Sedmnáctého května oslavujeme Mezinárodní den boje proti homofobii a transfobii (IDAHOT), jenž má v České republice teprve desetiletou tradici. Jaká je vlastně současná situace u nás? A co znamená ta záplava nových slov proudících k nám ze zahraničí?

Ač se dnešní porevoluční doba tváří uvolněně a otevřeně, naše společnost detabuizuje témata, spjatá se sexualitou a sexuální identitou, velmi pomalu a bolestivě. Za téměř třicet let jsme se dopracovali od většinového útlaku k částečnému akceptování osob, jež jsou stále vnímány jako menšina. Osobně se domnívám, že jádrem problému je samotné akceptování existence menšin, neboť vznikají vlivem stigmatizace. Dokud budeme ostatní škatulkovat, nikdy je nepřijmeme jako rovnocenné bytosti. Samozřejmě se nabízí argument, že řazení lidí do různých skupin nevylučuje jejich respektování a napomáhá zorientování se ve společnosti, ale je důležité si uvědomit, že zároveň nepodporuje individualitu jednotlivce a vytváří předsudky. Uměle vytvořené domněnky v kombinaci se strachem z neznámého pak mohou vyústit až v diskriminaci, urážky, útlak a v nejhorším případě i fyzické násilí.

Správnou otázkou je, co můžeme my sami udělat pro pozitivní změnu. Odpověď je jednoduchá: Začít u sebe samotného; zjistit si více informací o věcech, kterým ne zcela rozumíme, nesoudit a neodsuzovat, být více empatičtí při tvorbě svých názorů, neřešit gender či sexuální orientaci na základě fyzického vzhledu. Zní to jako klišé? Pro transgender osoby zní například jako klišé, že jsou „narozeni ve špatném těle“ a „jejich problém se rozplyne po tělesné změně pohlaví“. Rozhodně nastal čas zničit největší mýtus – vnímat tyto osoby jako nemocné.

Počátky trans aktivismu v Čechách

Damián Machaj (* 1986) je jedním ze zakladatelů Trans*parent − první neziskové organizace usilující o dosažení sociální spravedlnosti, prosazování práv a pozitivních společenských změn ve prospěch trans žen, trans mužů a genderqueer osob v České republice. Vystudoval Centrum audiovizuálních studií na FAMU, řadu let se podílí na filmovém queer festivalu Mezipatra, v současné době pracuje pro Český rozhlas jako multimediální producent.

Mohl byste nám krátce organizaci Trans*parent představit?
Trans*parent vznikl v lednu 2015. Nám, kteří jsme se do toho pustili, chybělo komunitní prostředí pro trans lidi. Místo, kde bychom se mohli setkávat, řešit radosti a starosti každodenního života, případně poznat jiné lidi, kteří prožívají něco podobného jako my. Shodou okolností to bylo období, kdy se o trans tématu začínalo stále více mluvit i u nás. Postupem času jsme zjistili, že takto specifická komunitní podpora je jen jedna z věcí, které u nás chybějí.

Rozjelo se to docela rychle, dnes máme přes dvacet členek a členů a čtyři takové pomyslné sekce: podpora, osvěta, PR a komunikace s médii, právní otázky, legislativa a fundraising. Naším hlavním cílem je prosazování pozitivních společenských změn ve prospěch trans lidí. I když jsme si za poslední dva roky prošli kus cesty, stále žijeme v zemi, v níž jsou trans lidi diskriminováni a panují o nich různé nepříjemné předsudky. Ani samotná úřední změna pohlaví není jednoduchý proces. (Pozn. redakce: V České republice je podmínkou pro úřední změnu pohlaví sterilizace.)

Co je cílem vašich workshopů? Jak probíhají?
Trans*parent organizuje mnoho akcí pro veřejnost a sešlosti pro místní trans komunitu. Poslední půl rok pořádáme tréninky trans sensitivity a workshopy pro různé organizace. Pravidelně také organizujeme podpůrné skupiny, které jsou otevřené pro všechny lidi hledající odpovědi na otázky spojené se svou genderovou identitou. Například tápou-li a neumějí se přesně zařadit, nebo dokážou pojmenovat, jakým směrem by se chtěli vydat, ale nevědí, kudy dál. Skupiny jsou svépomocné a probíhají bez psychologů, psychiatrů nebo sexuologů – právě ten medicínský rámec, který častokrát stojí na začátku přechodu, mnoho lidí od hledání vlastní identity odrazuje. Setkání probíhají dvakrát do měsíce a jsou zdarma. Pravidelně také pořádáme pohybové a kreativní workshopy pro queer mládež a skupinky pro trans děti a jejich rodiče.

