Dáváme prostor laureátům a laureátkám letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Proč? Protože si všímáme, jak se soutěžení v umění stává kontroverzním, vzbuzuje mnoho otázek a původní význam ocenění zcela mění svou hodnotu. Každému z účastníků 32. ročníku, které vybrala mezinárodní porota, jsme proto položili tři velmi obecné – a tím pádem pro rozvedení naprosto otevřené – otázky. Třetí odpovídá Anna Ročňová.


Co pro vás Cena Jindřicha Chalupeckého znamená?
CJCH mi umožnila intenzivně a v klidu pracovat na projektu, který má velkou podporu nejen v produkci, ale i v propagaci. Což není běžné, ale současně to přináší odpovědnost, protože celá událost je hodně sledovaná a podléhá přísné kritice.

Proč jste se do „soutěže“ přihlásila?
Myslím, že CJCH je i přes všechny rozpory pro umělce určitý posun v kariéře a účast v ní má rozhodně význam nejen osobní, ale pomáhá umělci lépe se etablovat v širším uměleckém provozu.

Co je tématem vaší práce, kterou v souvislosti s CJCH vytváříte, na co skrze dílo poukazujete?
V rámci CJCH navazuji na svůj projekt, který jsem nazvala Rozšířená příroda. V něm umisťuji své objekty přímo do přírody a sleduji, jakým způsobem se mění jejich působení na diváka. Mé objekty vycházejí z přírody a jejich navrácení nebo vystavení v ní vytváří jejich úplně novou interpretaci, která odkazuje k jejich povrchu, splynutí s prostředím a přírodními procesy jako schnutí nebo uvadání. Naopak v galerii díla odkazují spíše na existencionální kvalitu, kdy instalace reflektuje spíše rozklad a smrt.