Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let došlo na západ od našich hranic ke kulturnímu zemětřesení. Události roku ´68, emancipační hnutí a heslo „Osobní je politické“, snaha vymanit se z role modelky a múzy (tedy pouhého objektu zobrazení) a najít své vlastní, subjektivní umělecké vyjádření – to byla explozivní směs, z níž se na počátku sedmdesátých let v USA a západní Evropě zrodila feministická avantgarda.

Experimenty s novými uměleckými médii – performance, akční umění, body art, video, film či fotografie. Nové a radikální otázky o smyslu „ženské role“ ve společenském, kulturním, rodinném i intimním životě. Vlastní tělo použité jako projekční plátno nejrůznějších klišé a stereotypů. Dekonstrukce zažitého a společensky přijatelného, tedy i svaté trojice matka – manželka – hospodyňka. I tak lze definovat „feministickou avantgardu“. Kurátorka vídeňské sbírky SAMMLUNG VERBUND Gabriele Schor tímto termínem označuje generaci umělkyň, které v sedmdesátých letech minulého století začaly jako první tematizovat otázky s „ženskou rolí“ spojené.

Výstava reaguje na poválečnou situaci, kdy pojem „avantgarda“ zastřešoval široké spektrum tendencí v tehdy aktuálním umění (akční malba, abstraktní expresionismus, minimalismus, op-art, pop-art, situacionismus, Fluxus, vídeňský akcionismus a konceptuální umění), přičemž předponou „neo-“ odkazoval k významovému dědictví avantgardy první třetiny 20. století. Pod velmi širokým termínem neo-avantgardy však feministické umění 70. let doposud v rámci západního uměleckoteoretického diskurzu zakotveno nebylo. Jednalo se přitom o jeden z nejvýznamnějších a nejradikálnějších uměleckých přístupů 60. a 70. let minulého století. Mezinárodní skupinová výstava Feministická avantgarda 70. let / Díla ze sbírky SAMMLUNG VERBUND, Wien představuje 62 autorek z Evropy, Severní a Jižní Ameriky a Asie. Svou cestu Evropou začala v roce 2014 v Muzeu Bozar v Bruselu, pokračovala do Mnichova, Milána, Vídně a Karlsruhe. V České republice je poprvé k vidění v brněnském Domě umění od 12. prosince 2018 do 24. února 2019. º


text: Anna Saavedra