Fotografie Aleny Šourkové na první pohled vyjadřují touhu po klidu, smíru a prostém obyčejném lidském štěstí. Autorka chtěla však svými snímky vyjádřit mnohem více emocí a zasáhnout do hlubších kořenů. Sama si prošla nelehkou válečnou zkušeností, její rodiče byli odvlečeni do koncentračních táborů a kvůli židovskému původu své maminky měla sama dost problémů.

Havířovská Galerie Krystal přináší unikátní výstavu nově objevených fotografiích z padesátých a šedesátých let minulého století. Na snímcích lze pozorovat portréty známých osobností, pouliční existenci a život na vesnici. Typickým rysem autorčiny tvorby byl pohled na rutinní život obyčejných lidí, jejich každodenní interakce a běžné všednosti ponořené ve ojedinělé zvláštnosti.

Rozcvička, herečka, lov bažantů a holčička z Moskvy
Fotografka a šéfredaktorka Šourková svými černobílými snímky spojovala svět amatérské a profesionální fotografie. Ve své době patřila spolu s Dagmar Hochovou a Danielou Sýkorovou mezi přední ženské protagonistky na poli fotografie. Významně přispěla k tvarování poválečné fotografie v Československu díky svému působení v redakcích novin a časopisů. Věnovala se především humanistické fotografii, stejně tak zásadní byl pro ni projekt amerického fotografa a malíře Edwarda Steichena s názvem Lidská rodina (The Family of Man), který ji velice ovlivnil a inspiroval. Svůj um zaměřovala na lidi, především na ženy a děti. Před objektivem jí pózoval i Jan Tříska, Josef Sudek, Jana Brejchová či Jiří Suchý.


První fotoreportérka magazínu Vlasta
Alena Šourková přispívala redaktorskou i fotografickou činností do časopisů jako byly Květy nebo Vlasta. Psala i do novin Rudé právo nebo do Haló – Nedělních novin. Díky své práci v týdeníku Květy cestovala po celém Československu a fotografovala reportáže, významné události roku, zvyky a tradice, ale i prosté rolníky, zemědělce a horníky. Velice ji zajímal život lidí na venkově, a proto při těchto příležitostech tvořila i pro svůj dokument, svou vlastní potřebu – humanistickou fotografii. Časopis Vlasta, který byl určen primárně ženskému publiku, byl velmi populární a vycházel s nákladem až téměř milion výtisků. Na redakci se obraceli sami čtenáři s dopisy a různými příběhy, díky čemuž se časopis začal soustřeďovat na starosti běžných lidí, a z těch poté redaktoři čerpali náměty na témata, která Alena Šourková jezdila fotografovat.

Vůbec první výstava
Expozice předvádí poprvé za celou dobu působení Aleny Šourkové nejlepší kousky z její dílny. Fotografka nikdy svou autorskou výstavu neměla, nicméně ani o ni nejevila výrazný zájem. Byla spokojená v ústraní, nechtěla se zviditelňovat. „Když pak moje fotky vyšly v časopise, tak to bylo přesně to, co mě uspokojovalo. Tehdy jsem považovala svou práci za hotovou,“ cituje v rozhovoru Alenu Šourkovou Oldřich Malachta.

Vzdání díků
Výstava se uskutečnila díky autorčině dceři Magdaleně Bláhové, jež je taktéž fotografka, jejímu manželu Václavu Bláhovi a Oldřichu Malachtovi, který je zároveň kurátorem celé výstavy. Malachta vypracoval v rámci své bakalářské práce stručnou biografii Aleny Šourkové, ve které se věnoval právě i její fotografické činnosti. Jeho přáním bylo uspořádat Šourkové první samostatnou výstavu, a to se mu nyní povedlo. Děkuji. ∞


Alena Šourková: Poetika všedního dne
Galerie Krystal (Dělnická 18, Havířov)
7. 2.—4. 4.