Když se setkají tvůrčí profese a zároveň životní partneři, bývá z této kombinace většinou velmi zajímavá souhra. To rozhodně platí v případě manželů Richarda a Veroniky Fischerových, kteří společně vybočili ze zajetých kolejí a rozjeli projekt Domácí dílna, v němž se mimo jiné specializují zejména na nástěnné malby v interiérech a exteriérech, ale nevyhýbají se ani designovému tisku na trička a jiným kreativním akcím. Tvoří spolu ve svém bytě na Rašínově nábřeží a do výtvarného procesu se nebojí zapojit i své děti. Společně jsme si povídali o tom, jak jim spolupráce funguje a proč se rozhodli společně vykročit jiným směrem.


Společně jste se jako manželé pustili, dá se říci, do rodinného pracovního projektu s názvem Domácí dílna. Kdy vás poprvé napadlo skloubit svoje tvůrčí profese a prezentovat se spolu?
Veronika: Krátce na to, co jsme spolu začali žít, zanikl časopis, ve kterém jsem pracovala jako obrazová redaktorka. Rozhodla jsem se, že nechci dál zůstávat ve vydavatelství.
Richard: Jelikož jsem se v tu chvíli ocitl v nové životní roli, která měla i jiné finanční nároky na mou práci, zeptal jsem se Veroniky, jestli by mi mohla se svými profesními zkušenostmi pomoci to, co dělám, nějak posunout.
V: Mohli jsme využít mé zkušenosti s jednáním s agenty a agenturami zastupujícími fotografy. Věděla jsem, jaké mzdy se platí ilustrátorům a jaký servis se od nich očekává.
R: Tou dobou jsem ilustroval převážně učebnice němčiny, což byla časově náročná a rutinní práce, a cítil jsem se jako ilustrátor vyhořelý. S novými zakázkami jsem měl možnost si vyzkoušet novou výtvarnou techniku, která je dnes vlastně už mým rukopisem.
V: Jelikož je Richard umělec založený spíše analogickým směrem, udělala jsem si rekvalifikační kurz počítačové grafiky, abych jeho práci mohla upravovat a posílat dál.

Richard Fischer (* 1968)
vystudoval Střední odborné učiliště Centrum odborné přípravy Sezimovo Ústí a Soukromou střední školu umění a managementu v Praze. Kromě mnohostranné kreativní činnosti se zabývá i tvorbou komiksů, na nichž souběžně s fungováním Domácí dílny pracuje. Jejich společnou práci můžete sledovat na Instagramu, Facebooku a již brzy na webu www.domacidilna.com.


Veronika Fischerová (* 1975)
vystudovala Střední průmyslovou školu grafickou Hellichova a momentálně pracuje pro kulturní magazín UNI. Společně se svým manželem založili tvůrčí projekt Domácí dílna, ve kterém své umělecké profese spojili a začali tvořit malby v interiérech i exteriérech.



Vaše portfolio tvůrčí práce je velmi obsáhlé. Děláte grafiku, koláže, malby, sítotisk či komiks. V čem spočívá podle vás největší potenciál Domácí dílny a co má představovat?
R: Soustředíme se především na zakázky nástěnných maleb v interiérech a exteriérech, ale není to tak často, abychom se vyhýbali i dalším zajímavým a menším zakázkám.

Co momentálně Domácí dílna vytváří a co máte v plánu v blízké budoucnosti? Budete své portfolio rozšiřovat?
V: V tuto chvíli začínáme pracovat na návrzích nových interiérů v prostorách jednoho vzdělávacího centra.
R: Portfolio se přirozeně rozšiřuje s novými zakázkami. Připravujeme svoje webové stránky, na kterých dosavadní práci představíme. Na tu rekapitulaci se docela těším.
Jakou roli každý z vás v projektu hraje?
V: Idea vzniká společně. To je ta nejzábavnější část, kdy to doslova jiskří. Mám třeba nějakou představu, kterou neumím dobře formulovat, a Richard ji vysloví, a ještě něčím povýší. A k tomu zas něco napadne mě a Richard mou myšlenku zase něčím doplní. Takhle si nápady navzájem přihráváme. Je pro nás skvělé tento proces zažívat. Co se rolí týče, Richard kreslí vizualizace budoucího interiéru a velkoformátové malby na zeď, já vyhledávám inspirační zdroje, nábytek, doplňky a hlídám termíny a rozpočty.

