Kakalík je člověk z masa a kostí a Kuře jeho komiksová postava, která letos nezavře zobák po dobu šesti dnů trvání mezinárodního festivalu nového divadla Malá Inventura.

Když se zeptám – kdo je Kakalík. Jakou dostanu odpověď?
Lidé mě znají hlavně jako komiksového tvůrce. Ale ve skutečnosti mám širší záběr. Jsem vystudovaný animátor, ale zároveň jsem studoval ilustraci. Živím se hlavně grafikou a televizní i webovou animací.

Od roku 2004 je s tebou neodmyslitelně spojená postava Kuřete, kterou každý den kreslíš. Neměl by se z něj po těch deseti letech už stát třeba kohout?
Kuře naprosto demonstruje moji neschopnost dospět. Už deset let musím každé ráno v sedm hodin vyplodit nějaký příběh, takže se do něj poměrně hodně projektuji.

Druhý rok spolupracuješ s Malou Inventurou. Letos jsi jí své Kuře propůjčil. Jen není tak žluté, jak ho od tebe známe, ale oškubané. Proč?
Vznikla reálná obava, že by bylo zaměnitelné se sbírkou Pomozte dětem České televize. Proto jsme ho oškubali, což reflektuje i podfinancování kultury. Tlak ale nakonec nevznikl, a tak jsme se vrátili k původnímu žlutému Kuřeti. Spolupráce s Malou Inventurou mě zároveň přivedla k myšlence vydat Kuřeti knížku. To se povedlo a v rámci doprovodného programu bude v pátek 21. 2. křest v Hnízdě, což je zázemí festivalu v přízemí Veletržního paláce.

Jak člověka ve 27 letech napadne kreslit zrovna Kuře?
Já už jsem v té době velmi aktivně komiksy tvořil. Strip mě fascinoval tím, že musíš jít na malé ploše přímo k pointě. Má to blíž k básni nebo epitafu. Věděl jsem, že to chci kreslit každý den až do smrti. Tak jsem si říkal, že to musí být strašně silná koncepce. Anebo naopak banální. Potřeboval jsem neutrálního a zároveň nadčasového hrdinu. Zcela pragmaticky mě napadlo využít středního rodu. Kuře neřeší, jestli je chlapeček nebo holčička. Zároveň je to hodně signifikantní a obecně známá postava – každý ho viděl, každý ho jedl. Nechtěl jsem neživý předmět, tak jsem se vylučovací metodou dostal ke kuřeti. Mám teorii, že když se věci dělají dlouho, tak získají hodnotu nehledě na to, jestli ji samy o sobě mají. Druhou metodou je vymyslet věc tak, aby si ji ona dál zpracovávala. Vdechnul jsem kuřeti určitý charakter, takže pak stačí, že je venku zima, a Kuře na to zareaguje. Jsem skálopevně přesvědčený, že by to mohl místo mě psát někdo jiný. Když se vlastnost dobře nastaví, tak pak už jen funguje v rámci své formy.

Jaká je tvoje nejoblíbenější tloušťka hrotu fixu?
Všechno už dělám virtuálně. Elektronický způsob mi velmi vyhovuje už jen z toho důvodu, že vše se dá zachránit. A taky mě to velmi zrychluje. Už dlouho na papír nedělám nic. º