Režisér Jiří Adámek právě zkouší v pražském Studiu Hrdinů představení Oči v sloup, tato autorská hra volně navazuje na jeho dřívější práce Skončí to ústa a rozhlasovou Hru na uši. Premiéra nové inscenace se uskuteční 20. listopadu ve Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci.

Tvá práce je založená na hře se slovy, zjednodušeně se dá charakterizovat jako scénický voice band, máme očekávat něco podobného i ve Studiu Hrdinů?
O něco jako voiceband tady vůbec nejde, i když o mluvení samotné ano. Mluví se o dívání, o světle, o tichu, běžícím čase, dokonce se mluví o mlčení. Mluvení mnohokrát vyvrací to, co říká. Akce a řeč si navzájem odporují, v tom je jeden z hlavních vtipů celé věci. Postavy mluví o sobě, o tom co dělají, a tím pádem už to ani nedělají. Mluvení samo o sobě tvrdí, že ustupuje, aby se diváci soustředili ne na sluch, ale na zrak. Aby se prostě dívali – když už jsou v divadle.

Jiří Adámek (* 1977)
Vystudoval režii na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, kde nyní působí jako pedagog. Vyvinul originální typ hudebního či „sonického“ divadla, ve kterém mísí hudebně komponovanou strukturu a hlasové techniky na pomezí mluvy a zpěvu. Založil a vede skupinu Boca Loca Lab. Spolupracuje s řadou českých divadel (divadlo Minor, Nová scéna Národního divadla, Alfred ve dvoře, Janáčkova opera Brno a další), ale také s Českým rozhlasem.


Spolupráci se Studiem Hrdinů jsi zahájil nad tématem osobnosti brněnského konceptuálního umělce Jiřího Valocha. Jak důležitou roli pro tebe hraje vizuální stránka inscenace a můžeme očekávat něco z „Valocha“?
Intenzivní vnímání znaku, slova a textu, intenzivní tím spíše, že je spojeno s nějakým rozporem, v tom mě Valoch silně inspiruje. Je pro mě důležitý i prolínáním výtvarného a literárního gesta.

Vizuální stránka inscenace je zásadním partnerem pro pronášená slova. V průběhu zkoušení také poměrně často slova vypouštíme a dáváme přednost tomu, že se něco děje bez nich. Inscenace se jmenuje Oči v sloup a jak už jsem naznačoval, pohled je skutečně ústředním motivem. Pohled diváků, pohled herců i pohled postav mezi sebou. Pohled na divadlo v prostoru a také pohled na samotný prostor.

Prostory Studia Hrdinů jsou známé svou syrovostí a monumentalitou, jakým způsobem pracuješ s tímto netradičním místem?
Byl jsme pozván ke spolupráci se Studiem Hrdinů poprvé a mám tendenci využít kouzlo sálu se vším všudy. Fascinuje mě, že je křivý a členitý, plný koutů, výčnělků. Přímo vedle jeviště je malá dílna, diváci vidí vstup, ale jen tuší, co se za ním asi skrývá. A podél celého sálu vede lávka se zábradlím… To všechno využíváme.

Pro tebe je typická práce s úzkým hereckým týmem. Jaké herce sis pro svou novou práci vybral a proč?
Po dohodě s uměleckým šéfem divadla, Janem Horákem, jsem oslovil tři herce, se kterými často spolupracuji. To jsou Vendula Holičková, Daniel Šváb a Ondřej Bauer a spolu s nimi dva mladší, které jsem oba učil. Ostatně všichni herci, scénografka, dramaturgyně i já jsme z jedné katedry: Katedry alternativního a loutkového divadla.

Výtvarné řešení inscenace připravuješ se scénografkou Zuzanou Sceránkovou – třetí ze sester, které se věnují převážně výtvarnému umění. Jak vypadá vaše spolupráce?
Se Zuzanou spolupracuji podruhé a opět mě fascinuje, jak originální je její myšlení. Je ovlivněno výtvarným konceptualismem a přitom jsou u ní výrazné jemnost a vtip. Právě se Zuzanou i dramaturgyní Klárou Hutečkovou máme vášeň pro převracení divadelních konvencí, pro hledání point, které jsou až nepatřičné a tím vtipné netypickým způsobem.

Ve Studiu Hrdinů je momentálně na repertoáru ještě jedna inscenace zpochybňující a tematizující lidské smysly: Molyneuxova otázka Kathariny Schmitt. I tady je relativizován zrak, proč myslíš, že mají divadelní režiséři potřebu zpochybňovat ten lidský smysl, který ke své práci potřebují nejvíc?
Dříve mě ani nenapadlo, že vedle inscenace reflektující situaci nevidomých, vytváříme představení o pohledu a vidění! Možná to souvisí s potřebou se v době hektické, přeplněné informacemi a technologiemi vracet k lidské schopnosti zastavit se a vnímat. V divadle můžeme se vší pozorností nahlížet člověka, který stojí ve světle před námi. To je jeden z mnoha důvodů, proč toto médium, které by se mohlo dnes zdát staromódní, pořád nachází své diváky.


Oči v sloup
Studio Hrdinů (Dukelských hrdinů 47, Praha 7)
premiéra st 20. 11., nejbližší reprízy st 27. 11., so 30. 11. 20:00



text: Madla Zelenková