Jak byste popsali projekt Domácí dílny v jedné větě či souvětí?
V: Na Facebookovém profilu, kterým dílnu prezentujeme, máme úvodní heslo: „Domácí dílna – dělat radost sobě i tobě.“ Myslím, že to nás dobře vystihuje.
R: Přesně tak. Práce nás musí především bavit. Pak je spokojen i zadavatel.

Pracujete zejména doma. Máte někde i svůj ateliér?
V: Na prvotní ideji můžeme pracovat kdekoliv. Na cestách, doma či v kavárně. Klidně si rádi sedneme se skicáky opřeni o hradbu Vyšehradu s úchvatným výhledem na Podskalí.
R: Říkáme tomu fleku kancelář. Naopak ta „špinavá“ práce s barvami se odehrává v dílně v Lípové, kterou sdílíme s Knedlo Zelo Wear, kteří vymýšlejí design triček, který následně tisknou na trička. My tam tiskneme trika a plakáty.

Jak velkou část vaší pracovní náplně tvoří Domácí dílna?
R: V posledním období velkou část mých aktivit spolkne intenzivní práce na komiksové knize. Tu striktně odděluji od další činnosti. Odjíždím vždy na několik dní na chatu, kde se plně ponořím do ztvárňovaného příběhu. Jsem tam v takovém transu, moc nejím a nespím. Pak se rád vracím do běžného rytmu naší společné domácnosti i práce.
V: Já ještě pracuji na půl úvazku pro sdružení Unijazz, kde se podílím na přípravě časopisu UNI.
R: Tam také přispívám každý měsíc komiksem věnovaným svým hudebním hrdinům.
V: Baví mě, když se naše pracovní kruhy propojují. S Richardem, který je muzikant, konzultuji věci ohledně UNI, který se zaobírá převážně hudbou. Richard mi dovolí být prvním, často pěkně ostrým kritikem jeho prací.

A co genderová otázka? Objevují se ve vaší práci ženské a mužské prvky, nebo jste dokonale v souladu a propojení?
V: Mužské a ženské role nemáme ani ve vztahu, ani v práci nějak striktně rozdělené. Často si navzájem půjčujeme boty i oblečení, což tuto situaci dostatečně ilustruje.
R: To je pravda. Nevím, proč mě v obchodech poučují, že jsem v dámské konfekci. Jako bych to nevěděl. Žena zas občas přijde domů v novém pánském kabátě.
Jak funguje vaše společná spolupráce? Nelezete si někdy na nervy, když spolu trávíte tolik času?
V: Nějakou dobu jsme si na sebe pracovně zvykali. Měli jsme každý jiné pracovní návyky a disciplínu. Já právě vyšla z korporátu a Richard byl na volné noze a dělal zakázky hlavně pro své kamarády.
R: Nejdřív jsem z toho trochu omdlíval, ale časem jsem zjistil, že je úleva být na place připravený, mít všechno po ruce a nemuset neustále improvizovat. Veronika taky v lecčems slevila. Teď už jsme, myslím, docela sehraní.

Zapojují se nějak i vaše děti? Jak se k Domácí dílně staví?
V: Děti do Domácí dílny zapojujeme čím dál častěji. Třeba při tisku na akcích jako Knihex či Tabook. Rádi se ptáme na jejich názor ohledně úprav interiérů. Teď jsme třeba řešili výzdobu jedné učebny. Baví nás jejich stále ještě dětský pohled, ze kterého se snažíme čerpat.
R: Přijde nám to vzájemně inspirující. Kluci si už tisknou vlastní návrhy na trika a tašky a na počítačích si vytvářejí simulace různých interiérů.

Kdy a kde vás nebo vaši práci a Domácí dílnu můžeme v nejbližší době potkat nebo vidět naživo?
V: Z veřejně přístupných interiérů je možné vidět např. Chapeau Underground, což je nejnižší bar v klubu Chapeau Rouge. Pak nedávno dodělaný nový prostor restaurace Baretta Kitchen v Nuslích, nebo kanceláře LCG v Karlíně.
R: Komiksy, ilustrace i volné věci bude možné vidět na mé blížící se lednové výstavě Tuš a skalpel v prostorách Kaštanu – scény Unijazz. Vernisáž je 9. ledna od 18 hodin a uvede ji Ladislav Čumba. Poté na sále zahrajeme s naším duem Bavor a Javor, což je hudební odraz některých výtvarných aktivit.