Jak vás mohou lidé podpořit ?
Trans*parent je organizace, která funguje na dobré vůli a dobrovolnické práci. Takže jeden způsob je určitě aktivně se podílet na našich aktivitách a přiložit ruku k dílu. Momentálně se pilně snažíme získat finance na základní fungování pro nejbližší období, protože jsme se rozrostli do takových rozměrů, že to bez finanční podpory nebudeme schopni v tomto tempu dále udržet. Takže druhý velmi efektivní způsob podpory je také například koupě našich propagačních materiálů, jako jsou tašky, nálepky a trička. Samozřejmě můžete poslat i finanční dar, instrukce jsou na našem webu.

Co máte plánu v nejbližší době?
Momentálně chystáme kampaň k Mezinárodnímu dni proti homofobii a transfobii (IDAHOT), který je 17. května. Mimo to budeme určitě i letos participovat na programu Prague Pride. Sledujte náš web a Facebook, kde můžete najít všechny aktuální akce. ∞

Slovníček pojmů
pohlaví − biologická kategorie, na základě které jsou lidé tradičně děleni po narození
gender − rodová identita člověka, nezávislá na přisouzeném pohlaví a sexuální orientaci
gender-less − záměrné neuznávání rodové identit, bezpohlavnost, androgynita
gender-fuck − úmyslné překračování genderových norem jako vyjádření nesouhlasu s požadavky na to, jak se má oblékat muž či žena (např. muži nosí sukně)
cisgender, cis – přívlastek označující člověka, jehož rod se shoduje s tím, jak byl od narození vnímán ostatními (např. byl při narození označen za muže, vychován jako muž a cítí se být mužem)
transgender, trans, trans* – přívlastek označující člověka, jehož rod se neshoduje s tím, jak byl od narození vnímán ostatními. Hvězdičkou se označuje široké spektrum identit a respekt k různým genderovým projevům
tranzice – přechod k životu v souladu se skutečným rodem (může a nemusí zahrnovat např. změnu jména, osobních zájmen, vzhledu atd.)
queer − lidé, jejichž sexuální orientace, genderová identita a její vyjádření neodpovídají heteronormativní společnosti
pansexualita − sexuální orientace nehledící na gender protějšku
alt*pride − Alternativa k Pride Pride vymezující se vůči jeho komerčnímu charakteru. Snaží se ukázat, že queer identita nemá být zbožím, předmětem marketingu či „společenské odpovědnosti firem“
burleska/burlesque − taneční vystoupení s prvky striptýzu, usilující o práci se sexuálním napětím s absencí vulgarity a explicitní nahoty, dříve mělo i satirický či humorný podtext
boylesque − pánské burlesque vystoupení
lip sync − synchronizace pohybu rtů s playbackem písně během vystoupení



Nebojíme se odlišit

Therese Rosier (* 1989) je pražskou burleskní tanečnicí, výtvarnicí a modelkou. Spolu s Angelinou Angelic před rokem založily projekt Ouch on the Couch, jenž obsahově odkazuje k původnímu satirickému pojetí burlesky a navíc do svých řad přibírá i mužské performery na pravidelné akce Drag Touch.

Máš letité zkušenosti s vystupováním v různých burleskních souborech. Zajímá mě, jestli mezi nimi vnímáš nějaké rozdíly. Liší se vaše akce například od pravidelných pátečních večerů v Royal Theatre?
Je to jiné než vystupovat v Prague Burlesque, protože celé pojetí večera je čistě na nás. Dáváme do toho hodně vtipu, snažíme se tam zakomponovat i původní satiru, která se v Čechách z burlesky hodně vytrácí, protože je vše bráno příliš vážně, a jde především o přehlídku glamu a dokonalosti. Což samozřejmě není nic špatného, ale my se snažíme nebrat smrtelně vážně, děláme si ze sebe srandu, pracujeme s groteskou a humorem. Snažíme se i více zapojit diváky, takže naše vystoupení jsou hodně o kontaktu a souznění mezi performery a publikem. Ouch on the Couch děláme jednou měsíčně a pokaždé je to jiné, vždy jiné téma, jiní účinkující. Do budoucna chceme pokračovat, držet se toho a docílit větší a pompéznější show. Rozhodně to bude velká dřina, ale už teď vnímáme velké pokroky. Původně jsme vystupovali pro pár přátel, teď už si můžeme zvát zahraniční hosty a máme stálé angažmá v Krakově.

