Únik z Prahy, která bývala magická, ale teď už je prý jen šedá. Útěk z věčného shonu, který vládne v této „mašině na prachy“, do tvůrčího světa Chaosu, jenž může být stavem mysli, ale zároveň i konkrétním místem. Obrazová výpověď ženy, která tuto cestu podnikla.

Výstava „Příběh Chaosu“ může asi jen těžko splnit všechna očekávání, jež vzbuzuje svým velkolepě znějícím názvem. Zvolené pojmenování může evokovat teorie o vzniku světa, či naopak o jeho více či méně vzdáleném zániku. Název vyvolává představu šílených vířících barev a vzorů, tajemných nepochopitelných znaků a abstraktních obrazců. Není vyloučené ani očekávání apokalyptických vizí přenesených do reality obrazového média, vyvolávajících nejistotu a obavy. Zvláštní je, že ač se na výstavě výslovně nesetkáme s žádným z výše popsaných motivů, které nám mohla naše obrazotvornost předem nachystat, nepocítíme ani jejich výslovnou absenci.

Série velkoformátových fotografií, několik videosekvencí, inkoustových kreseb, akrylových maleb a prostorových objektů dává dohromady zvláštní mozaiku. Ta otevírá pohled do chaosu jakožto určitého místa, konkrétně stejnojmenné usedlosti v přírodě, kde autorka již několik let žije v souladu s přírodními silami, spolu se svou rodinou a příležitostně i přáteli a návštěvníky. Zároveň ale můžeme pod povrchem vystavených děl, zachycujících mnohdy domněle všední realitu života v Chaosu jako příbytku, vytušit chaos také jako prasílu, která je hybatelem života a obklopuje nás, ať už si to uvědomujeme, nebo ne.


Návod na spokojený život pro každého?
V úvodním slovu k výstavě Veroniky Šrek Bromové se můžeme dočíst, že autorka spolu se svým manželem, který je kurátorem výstavy, učinila rozhodnutí vzdorovat moderní době návratem ke starým pořádkům. Před materiálním světem dali manželé Bromovi přednost hledání skutečných hodnot, mezi něž patří i uvědomění si vlastní pomíjivosti v rámci nekonečného koloběhu života. Fascinace zdánlivě všedními věcmi a samozřejmými procesy, hledání posvátného v obyčejném, to vše je součástí tvůrčího procesu, v rámci nějž vznikají díla řídící se vlastními pravidly, obklopená jakousi svébytnou mystikou.

Chaos v nás, všude kolem nás
Někdy chaos pod povrchem díla jen matně tušíme, jindy, jako například u série portrétů „Přátelé planety Chaos“, rovnou před našima očima proniká do reálného světa a mění takřka v přímém přenosu vzhled jednotlivých postav. V tutéž chvíli tak před sebou vidíme tři různé verze konkrétního člověka – jednu odpovídající zaběhnutému řádu (čistí a oholení muži, upravené a nalíčené ženy), další představující určitý mezikrok, zachycení probíhající proměny, a třetí, poslední verzi, která již dává jasně najevo, že chaos zvítězil (muži se špinavými a rozbitými obličeji, potetovaným tělem a vyholenými vlasy, ženy záměrně zošklivené potlačením atributů ženství, muži nalíčení jako ženy). V kontrastu s touto sérií portrétů pak v téže části expozice narazíme na téměř idylické video dítěte tiše pozorujícího a zkoumajícího déšť.

Protiklady jsou jedním z hlavních atributů chaosu. Proto v další části expozice nalezneme naproti sobě viset poklidný rodinný portrét podobný fotkám, které se vyskytují v každém rodinném albu, a v protikladu k němu surové snímky poražené ovce a jejích vypreparovaných částí. Hned za rohem pak neočekávaně narazíme na skicovité kresby tuší, inspirované duchovním učením taoismu.

Protiklady a skrytý řád ve zdánlivě chaotických obrazech, a naopak nepředvídatelná síla chaosu v prostých a klidných námětech. Pestrost.

Je potřeba se pořádně dívat, pak se nám možná podaří zahlédnout nečekané věci tam, kde bychom již nehledali žádná překvapení. ∞


Veronika Šrek Bromová: Příběh Chaosu
Galerie Václava Špály (Národní 30, Praha 1)
5. 9.—26. 10.