Aktuálně probíhající výstavou nazvanou Na cestě / On the Road nechává Galerie výtvarného umění v Chebu retrospektivně nahlédnout do díla konceptuálního umělce, performera a literáta Milana Kozelky (1946–2014) jdoucího proti proudu, tvořivého ducha, nesmlouvavě vzdorujícího minulému i současnému politickému režimu, rebela vzpouzejícího se samolibosti aktuálního společenského řádu. Pro Kozelku jakožto autora je charakteristická tvůrčí odvaha, kritičnost i solidárnost, vřelost i nesmlouvavost.

Kozelka se stal ústředním protagonistou alternativní scény během 80. let v čase normalizace, s jejímiž „normami“ se Kozelka svým svobodným a tvůrčím způsobem života dostával do křížku. Na vlastní kůži pocítil represivní povahu režimu a neunikl ani perzekuci. Tlak režimu se mu však nestal ústředním tématem. Tím nadále bylo myšlení a tvorba založená na svobodném výběru zdrojů a vzorů. To se zapsalo do jeho povahy a mohli bychom to označit jakožto odcizení všem pořádkům – minulým, přítomným i jakýmkoli virtuálně budoucím. Po zlomovém roce 1989 Kozelka-literát užívá ostrého jazyka a vrhá krutý pohled na plejádu kulturních a politických celebrit (Celebrity, Gulu-Gulu, 2004; Semeniště zmrdů, Teteliště zmrdů, JT’s nakladatelství, 2011, 2012). Nevysmívá se však pouze české malosti. Vrhá krutý pohled na bídu všeho lesku, kterým se lidé honosí jak v rodné zemi, tak Spojených státech amerických českým undergroundem nekriticky fetišizovaných.

Kozelka ve svém tvůrčím pohybu a ve svých osobních vazbách rozhodně překra­čoval nejen hranice regionu, ale cíleně vystupoval z uzavřenosti české kotliny, jak dokládá jeho literárně (i jinak) zachycená americká výprava (Život na Kdysissippi, Host, 2008). Zapojoval se do dění v metropoli (Setkání na tenisových dvorcích TJ Sparta, 1982), jakožto i rizomaticky šířil určité tvůrčí principy po místech mezi kterými osciloval a která tvořila síť jeho životního prostoru. Pohyboval se po způsobu poutníka na cestách a přátelských vláknech mezi Karlovými Vary, Olomoucí, Hradcem Králové a Brnem, nakonec ale unikal každé lokalizaci. Výstavou v Chebu se tak dostalo náležitého uvedení právě v jeho rodném Karlovarském kraji (narozen v Kyselce), který sice často musel opouštět, ale vazbu k němu jistě zachovával.

Kurátorský tým (Jana Písaříková, Vladimír Havlík, Pavlína Morganová) v součinnosti s chebskou GAVU touto exhibicí odvedl dobrou práci, a to hned ve dvou rovinách. První je v celku dobře charakterizující (i když rozhodně ne zcela vyčerpávající) výběr z Kozelkovy tvorby, který je působivě instalován v prostorách galerie. V další rovině je vypracování rozsáhlého knižního katalogu s množstvím archivních materiálů a přispěvovatelů, kteří byli s autorem spojeni.

Realizací výstavy autora tohoto typu bylo učiněno dílčí splacení dluhu vůči osobnostem českého konceptuálního a akčního umění této generace, která pramenila historicky z komunitní kontrakultury a tvořila v intencích beatnické generace nejprve v kontextu undergroundu, který však v následujících desetiletích svou tvorbou přesahoval Kozelka, podobně jako například Milan Langer odmítl vstoupit na „piedestal undergroundu“ ve chvíli, kdy se stal adorovaný establishmentem.

Namísto spaní na vavřínech, díky své neklidné povaze, prováděl nadále celou řadu osobních, životních a tvůrčích transformací. Mimo jiné se na počátku století, s tehdy ještě politicky marginálními Piráty, kriticky opíral do dobové ideologie a její politické reprezentace. Kozelka tak projevoval tvůrčí vitalitu do druhého desetiletí 21. století. V jeho druhé dekádě však ve svém fyzickém těle dochází Kozelka na konec své cesty a opouští tento svět doslova uprostřed práce, ve stejné době, jako protagonisté této generace konceptuálního a akčního umění (kromě Kozelky také Jan Steklík nebo Milan Langer).

Díky takovým výstavám, jako je tato mapující tvůrčí dráhu Milana Kozelky, je zmírňováno riziko promarnění nemalého kulturního dědictví současné společnosti, které jí odkázala právě tato odcházející generace umělců.

text: Michal Tošner

Milan Kozelka Na Cestě / On the Road
GAVU (náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 16, Cheb)
1. 7.—19. 9.