Odpovídají…
laureátky a laureáti Ceny Jindřicha Chalupeckého. Další rok jim dáváme prostor. Proč? Protože nás zajímá, jaká témata umělci zpracovávají a jak sami soutěžení v umění vnímají. Každému z účastníků 35. ročníku jsme proto položili tři otázky. Další odpovídají No Fun kolektiv.
Co pro vás CJCH znamená?
Milý důkaz, že videoherní umění je relevantní i v rámci širší umělecké scény – a taky to, že témata, která do Česka přinášíme a metody, jimiž to děláme (včetně těch vzdělávacích, které nejsou jen o tvorbě původních děl), jsou pro ostatní zajímavé a mají smysl. V praktické rovině pak možnost udělat zatím nejvelkolepější věc, co jsme jako kolektiv vytvářeli, a taky intervenovat do mimopražského kontextu. A pochopitelně je to ocenění taky dobrá motivace tvořit dál, a to jak na nějaké duševní rovině, tak na té čistě praktické vzhledem k finančnímu ohodnocení, protože dobré umění se těžko dělá zadarmo nebo skoro zadarmo.
Proč jste se přihlásili?
Nevěděli jsme, jaké máme šance, vzhledem k tématům a formám, s nimiž nakládáme. Ale nakonec nám přišlo fajn to zkusit, zejména proto, že bychom pak mohli vytvořit o poznání ambicióznější výstavní projekt.
Co je tématem vaší práce, kterou v souvislosti s CJCH vytváříte, na co skrze dílo poukazujete?
Site-specific instalace 14 dní v květnu představuje ucelený fikční svět, z něhož jednotlivá díla v různých podobách vychází. Je to svět trochu jako ten skutečný, ale má (vratké) utopické a dystopické prvky. Prošel tzv. velkou transformací, ekonomika, volný čas i třeba městský prostor v něm funguje o dost jinak. Na jedné straně je to opatrná projekce našich vlastních tužeb i společenská kritika, na druhé ale doufáme zjevná radost z vymýšlení motivů na hraně realismu a fantastiky. Jednotlivá díla jsou pak jak videohry, tak fyzická hra s umělým kamenem, videa, řada tištěných materiálů, role-playing scénář, malby, ilustrace nebo gamebooky.