Diváci jsou vystaveni a sledováni námi, jak sami něco sledují… nikoli zpět diváky v nabízející se smyčce, ale cosi jiného…

Před mýma očima se proměňují dvě dětské tváře. Obličeje plné emocí přecházejí z úžasu do radosti, z leknutí do rozhořčení a tak stále dokola. Rychlost a náhlost vnitřní proměny, klidová pozice těla a pohled směřující stále stejným směrem v jediném ohnisku vzdálenosti mne nenechává dlouho na pochybách, že se jedná o diváky televize. Sledují něco neuvěřitelně pohlcujícího, soudím podle jejich napjatých výrazů. Jenže jde o dvě malé divačky a děti jsou přece ještě nezkažené a naplno zaujaté pozorováním světa a druhých, i když se jedná třeba jen o televizní obrazovku.

Silnější virtuální realita
Sylva Francová se zabývá fotografií a videem. Své časosběrné projekty orientuje především do vlastního rodinného prostředí. Nejnovější projekt Diváci vytvořila s oběma dcerkami v rodinném zázemí. „Fotila jsem je průběžně odmala, vždy mne fascinovalo to jejich zaujetí pohádkou, příběhem…“

Holčičky vědí, že je máma fotografuje. Pohádka, na kterou se dívají, je však silnější než staticky známá realita hned vedle. „Děti neskrývají své emoce, je na nich dobře vidět, jak se při sledování pohádkových příběhů dostávají do jiné reality. Obrazovka jim v tu chvíli nahrazuje celý svět, od kterého se nemůžou odtrhnout,“ říká Sylva.

S odstupem dospělého, který se naučil rozeznávat skutečnost a určovat si hranici „ponoru“ do prožitku virtuálního světa, pozoruji dětskou citlivost vnímání příběhu na obrazovce. Jenže – je můj odstup skutečně takový, jak si myslím? Při sledování televize často potlačuji své emoce, abych byla konformní s jakýmsi společenským uvědoměním. Vždyť jde pouze o film, je to přece falešný příběh, jen nahraná historka. Skončí a přestane existovat. A televize mi navíc dává iluzi svobodného pohybu – vždyť mohu vstát a uvařit si kávu…

Co je ale ve skutečnosti pravá realita, když emocionální zkušenost při pozorování obou – pravé i té nahrané – se zdá být rovnocenná? Vždyť nakonec nehraje roli, zda se jedná o výjev ve světě reálném či virtuálním.

Sovy nejsou tím, čím se zdají být
V Lynchově Mullholand Drive je scéna z divadelního jeviště, kde moderátor vykřikuje „Everything is on a Tape!“ a hrající saxofonista v tu chvíli vzdaluje svůj nástroj od úst a hudba dál hraje, jen on svým gestem vyvrací domněnku, že hrál na živo. Lynch symbolicky naznačuje, že obrazový i zvukový přenos nás ovlivňuje stejným způsobem, jako nás ovlivňuje iluze reality.

Videoinstalace Diváci jsou dvě samostatné, proti sobě umístěné projekce. Jednotlivé po sobě následující fotografie jsou mírně rozpohybovány efektním časovým prolnutím. „Vzniklo hodně fotek a poté jsem pro příležitost této výstavy nafotila nový soubor pro projekci, ale to, že jsem holčičky fotila dlouho, mi pomohlo najít tu správnou finální verzi pro tuto výstavu,“ říká mi Sylva při vernisáži. Vnímáme tak škálu citových rozpoložení malých dvojčátek čistě a minimalisticky, Sylva Francová nevyužívá trendové vyumělkovanosti. Objekty jsou dostatečně svůdné pro svůj vnitřní obsah, který si v tomto případě nemusíme sami dosazovat. Vnímáme ho tak silně, že nás uchrání od oblíbeného dojímání se nad kýčovitostí krásných tvářiček a donutí nás možná také na chvíli popřemýšlet o svém vlastním emocionálním životě.

Sylva Francová: Diváci
Galerie Chodovská tvrz – malá galerie
Ledvinova 9, Praha 4
út–ne, 13:00–19:00
13. 5.–16. 6.
60 / 30 Kč / rodinné vstupné 120 Kč



autor: Markéta Bendová