Módní návrhář Jan Černý, nositel titulu Grand Designér cen Czech Grand Design 2024 a osobnost proslavená olympijskou kolekcí, novodobými prestižkami či skleněnými šaty pro Aňu Geislerovou, otevírá v prostoru Uměleckoprůmyslového muzea v Brně svou první sólovou výstavu.

Výstava Hlavou a rukama. Škola uměleckých řemesel v Brně 1924–2024 nepůsobí jako klasická institucionální retrospektiva. Spíše než hotové artefakty předkládá proces: způsoby učení, přenosu zkušeností a formování uměleckého myšlení. Stoletá historie školy se zde nečte jako lineární vývoj stylů, ale jako síť pedagogických metod, postojů a opakujících se otázek.

Desetiletí stačilo k tomu, aby se činnost brněnské Fait Gallery pevně obtiskla do prostoru bývalé slévárny, kam se její adresa v roce 2016 definitivně přesunula. Industriální budova však záhy napomohla zformovat identitu instituce, v níž se právě architektura a dramaturgie výstav natolik semkly, že se výtvarná díla mnohdy organicky vpila do místa, v němž byla ukotvena.

Oslavy výročí založení Školy uměleckých řemesel v Brně vrcholí! Když se v roce 1924 otevřely první ateliéry ŠUŘ v Brně, nikdo ještě netušil, že se tato instituce stane jedním z nejdůležitějších míst, kde se bude po celé století formovat výtvarná kultura města i celé republiky.

Vztah otce a syna v inscenaci _____tati připomíná Lynchův film Mazací hlava. Ale je ještě brutálnější, smutnější. Nenabízí lehkost, spíše utonutí v beznaději. Je flashbackem do častých rodinných vztahů v dobách před rokem 1989, jejichž stín si s sebou stále táhneme.

Štětce, plátna, barvy, ale i bílá rakev (naštěstí zavřená…). I další podivnosti, které si snad ani nedovedete představit, můžete vidět při návštěvě uměleckých ateliérů, ve kterých vznikají mistrovská díla. Osobní malířův prostor, malířky ateliér, to jsou místa, kam se běžně nepodíváte a tentokrát – na pár dnů díky Open Studios – můžete!

Woyzeck. Boj dobra a zla ve společném souladu složek krásy a ohavnosti. Dramatický fragment významného německého dramatika Georga Büchnera. Nikdy nedokončené přelomové dílo, které je důležitým milníkem na cestě moderního dramatu. I po téměř dvou stech letech neustále vybízející k nové interpretaci.

Vnímáme svoje tělo celistvě? V katakombách Centra experimentálního divadla v Brně nyní probíhá site-specific výstavní projekt Spooky Butt, který otevírá témata spojená s tělesností, avšak trochu z jiné perspektivy, než je obvyklé. Výstavě totiž vévodí hrůza a děs, pocity, které v nás vyvolávají nekontrolovatelné vnitřní procesy v těle, nad kterými nemáme téměř žádnou kontrolu, přitom jsou neoddělitelnou součástí našeho přežití.

Jen málo kdo ví, jak vypadá nebo jak se jmenuje, jeho tvorba však nese natolik autentické rysy, že je jen těžko nerozpoznatelná. Řeč je o brněnském výtvarníkovi Timovi, který se stal nejvýraznější osobností českého street artu.

Nejnovější román Petry Soukupové Věci, na které nastal čas zachycuje sedmnáct let partnerského života. Vztah, který spíše ubírá, než dává, a silná stránka sobeckosti jsou ústředními motivy příběhu.

Kurátorská platforma Café Utopia (Katarína Hládeková, Zuzana Janečková, Marika Kupková, Markéta Žáčková) se v nedávné době vyjádřila k problematice Bílého domu v Brně. Jedná se o architektonicky zajímavou budovu se spletitou historickou pamětí, kterou však město plánuje prodat soukromníkům – což rozpoutalo veřejnou diskuzi.

Výstava Evy Koťátkové Otevření ryby (hodiny akvakultury) v Galerii Off/Format je sice, jak už bývá u autorky zvykem, na první pohled poněkud přehlcená, má však svůj řád a nabízí přímý zážitek mnohovýznamovosti.

Někdy je tak těžké odborně vysvětlit, co autor zamýšlel svojí inscenací. Mám pocit, že se to prostě nedá napsat. Když absentuje příběh, nejsou rozeznatelná témata a nechytíte se žádného textu, pak se to zvrhne v dlouhé zírání na prázdný wordovský dokument. Ale když se konečně donutím vytvořit aspoň úvod, zjišťuji, že přece právě proto, že se nemusím chytat skoro ničeho, mne baví nad tím přemýšlet. Moje myšlenkové pochody bývají dost zmatečné, takže se chyťte rychle. Tentokrát mluvím o pohybovém traktátu Deep Shit v režii Juraje Augustína.

Nové výstavy v brněnském Domě pánů z Kunštátu rozehrávají postapokalyptickou imaginaci. První z nich, VDIFF, je vizuální konfrontací čtrnácti umělců a umělkyň nastupující generace, kteří reprezentují osobité přístupy k médiu obrazu. V Galerii G99 zároveň představuje svůj projekt Constant Rendering mladý polský výtvarník Rafał Żarski.

Proty boty jsou brněnská taneční skupina, která spojuje tanečníky s fyzickým handicapem a bez něj prostřednictvím kreativní činnosti, v tomto případě tance. Integrace tanečníků se zdravotním znevýhodněním do této taneční skupiny je jejich základním cílem. Využívají k tomu zejména techniky současného tance, ale i možnosti, které nabízí taneční terapie.

Stejně jako nebudeme měnit naši výstavu, nebudeme měnit naši queer identitu podle potřeb heteronormativní společnosti. Je jedno, zda jste gay, lesba, heterosexuální, mladý nebo starý, závislý na lásce, sexu, pop kultuře, filozofii nebo vědě – svoboda každého takového jednotlivce znamená svobodu celku.

Co když zítřek opravdu znamená dnes? Jak vypadá svět, kde už nejsou třídní nepřátelé a není vlastně už ani třeba pracovat, protože všichni mají dost? Konec dějin, nebo spíš definitivní konec? Vítejte ve městě, kde ideje marxismu a leninismu došly svého naplnění. Čevengur jako poslední inscenaci 43. sezóny s titulem Věčný návrat – Krize budoucnosti přináší brněnské HaDivadlo.

Po více než čtyřiceti letech života v Bratislavě přesídlil slovenský konceptuální umělec Monogramista T.D do Brna. Svoji novou životní situaci tematizuje prostřednictvím výstavy migrant, která se dotýká místa člověka ve světě ve fyzickém i metafyzickém smyslu.