hraně. Möbio­va páska. Byla objevena nezávisle na sobě dvěma matematiky Augustem Ferdinandem Möbiem a Johannem Benediktem Listingem v roce 1858. Od té doby se stala inspirací v mnoha vědeckofantastických dílech širokého spektra umělců. Například M. C. Escher (1898–1972) vytvořil s touto neorientovatelnou plochou několik obrazů, z nichž tím nejznámějším je Möbius Strip II a zobrazuje kráčející mravence po této ploše. Efekt deformace dvojrozměrné plochy do třetího rozměru se stal inspirací i umělkyni Gabriele Těthalové (* 1988). Právě Möbiova páska může být analogií filosofického konceptu apokatastasis, tezi o všeobecném opakování, který má kořeny již v antické filosofii, přestože jej později převzala křesťanská teologie. Stoia pomocí pojmu konceptualizovala cyklické pojímání času, kdy tak označovala periodický návrat hvězd do jejich původní pozice. Těthalová s principem Möbiovy pásky pracuje jako s objektem/malířským plátnem, na kterém dále pracuje s principy apropriace, kódování a strukturou dějin umění.
Malířská úvaha o povaze čísla v rovině, v prostoru a v proporci není v díle Těthalové náhodná – její exaktní matematické vzdělání ji v rámci dalšího studia na pražské UMPRUM v Ateliéru malby Jiřího Černického a Marka Meduny dovedlo k mezioborovým tvůrčím průnikům. Dle tradice artes liberales, tedy svobodných umění, souhrnu sedmera okruhů, které tvořily základ středověkého vzdělávání, propojuje více polí také aktuální výstava Těthalové připravená s kurátorkou Evou Skopalovou.
Tímto odhalováním jednotlivých souvislostí a myšlenkových postupů nabývá postupně odůvodnění i název další části výstavního triptychu: Fuga per canonem, termín ze 16. století, označuje hudební útvar – fugu vyjádřenou ve formě kánonu. Jako inspirativní kompoziční útvar se vepsala na počátku 20. století do románu Jamese Joyce Odysseus. Joyce v něm propojuje literaturu a hudbu, kdy rozkládá text dle struktury této fugy. Fuga se stala inspirací i ve vrcholném díle Františka Kupky, ztvárněná obrazem Amorfa. Dvoubarevná fuga (1912). Ten měl zásadní vliv na pozdější vývoj abstraktní malby. Na tuto historickou zkratku, která předkládá stěžejní díla, jež svému múzickému umění popustila hranice, navazuje Těthalová svými malbami/hologramy, ve kterých svět hudby a svět malby také zpřítomňuje.

Efekty, deformace, algoritmy
Hudba linoucí se galerií teritorializuje nejen její prostor, ale přeměňuje i zpravidla očekávané ticho na rozprostřený zvukový vjem. Nikoli v podobě pouhého podkresu pro vnímání vizuálních vjemů, ale jako svébytná část obrazově hudebního výstavního triptychu.
Výstava Apokatastasis & Fuga per canonem je mnohavrstevnatým projektem, který dokáže zaujmout svou neobvyklou vizualitou, vtáhnout skrze instalaci a v neposlední řadě otevřít prostor pro rozjímání nad historickým kontextem tvůrčích forem, které jsou ve svých principech k nalezení jak v minulosti, tak v přítomnosti, kdy jsou snad oba přítomny v čase budoucím a čas budoucí je obsažen v čase minulém, jestliže všechen čas je věčně přítomný – jak také T. S. Eliot (1888–1965) ve sbírce Čtyři kvartety navazuje na stoický koncept apokatastasis svými verši.


Apokatastasis & Fuga per canonen
GAMPA (Příhrádek 5, Pardubice)
8. 10—10. 1. 2021