Architektura, konkrétně ta brutalistní, vzbuzuje mnoho rozporuplných emocí napříč tuzemským společenským spektrem. Ačkoliv dochází ke snahám edukovat veřejnost o těchto výjimečných stavbách, spousta z nich stále strádá nebo je přímo likvidována. V chatrném stavu se nachází například budova banky od Karla Pragera, kterého připomíná letošní festival Den architektury.

V pořadí již 13. ročník festivalu s mottem Objev konstrukce!, jenž proběhne na přelomu září a října, tematizuje problematiku unikátních konstrukčních řešení. Pozornost zaměřuje na zajímavé architektonické počiny utilizující konstrukci jako klíčový funkční a estetický prvek. Dané fenomény pak otevírá v rámci bohatého programu sestávajícího z přednášek, odborných procházek a prohlídek, workshopů, projekcí, divadelních představení, happeningů a performancí či cyklovyjížděk a plaveb. Programová pestrost festivalu koresponduje s jeho širokým záběrem, co se zapojených lokalit týče. Vytváří tak spletitou síť akcí pokrývající sakrální i profánní architekturu na území celé České republiky i na Slovensku. Se Dnem architektury pak úzce souvisí sesterský festival Film a architektura (29. září – 4. října) přibližující motiv konstrukce skrze filmové plátno.

Jako každý ročník, i v tomto organizátoři a organizátorky akcentují vybrané historické osobnosti, kterým se během festivalu věnují více do hloubky. Letos představí dílo barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela (1677–1723), představitele tzv. barokní gotiky, jehož notoricky známé stavby doplní o méně reflektované realizace. Apel na jeho postavu souvisí s výročím 300 let od jeho smrti. Dále festival připomene 100 let od narození Karla Pragera (1923–2001), architekta spojovaného s brutalistním názvoslovím v moderní architektuře. Díky kontaktu se samotnou architekturou doplněnou o odborný výklad vzniká dialog mezi těmito zdánlivě nesouvisejícími osobnostmi, vykreslující styčné plochy jejich východisek.

Po stopách Pragerova brutalismu
„Surovost, jakási ignorace všeho, absolutní tvrdohlavost.“ Těmito slovy charakterizoval v 50. letech historik architektury Reyner Banham brutalismus. Poetickou surovost materiálů, důmyslně řešené konstrukce a inovátorské narušování městské matérie nacházíme v díle již zmiňovaného revolučního architekta Karla Pragera, který svými realizacemi z druhé poloviny 20. století radikálně transformoval tvář Prahy. Monolitickou hmotu, tak typickou pro brutalistní architekturu, Prager často prolamoval skleněnou konstrukcí, čímž vizuálně exteriér odlehčil (jako jednu z výjimek uvádím budovu Nové scény, kde skleněné tvarovky pokrývající konstrukci fasádu unifikují a opticky činí „těžší“). Vytvářel tak více subtilnější formy za užití nových technologických přístupů a adekvátních materiálů odpovídajících době, jež posouvaly hranice někdejší československé architektury (jako příklad jmenuji Bývalé Federální shromáždění – dnes Nová Budova Národního muzea, Ústav makromolekulární chemie nebo Sdružení projektových ateliérů).

Mezi jeho ikonické stavby, které do svého repertoáru festival začlenil, řadím právě Novou scénu Národního divadla, bývalé sídlo Sdružení projektových ateliérů (tzv. „Pragerovy kostky“), Ústav makromolekulární chemie AV ČR či areál Matematicko-fyzikální fakulty UK. Mimo tyto již kanonické stavby však festival mapuje i jeho celkové tvůrčí období, od rané tvorby bytových domů z 50. let ve stylu socialistického realismu, s kterým Prager osobitě nakládal, až po vizionářské projekty, jež rozdělují společnost i v současnosti. Stranou není ponechána ani jeho mimopražská činnost (Otrokovice, Strakonice, Ostrava-Poruba, Veselí nad Lužnicí, Březnice) a architektovy rekonstrukce (Dům U Černé Matky Boží, Rudolfinum).

Brutalismus: ohrožený druh
U brutalismu zůstanu, neboť festival mimo Pragerův odkaz rozvíjí povědomí i o dalších kontroverzních (ve smyslu recepce publika) stavbách na našem území. Zmiňuji především obchodní dům Kotva od manželů Věry a Vladimíra Machoninových, jedinečný úkaz na mezinárodním poli soudobé moderní architektury, který byl v roce 2018 prohlášen kulturní památkou. Během festivalu dále proběhne komentovaná prohlídka Karlova s fokusem na brutalistní architekturu, jakožto ohrožený a dodnes nedocenění symbol 2. poloviny 20. století.
Lidé si na nové věci teprve musí zvyknout. Cituji zde podtitul publikace věnované právě životu a dílu Karla Pragera, jenž odráží celkovou debatu ohledně brutalismu v Čechách. Osud těchto staveb je nejasný, zkreslující antikomunismus, nahlížející na tyto stavby pouze prizmatem minulého režimu, nebyl stále opuštěn, a tak se táži, jak dlouho bude trvat, než si lidé „zvyknou“ a namísto jejich demolice, následované developerskými zástavbami, dojde k přehodnocení našeho vztahu k těmto nepochopeným „monolitům“ minulých let. Můžeme doufat, že letošní Den architektury vytvoří kultivované prostředí pro setkání s těmito díly a reartikuluje převládající narativy.

Den architektury: Objev konstrukce!
29. 9. — 5. 10.