Jeho práce nám prochází každodenně rukama již téměř třicet let. V jeho tazích poznáváme tváře Komenského, Palackého, Němcové i Klause. Oldřicha Kulhánka, autora českých bankovek i mnoha dalších grafických realizací, včetně poštovní známky s portrétem již bývalého prezidenta České republiky, je ale nutno představit v celé šíři jeho tvorby. Právě tak se tomu věnuje výstava Malá anatomie zdrojů v chebské Galerii výtvarného umění.

David Kulhánek, kurátor výstavy a zároveň syn Oldřicha Kulhánka (1940–2014), připravil první větší představení tvorby svého otce na půdě galerijní instituce a odkrývá tak díla z archivů, jež ukazují Kulhánka nejen jako precizního kreslíře a grafika, ale i jako autora současného a zároveň antimoderního, který dokázal propojovat nesourodé prvky v nečekaných souvislostech.


Fantastický surrealismus
Oldřich Kulhánek, syn knihvazače a švadleny, studoval na pražské UMPRUM v ateliéru ilustrace a grafické tvorby Karla Svolinského. Dlouhá léta tvořil ve svých bytech – v panelovém domě na Zahradním Městě, v obývacím pokoji bytu na Engelsově nábřeží a až v 80. letech směnil domácí prostředí za ateliéry, z nichž poslední byl v Blahoslavově ulici v Praze.
Výstava v chebské GAVU v architektonickém řešení Zbyňka Baladrána představuje Kulhánkovu rozsáhlou grafickou tvorbu, včetně školních diplomových prací, kterými byly ilustrace k básni Vladimíra Holana Sen. Ty zhotovil v technice akvarelu v roce 1964 a předvedl v nich cit nejen pro soudružnost cyklu, ale především citlivě uchopil text napsaný v roce 1939, který evokuje tíživou atmosféru a předtuchy válečné doby, které se zanedlouho skutečně naplnily. Abstrakce mísená s prvky zdí, mraků, torzem těla, vejcem či okem, byly na pozadí akvarelů následně převedeny do formálně vyváženější kompozice v litografiích.

Ideově nebezpečný Kulhánek
Společně s grafikem Janem Krejčím, se kterým se úzce přátelil od školních let, na začátku své kariéry také vystavoval. Oba je pojila řemeslná mistrnost a právě kvůli ní byli ve své tvorbě od sebe často nerozeznatelní. Skrze provedení děl odkazovali k pozdně středověkému umění, ve kterém byl jednoznačným pilířem tohoto výrazu výtvarné zdatnosti Albrecht Dürer. Vlastní interpretace dobových událostí, vnitřní vize, realismus a symbolika pak byly dalšími vrstvami, které díla těchto dvou autorů nesla. Jako přátelé i kolegové se společně dočkali i výslechů. Kulhánka v roce 1968 začala stíhat StB za údajné hanobení představitelů komunistických zemí. Jedenáct grafik, které zobrazovaly deformované tváře Stalina, karikované budovatelské obličeje nebo perforované pěticípé hvězdy, byly označeny za tzv. ideově nebezpečné a Kulhánkovi přinesly měsíční vazbu a grafikám odsouzení ke zničení. Přátelům a rodině se ale podařilo původní matrice k těmto grafickým listům až do roku 1989 skrývat a o pár měsíců později z nich byla vytištěna limitovaná edice Prohibita. Paradoxem ale je, že původní grafiky nakonec zničeny nebyly, protože je měli údajně rozkrást soudci. Na právě probíhající výstavě jsou představeny zcela prvně také tři drobné skici z roku 1971, které se Kulhánkovi podařilo tajně nakreslit a z vězeňské cely propašovat.

Tváře, oči, ústa, ruce, nohy
Malá anatomie zdrojů je výstavou sestavenou hlavně z výtvarných děl z období 60. až 80. let 20. století zanechaných Kulhánkem ve svém ateliéru. Vystavenou tvorbou výrazně prostupuje princip koláže, k vidění jsou známější grafiky – lepty a litografie, ale také množství skic a kreseb, které autora uváděly do jeho umělecké praxe. Rozsáhlé Kulhánkovy archivy předávají i množství nejrůznějších výstřižků z tehdejších novin a magazínů, často reportážních a zahraničních. Ty se staly základem pro výběr motivů kolážím, které Kulhánek soustavně vytvářel a které jako technika v souvislosti s rozšířením fotografie a tištěných médií byly oblíbeným dobovým tvůrčím žánrem. V redakci časopisu Reportér krátkou dobu sám zakusil práci jako grafik a obrazový redaktor, po dvou vydaných číslech již ale ve spolupráci nepokračoval. Kolážím se ale věnovat nepřestal.

Opulentní vizuální hostina
Kulhánkovo představené dílo je skutečně opulentních rozměrů a vstřebat jeho obsáhlost není v rámci jedné návštěvy galerie zcela možné. Kulhánka je potřeba trávit – množství vrstev a detailů v každém díle, odkazy k surrealismu míseného s fantastickým realismem, ozvěny pop-artu i prvky komiksu a jeho stylizace s kompozičním členěním jsou specifika hutného díla, ve kterém se zároveň nevyhýbal krajnostem a zobrazování motivů násilí i pornografie. S kritickým komentářem, akcentováním absurdity i krutým humorem. Kulhánka je potřeba strávit. A jen se divím, že takto výrazné životní dílo nadčasových kvalit a perfektní řemeslné techniky je ve své obsáhlosti představeno teprve až nyní.

Oldřich Kulhánek. Malá anatomie zdrojů
GAVU (nám. Krále Jiřího z Poděbrad 16, Cheb)
25. 6.—30. 8.