Hynek Alt je neodmyslitelnou součástí prostoru současné fotografie. Jeho uvažování o tomto médiu je založeno na posouvání hranic a skrze své projekty pracuje s fragmenty a principy fotografie, které se stávají pilíři jeho uměleckých projektů. Svůj přístup potvrzuje i v nejnovější výstavě Tomorrow Never Knows připravené pro Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem.


Fotografie není tím, čím se zdá být. Takto příznačně by se dalo shrnout uvažování českého postkonceptuálního umělce Hynka Alta (* 1976), který o tom přesvědčuje diváky, sběratele ale i studenty notnou řádku let. Jeho vliv na transformaci uvažování o tomto médiu byl patrný hlavně v letech 2008–2016, kdy společně s Aleksandrou Vajd vedl ateliér fotografie na pražské UMPRUM. Od roku 2017 vede ateliér fotografie a nových médií na FAMU. Jeho vyprofilované pojetí estetiky fotografie – kterému nutně předchází a doplňuje právě přemýšlení o tomto médiu, je představeno také na Altově právě probíhající výstavě Tomorrow Never Knows připravenou kurátorkou Magdalenou Deverovou. Vzhledem k dlouhodobému sledování právě tohoto myšlení o fotografii ústící ve výstavní realizace, jsem očekávala očekávatelné – a také jsem se dočkala. Pomyslná návaznost na Altovu předchozí výstavu How Soon Is Now, která byla připravena Pavlem Kubesou (Galerie NoD, 8. října – 7. listopadu 2020), pracovala s několika užívanými principy opětovně i nyní. Návštěvník se tak opět mohl těšit, že nebude pouze divákem, ale že si z výstavy také něco odnese. Nemohu tedy překvapeně kvitovat tento princip právě v Altově přístupu, mohu jej ale ocenit v prostředí, ve kterém takový přístup nemusí být nutně znám a tudíž přinese více překvapených návštěvníků, než nezklamaných kritiček.

Výstava o budoucnosti tištěného média
Aktuálně probíhající Altova výstava skrze estetické principy umělci vlastní pracuje s tematikou slábnoucí síly tištěného média, zastoupeného konkrétně novinami. Vznáší otázky vztahu mezi digitálním prostředím, které aktuálně svými dispozicemi převládá nad tištěným prostorem. V projektu je opět zohledněna tematika času, jak i předestírá název výstavy. Alt ale nevyslovuje jasný soud – skrze jeho umělecký výzkum vytváří prostředí, které nechává množství otázek vykrystalizovat a jevů vyplynout. Návštěva výstavy je tak dalším vhledem na pole současné fotografie, ve kterém se už její tradiční pojetí odsunulo do historické skříně a skrze multimediální přístup, který je Altovi vlastní, rozvíjí v myšlenkovém obzoru pluralitní otevřenosti témata spjatá s problematikou nejen dnešní digitální doby. Vrstvením tisků vytváří objekty, ty následně nechává redukovat sběrem neřízených návštěvníků výstavy, narušuje predikci konzervativního návštěvníka a z diváka jej mění na performera, aniž by návštěvník této výstavy měl sám za sebe důležitější roli než právě tu, že proměňuje fyzickou podobu výstavy. V tom důsledku se stává i sběratelem, jenž je najednou vlastníkem jednoho či více tisků fotografií. Tato linka je nesporně divácky úspěšná a sama pokládám tento princip v mnoha vrstvách za progresivní a patřičný, pakliže je ale defaultně přítomen pokaždé, hrozí vyčerpání a pocit nekonečné jízdy na kolotoči, který přidává další a další (a další) jízdu. Opětovně viděné tisky z již zmíněné výstavy How Soon Is Now také nemusí být na škodu, obzvlášť, když se na této zmíněné výstavě nestihly rozebrat, protože to koronavirus zatrhl a byla po celou dobu zavřená. Je-li tedy libo vlastnit portrét pornoherečky Lady Dee či výkopů ze souboru Untitled (Infrastructures & The Beach), které byly posléze vydány i knižně v pozoruhodné stejnojmenné publikaci, spěchejte na výstavu, dokud jsou ještě k dispozici tubusy. Tímto odlehčením bych ale nerada popřela nespornou a dlouhodobou kvalitu výstav Hynka Alta, kterou opětovně potvrdil jak v principech, které jsou mu v uvažování o fotografii vlastní, tak i ve volbě námětu, který je až palčivě aktuální právě v dobách, kdy papír na tisk novin již potřetí zdražil.


Hynek Alt: Tomorrow Never Knows
Galerie Roudnice (Očkova 5, Roudnice nad Labem)
6. 5. — 17. 7.