Výstava Za Pultem v olomoucké Telegraph Gallery patří k projektům, které s lehkostí spojují vizuální přitažlivost s hlubší kulturní reflexí. Název odkazuje k ikonickému normalizačnímu seriálu Žena za pultem, jenž se stal jedním z nejtrvalejších obrazů ženské práce v socialistickém Československu. Nejde zde však o nostalgii ani ironickou citaci. Výstava využívá tento kulturní sediment jako výchozí bod pro kritické čtení role ženy, práce a její viditelnosti – tehdy i dnes.

Tři malířky různých generací a geografických zkušeností – Adéla Jánská, Paulina Ołowska a Caroline Walker – zde vstupují do společného prostoru, aniž by ztrácely vlastní jazyk. Spojuje je figurativní malba, ale také soustředění na práci jako gesto, rytmus i stav těla. Práce zde není heroická ani dramatická; je opakující se, tichá, někdy až neviditelná.

Stereotypy rozpuštěné v ambivalenci

Adéla Jánská (* 1981), česká malířka spojená s figurální tradicí, do výstavy vnáší jemně znepokojivou poetiku. Její postavy často připomínají porcelánové figurky nebo dekorativní artefakty – krásné, křehké, ale i nehybné. Jako by byly součástí vitríny, nikoli jejími aktérkami. Odkazy k estetice minulých dekád zde nejsou ilustrativní, fungují spíše jako paměťové stopy: ženské tělo jako objekt pohledu, dekor i nositel tiché rezistence.

Polská umělkyně Paulina Ołowska (* 1976), přináší do výstavy širší kulturní a politický horizont. Dlouhodobě se zabývá modernismem, estetikou socialismu, módou a populární kulturou a ukazuje, že ženská práce byla vždy také obrazem – stylizovaným, estetizovaným, často instrumentalizovaným. Její práce mnohdy rekonstruují zapomenuté nebo marginalizované obrazy žen – prodavaček, pracovnic, performerek – a vracejí jim autonomii i hlas. Její přístup není analytický v akademickém smyslu, ale performativní: minulost se v obrazech znovu rozehrává, aniž by nabízela definitivní výklad. Ołowska nepřepisuje minulost, ale inscenuje ji jako otevřený archiv, v němž se ideologie mísí s osobní imaginací.

Caroline Walker (* 1982), skotská malířka, reprezentuje jiný typ pozorování: její obrazy zachycují ženy při každodenní práci – uklízení, přípravě, čekání. Je známá voyeurskými obrazy pracujících žen, v nichž jde o okamžiky, které jsou běžně přehlíženy, a přesto tvoří páteř společenského provozu. Walker se soustředí na světlo, gesto a prostor, čímž dává těmto „neviditelným“ činnostem monumentální váhu. Práce se zde stává stavem bytí, nikoli výkonem. Právě v této zdrženlivosti se otevírá politický rozměr její malby a stává se silným komentářem k otázce hodnoty práce.

Mezi fragmenty kolektivní paměti

Instalace výstavy pracuje s motivem pultu jako s hranicí: mezi veřejným a soukromým, službou a kontrolou, pohledem a tělem. Industriální prvky, nerezové konstrukce a scénografické členění prostoru vtahují návštěvníka do prostředí, které připomíná obchod, provoz i sklad zároveň. Divák se pohybuje mezi obrazy jako mezi fragmenty kolektivní paměti, v níž se mísí oficiální obrazy práce s intimní zkušeností.

Za Pultem není výstavou o minulosti, ale o jejím přetrvávání v obrazech, gestech a očekáváních. Ukazuje, že ženská práce není jen tématem sociologie či historie, ale i silným vizuálním polem, v němž se zrcadlí otázky moci, identity a viditelnosti. Právě v tomto smyslu patří výstava k nejpodnětnějším projektům současné středoevropské scény.

Za Pultem
Telegraph Gallery (Jungmannova 4, Olomouc)
20. 11. 2025 — 19. 2. 2026