Výstava Ester Krumbachové v Domě umění města Brna, kterou je možné zhlédnout do začátku března tohoto roku, je pokusem o „znovuoživení“ osobnosti, o které se příliš nehovořilo.Ester byla výjimečná žena, která měla vhled do mnoha (zdánlivě?) odlišných sfér. Věnovala sefilmu, scénografii, malovala a kreslila, svoje oblíbená zvířata, zejména kočky a také hojně a různorodě psala. Výstava je tak vhledem do jinakosti a kreativity, kterou Krumbachová oplývala.

Kurátorky Edith Jeřábková a Kateřina Svatoňová si daly za úkol setřídit Esteřinu pozůstalost, přičemž navazují na čtyřletý projekt, který se věnuje kritickému a úplnému zhodnocení osobnosti Ester Krumbachové. Výstava má být dovršením tohoto snažení, společně s uveřejněním online archivu a monografie umělkyně.


Inspirativní osobnost
Výstava je tedy prezentována především jako rozsáhlá síť původního materiálu. Divákovi je umožněno počíst si v Esteřiných denících, zápisech, esejích, pohádkách nebo inspirativních konceptech. V neposlední řadě jsou tu také zveřejněny její dopisy, které psala často, a ve kterých reflektovala sebe samotnou a své okolí, často až s překvapivou kritickou sebereflexí. Jedná se o vhled do nitra umělkyně, který je poměrně uchvacující. Rovněž je možno zhlédnout zajímavý dokumentární film od Věry Chytilové, která s Ester Krumbachovou úzce spolupracovala. Výstava je koncipována jako příjemný prostor, ve kterém si divák může posedět a probírat se rozsáhlou pozůstalostí, nebo zhlédnout ukázky z ikonických filmů, na kterých Ester spolupracovala, včetně Vraždy ing. Čerta (jediného autorského filmu Ester Krumbachové). V neposlední řadě tu nechybí Esteřiny kresby a návrhy kostýmů, které upoutají svojí výmluvnou jednoduchostí. Výstava klade důraz na přesah do současnosti, který je vyjádřen nejen instalací současných tvůrců, kteří na Ester Krumbachovou nějakým způsobem navazují, ale také konkrétními popisky u jednotlivých částí její tvorby. Za mě osobně byla snaha v popiscích vysvětlit přesah Krumbachové do současnosti až lehce nadbytečná, vyplývala totiž sama o sobě – jak ze samotného díla Ester Krumbachové, tak přirozeně i z díla současných umělců.

Výstavou diváka provází například zakroucený kočičí ocas Jiřího Kovandy, objekty z rostlin od Anny Ročkové a Jana Boháče, krátké filmy od Marka Meduny reflektující nejrůznější vrstvy osobnosti Ester Krumbachové z pohledu současné feministické perspektivy, alchymistické zkumavky Anny-Marie Bedychové nebo přírodní objekty od Davida Fesla. Zajímavým počinem jsou také mystifikační plakáty (Beca Lipscombe, grafické studio HIT, Morwenna Kearsley, Bernie Reid, Laura Richmond), které rekonstruují hypotetickou „kariéru“ umělkyně, takovou, jaká by byla, kdyby žila v jiné, svobodné době. Linda a Daniela Dostálkovy vytvořily fotografie reagující na módní tvorbu umělkyně, rovněž jsou zde vystaveny fotografie Libuše Jarcovjákové z 80. let, které svědčí o bytových hrách, které u sebe Ester provozovala. Její byt byl často kreativním sdíleným prostorem, ostrovem tvůrčí svobody.

Co je často diskutované z etického hlediska, je poměrně výrazné kurátorské gesto – kočky z útulku Tlapka jsou součástí výstavy, divákovi je umožněno si jednu vybrat a adoptovat si ji. Otázka, která vyvstává – je etické „vystavovat“ kočky? Neutvoří se z nich pouhá atrakce, bez hlubšího smyslu a potřeby jim opravdu pomoci?

Slova, která vtáhnou

Osobně jsem byla na výstavě nejvíce oslovena a utopena v Esteřiných slovech, která věnovala všem svým přátelům (i těm zvířecím). Byla jsem až fascinována její schopností s vtipem a přitom hluboce zhodnotit určitou problematiku. Po zhlédnutí výstavy jsem si do svých poznámek poznačila dvě hesla – pravda a porušování norem. Asi to byly dvě hodnoty, které mi osobnost Ester Krumbachové nejvíce přiblížily. Jistý aspekt pravdivosti v umělecké tvorbě je často opakovaná formule, která je však častěji opakovaná než opravdu žitá. Co na mne zapůsobilo asi nejvíce, byla právě tato nevtíravá pravdivost v díle Ester Krumbachové, touha tvořit, být taková, jaká chci být já, a ne jakou mě chtějí mít ostatní. Inspirativní zejména v této době, která je tak nejasná a komplikovaná, a která člověku často vnucuje návod, jaký by měl být. Jakýkoliv! Nepodléhat stereotypům, užívat si jinakost, vidět v ní výjimečnost. Ať už to zní jakkoliv kýčovitě. A tak jeden z kurátorských záměrů, kterým bylo inspirovat současného diváka osobností Ester Krumbachové, se za mě osobně naplnil.

Ester Krumbachová
Dům umění města Brna
(Malinovského nám. 2, Brno)
24. 11. 2021 — 6. 3. 2022