Výstava obrazů Jana Pražana nese název SIYABULELA. Název vychází ze slova jazyka Xhosa, kterým se hovoří na pomezí Jihoafrické republiky a Zimbabwe a vyjadřuje jednoduché – Děkuji Ti.

Malby po stránce myšlenkové otevírají určitou „archeologii vědomí“, odkrývají prehistorické vrstvy lidského vědomí, v nichž člověk setrvával první sta tisíce let, dokud se nezcizil světu kolem něj, dokud se jeho vědomí neodpojilo, nezapouzdřilo do druhého přírody – do rozpínajících se krajin znaků a slov. Výzkum obrazného (B. Crocce) ukazuje, že ve slovech se otupila a ztratila prvotní jasnozřivost, citlivost k mnohoznačnosti, schopnost pracovat s principem neurčitosti.

Jak nás zpravuje určitá antropologie umění, můžeme rozlišit obrazy „obrazivé“ a obrazy působivé. V západním kontextu velmi vzácně nacházíme obrazy se skutečným účinkem. Jsou to takové obrazy, které mají potenciál stávat se příčinou pohybu, pohybu (nejprve, avšak nejen) vnitřního. Ty mají potenciál jemnocitně strukturovat naši vnímavost i náš vztah ke světu a to vyváženě, symetricky, sjednocujícím způsobem. Do této kategorie jednoznačně patří malby Jana Pražana. Tento potenciál je charakteristický pro celou autorovu tvorbu. Pokud sledujeme autora v jeho vývoji (osobně ji mohu posuzovat v rozsahu téměř dvaceti let), pak si nelze nevšimnout postupného narůstání intenzity, subtilnosti a zrání tohoto charakteru. Dokladem tohoto zrání a nárůstu intenzity je i aktuální kolekce vystavená pod titulem SIYABULELA.

Titul SIYABULELA zni exoticky a rytmicky, což obojí rezonuje s určitými kvalitami vystavovaných děl. Titul čerpá ze slovníku kmene Xhosa jazykové skupiny Bantu jihovýchodní Afriky. Samotný význam slova je dynamický, je to výraz díků, vyjádření vřelosti, citu, touhy a vášně. Autorská volba tohoto slova zastřešujícího aktuální kolekci není vedena nějakou přímočarou exotikou. Nejde o nějak popisné zážitky z Afriky. Pokud bychom mohli najít příměr v knize Africké dojmy Raymonda Roussela, které jsou radikálním transformujícím výzkumem jazyka samotného a vazba na africkou kulturu je Rousellovi především prostředkem určitého vymanění se ze zaběhlých rámců západního myšlení. Nejde tedy o etnografický sen moderního cestovatele. Kmeny Xhosa, obývající poušť Kalahari, jsou minimálně technologizované, neznají hierarchii, násilí a jsou známým příkladem „společností volného času“, kdy práce k uspokojení potřeb zabírá maximálně čtyři hodiny času denně. Tento fakt sám zpochybňuje moderní tvrzení, že technologie člověku šetří čas. Je tomu pravděpodobně právě naopak. Čím víc technologií, tím víc času, které je třeba tomuto „božstvu“ obětovat.
Reference ke kmeni Xhosa tu autorovi patrně slouží jako zprostředkování určitého původního (primordiálního) vědomí, v němž je vědomí ještě soupodstatné se všemi ostatními modalitami bytí – s nerosty, rostlinami a zvířaty, bez moderního vydělení člověka proti přírodě, bez antropocentrismu, který je v důsledku zcizením se člověka světu samotnému. Moderní člověk se snaží uchopit kosmos smysly, kategorii jazykem, zatímco kosmos je již dávno uvnitř něj, je s ním neznatelně totožný.

text: Michal Tošner

Jan Pražan SIYABULELA
Art Gallery Brno (Veveří 455/8, Brno)
3.—19. 5.