Desetiletí stačilo k tomu, aby se činnost brněnské Fait Gallery pevně obtiskla do prostoru bývalé slévárny, kam se její adresa v roce 2016 definitivně přesunula. Industriální budova však záhy napomohla zformovat identitu instituce, v níž se právě architektura a dramaturgie výstav natolik semkly, že se výtvarná díla mnohdy organicky vpila do místa, v němž byla ukotvena.

Fait Gallery pro brněnskou výtvarnou scénu ztělesňovala jasně rozpoznatelnou instituci, jejíž pověstná bachelardovská poetika prostoru (La poétique de l’espace, 1957) spočívala v možnosti vystavovat v unikátní hale, která v sobě pojala dva či tři výstavní bloky současně. Velká plátna i několikametrové objekty umožňovaly kurátorům zaplnit místo tak, že jejich velikost splynula s okolím. Stala se nositelem paměťových struktur, v nichž se subjektivní zpomalení pohybu při průchodu mezi objekty a mnohdy i při práci s prázdnem stávaly niternými kontemplativními nádechy.

Svou přirozenou rezonanci však galerie našla ve vystavování především geometrického, abstraktního umění tuzemské scény 60.–80. let; s poměrně zřetelným akcentem na konceptuální linii, avšak z hlediska recepce byla naopak přesně tou institucí, která integrovala návštěvníky všech věkových kategorií a profesního zaměření. Když se šlo na vernisáž do Faitu, nešlo se výhradně na návštěvu výstavy, nýbrž i její specifické adresy. A ta se má od června roku 2026 změnit.

tvar_final.obj

Poslední dvě výstavy, které se uskuteční ve stávajícím prostoru, jsou výběrem ze sbírky Igora Faita, jež čítá více než tisíc kusů. Na konci října byla otevřena první z výstav, která bude k vidění až do 10. ledna 2026 a prezentuje především abstraktně-geometrickou linii umělců starší generace. Těžiště poslední výstavy, jež bude veřejnosti představena na konci února, bude spočívat především ve figuralitě a v gestu, ale současně obsáhne i novější média spolu s performativními přístupy a instalacemi. Obě kurátorsky zaštiťuje Ondřej Kotrč,  který byl s díly sbírky posledních deset let v úzkém kontaktu.

„Bylo pro mě důležité najít jednoduchý klíč selekce děl. Chtěl jsem vytvořit dialog mezi objekty a obrazy a zároveň ponechat dostatečné místo kolem nich. Když člověk výstavou prochází, prostor kolem něj se velmi proměňuje. Vstupuje jím do nových historických epoch, vznikají až taková ‚náměstíčka‘. Zastoupení některých autorů, kteří měli v galerii samostatné výstavy, je ve sbírce rozsáhlejší a mojí koncepcí bylo od začátku vytvořit jim ‚mini výstavy‘ oproti běžným přehledovým výstavám, ve kterých bývají díla různých autorů vzájemně namixována jedno vedle druhého,“ upřesňuje.

Revize paměťového registru

V prezentovaných dílech se skutečně objevuje zhuštěný, téměř encyklopedický přehled nejvýznačnějších umělců především první poloviny 20. století. Přibližně sedm desítek autorů utváří síť, v níž někteří získávají výraznější hlas, jako je například objektová a obrazová tvorba Milana Grygara z cyklu Antifony, která v prostoru zpřítomňuje jeho systematickou práci se zvukem a strukturou, stejně tak jsou početně zastoupena díla Jiřího Hilmara či Antonína Procházky.

Kotrč zdůrazňuje, že tentýž prostor, v němž byla jednotlivá díla již jednou prezentována v rámci autorských výstav, se nyní vyjevuje v odlišném kontextu. Poctivý návštěvník Fait Gallery rozpoznává díla z výstav minulých, která nyní zapříčiňují posun ve způsobu vnímání, neboť tam, kde dříve zprostředkovával vodicí linii pozornosti autor, nyní vstupuje nespolehlivost recipientovy paměti. Dochází k tomu, co bychom mohli nazvat ani ne tak prostorovou recyklací, jako spíše znovu-zpřítomněním vjemu, v němž se však proměňuje jeho intenzita i hierarchie a rovněž míra kognitivního zkreslení. Díla, která si totiž může návštěvník vybavovat z uplynulých výstav jako dominantní, se nyní mohou rozmělnit do periferních fragmentů – a naopak. „Ukázat po pěti letech totéž dílo funguje jako memory register, je to takový přehled sbírky a do jisté míry i zhodnocení toho, co se tu odehrálo v minulosti,“ dodává Kotrč.

Přehledová výstava umožňuje zaplnit prostor zcela odlišným způsobem, který by jinak působil přehlceně. Poslední plánovaná výstava na jaře však má být vzdušnější a obsahovat díla autorů především střední generace. „Nebude představovat tak kompaktní celek jako nyní, ale bude díky ní možné vnímat více prostor galerie. Když jsem vybíral díla na první výstavu, už jsem přemýšlel i nad tím, co bude na druhé. Koncepce vychází ze sbírky, respektive i z minimalistické linie, což bylo preferencí Igora Faita i Denisy Kujelové, která byla kurátorkou galerie více než deset let. Zároveň se ve sbírce nachází spousta významných českých autorů, kteří pracují v jiném stylu, odlišným způsobem, a ty bych ve druhé výstavě také rád představil.“

Tato adresa již není podporována

V červnu končí galerii nájemní smlouva a musí se z bývalé tovární haly vystěhovat. Do nynějška není jasné, co se s městským prostorem bude dít dál, ačkoli se předpokládá, že by jeho následné využití mohlo setrvat v oblasti kulturní sféry. Z hlediska dlouhodobého výhledu je však velmi pravděpodobné, že Fait Gallery se objeví na nové adrese, avšak její podoba již bude směřovat ke komerčnímu uchopení.

Podle Ondřeje Kotrče se galerie dostala i do momentu, kdy suplovala státní instituci. V kontextu Brna se řadila k těm, jež po určitou dobu nesly institucionální zodpovědnost velkých výstav, avšak bez institucionální opory. Odchod z prostoru tudíž v celkovém kontextu nepůsobí jako náhlý zlom, ale spíše jako fáze, která se uzavírá ve chvíli, kdy byla vyčerpána. Transformace v nový provozní režim nicméně nenarušuje paměťovou stopu místa, jež zůstává trvale uložena v těch, kdo navštěvovali jedno z brněnských orientačních čísel výtvarného umění. Některé adresy totiž nezanikají, pouze přestávají být aktivními.