Jednou za půl roku pořádáte i speciální edici Drag Touch, která dává prostor boylesque. Je to skvělý, protože v tradičních souborech muži nemají často příležitost vystupovat a vy jim tu šanci dáváte. Řekni nám k tomu více.

Bojujeme proti puritánství, s nadsázkou a vtipem. Podporuji LGBTQ komunitu, mám v ní mnoho přátel, sdílejících stejné zájmy. Přijde mi přirozené je na naši akci přizvat a zároveň trochu rozčeřit vody tímto tématem.

Poslední akce se konala nedávno a tentokrát jsme naší sestavu Chlorophyll von Needle (Dominik) a Hayley the Strange (Daniel) doplnily o zahraničního performera. Tím byl Gasiu − velký bojovník za gay práva v Polsku,za což si zaslouží veliký respekt, protože tam to rozhodně není procházka růžovým sadem.

Lišila se nějak výrazně jednotlivá představení?
Ano, snažíme se to mít pestré. Líbí se mi diverzita, každý z performerů je velmi osobitý. Například Dominik má čistě burleskní představení, plné glamu a lehké smyslnosti. Tento rok se dostal i na Prague Burlesque Festival, což je největší respektovaná mezinárodní burleskní akce v ČR. To je dle mého pro něj a českou drag komunitu obrovský úspěch. Daniel vystupuje s typickou drag show s lipsync, kde působí hodně vyzývavě a odvážně. Gasiu je prostě queer tornádo. Oproti našim performerům, kteří jsou spíše feminní, je hodně maskulinní. Gasiu je nádherný, vymakaný, svalnatý chlap, který se nebojí ve svých vystoupeních kombinovat například živé rapování s pobíháním po pódiu v boxerkách, na podpatcích, ve kterých by si 50% ženských, co znám, zlámala nohy.

Co si myslíš o společenském předsudku, že travesti show je zábavou pro LGBTQ komunitu?
Tihle kluci jsou všichni gayové, tak jako většina drag performerů, ale rozhodně to nemusí být podmínkou. Rozhodně se nejedná o škatulku pouze pro gaye. Jsou i performeři, kteří jsou hetero, v běžném každodenním životě vypadají k nerozeznání od obyčejných mužů, mají manželky, děti a spokojený rodinný život. Drag mají jen jako koníček a masku, takovým je například Sheila Wolf z Berlína.

Možná pro lidi mimo naši sociální bublinu bude složité se ve všech těch pojmech zorientovat. Buď tak hodná a pokus se pojmy vysvětlit.
Drag queens jsou většinou gayové, kteří vystupují v ženských kostýmech v rámci pobavení obecenstva. Někteří se do ženského vzezření stylizují i v soukromém životě. Stejně jako jsou drag queens, jsou i drag kings − ženské performerky, převlíkající se za muže, nejraději mám Lou Henry Hoover, to je prostě vládnoucí king!

Crossdressers jsou naopak hetero muži, oblékající se do dámských šatů, to většinou dělají pouze soukromě. Crossdresser se převlíká, aby dosáhl dočasné identifikace s opačným pohlavím.

Transvestitismus je s tím často zaměňován, ale důvod oblékání ženských šatů tu souvisí s fetišem a dosažením sexuálního vzrušení. Praktikování je v tomto případě převážně soukromé, proto je dobré při používání toho výrazu dát pozor na záměnu významu.

Travesti je umělecké vystoupení a show v ženských kostýmech po pobavení publika, vše se zde zveličuje a přehání do extrému. Často shows působí až parodicky a komicky. Travesti show je v podstatě to samé jako drag show, jediný rozdíl v tom vidím takový, že u nás je vyloženě travesti opravdu parodická a komická show, drag je ale více na úrovni a spojený s jemností burlesky.

Impersonator je show, při které se performer stylizuje do konkrétní osobnosti. Je to buď formou parodie, či naopak projev obdivu. Často se napodobují charaktery reálných zpěvaček, či hereček apod. Samozřejmě se nedá vše tak snadno zaškatulkovat a rozhodně zde nejsou jen tyto skupiny, ke kterým se lze hlásit. Vše je hodně rozvětvené a často obtížně identifikovatelné. ∞