Přemýšleli jste někdy nad tím, co by se stalo, kdyby na Zemi přistáli uprchlíci z cizích planet? Naučili bychom se s nimi žít? Tyto otázky si kladli tvůrci projektu CAMP Q – hlavní české expozice Pražského Quadriennale 2019.

Výstava se otevře již 6. června a na ostrově Štvanice ji bude možné zdarma navštívit až do 16. června. Kromě ní připravil český pavilon i sedmihodinovou imerzivní inscenaci, která nabídne možnost strávit noc ve společnosti mimozemšťanů. Tuto příležitost budou mít však diváci pouze třikrát, a to 6., 8. a 10. června. Na podzim 2019 se pak inscenace na dva dny přestěhuje na jih Čech, kde bude 13. a 14. září uvedena na českobudějovické náplavce.

Na tomto největším koprodukčním projektu v historii českého divadla CAMP Q spolupracují dvě nezávislá pražská divadla – Tygr v tísni a Divadlo LETÍ – a velký regionální dům z Českých Budějovic – Jihočeské divadlo –, sedmdesát herců, čtyři režiséři, devět scénografů a také čtyři autoři. A já jsem vyzpovídala dva scenáristy, Davida Košťáka a Marii Novákovou.


Máte zkušenost se scénáři k imerzivním projektům, nebo je CAMP Q vaší první zkušeností?
MN: Já jsem psala scénář pro imerzivní inscenaci Golem Štvanice. Ten vznikal zcela odlišně od scénáře CAMP Q. Scénář ke CAMPu je velice podrobný a snaží se zaznamenat co nejvíce situací, Golem naopak čítal jen asi dvacet stránek. Napsala jsem jen situace nutné k odvíjení příběhu, zbytek (zhruba sedmdesát procent) herci improvizovali. Po Golemovi jsem spolupracovala na scénáři k imerzivní inscenaci podle Komenského Labyrintu světa a ráje srdce v divadle Drak. Tam se na tvorbě scénáře velkou měrou podíleli herci a my dramaturgové jsme jim spíše nabízeli inspirativní materiály a koordinovali, usměrňovali, případně rozvíjeli a zaznamenávali textově jejich autorskou tvorbu. V posledních letech pracuji na scénáři k připravované imerzivní inscenaci Mistra a Markétky. Mým cílem a snem je převést do divadelní formy tenhle Bulgakovův velký román ve vší jeho spletitosti a mnohovrstevnatosti. Inscenovat každou zanedbatelnou epizodu a zhmotnit každou sebemenší postavu.

DK: Už jsem se podílel na několika imerzivních inscenacích, vždy byly ale mnohem více spjaté s klasickou inscenační tradicí. Psal jsem pro divadlo LETÍ Proti pokroku, proti lásce, proti demokracii, který jsme uvedli v Centru současného umění DOX, a minulou sezonu jsem se podílel na inscenaci Hotel Bezruč?! ostravského Divadla Petra Bezruče.

Liší se nějak scénář k imerzivnímu divadlu od scénáře ke „klasické“ inscenaci?
DK: Poměrně dost. Při psaní imerzivního scénáře musí autor ostatním složkám nechat mnohem víc prostoru než u klasické inscenace. Zejména v případě CAMP Q by bylo dost bláhové lpět na slovu. Mnohem víc než o scénář se jedná o manuál k jednotlivým postavám a návodné dialogy, které sice hercům dodají dostatečné povědomí o možnostech postavy, ale zároveň jim nechají dostatečnou svobodu přizpůsobit se situaci ve chvíli, kdy do ní vstoupí jiný herec či někdo z velkého množství diváků.
MN: Také je při psaní scénáře třeba myslet na mnohost paralelních dějů a jejich případné prolínání. Padesát stránek scénáře pak znamená třeba jen deset minut děje na různých místech.

Scénář jste psali spolu se dvěma katalánskými dramatiky, Claudií Cedó a Joanem Yagem. Jaká s nimi byla spolupráce?
DK: Oba na rozdíl od nás měli jako dobrovolníci zkušenost se skutečným integračním táborem, na druhou stranu měli minimální povědomí o podobě imerzivního divadla. Tak jsme si navzájem museli vyměňovat zkušenosti. Během psaní jsme se několikrát setkali na intenzivních pár dní. Psali jsme sice každý o vlastním mimozemském kmenu, ale zároveň jsme museli dobře vědět o práci ostatních, abychom si mohli například jejich postavy ve vhodný čas půjčovat do situací spojených s naším kmenem.

Mohli byste krátce popsat mimozemský kmen, jehož linku jste psali? Jací herci budou jeho součástí?
MN: Já jsem psala linku lidí, tedy zaměstnanců a hostů v táboře. Je to kmen nám všem dobře známý. Každá má postava řeší dilema, jak k mimozemšťanům, kteří před dvěma lety přistáli na Zemi, přistupovat. Jak je zkoumat, jak s nimi jednat, co od nich očekávat. Jestli je integrovat, či neintegrovat. Jestli se jich bát, nebo jim naslouchat. Jestli jim pomáhat, nebo je likvidovat. Linku lidí režíruje Ivo Kristián Kubák. A v táboře potkáte Jiřího Böhma jako náměstka ředitele, Tomáše Kobra a Pavla Oubrama jako lékaře, Elišku Bouškovou jako učitelku, Kateřinu Císařovou jako zdravotní sestru, Petra Šmída jako šéfa ostrahy, Vítězslava Piskalu jako správce, Vojtěcha Vodochodského a Dana Kranicha jako moderátory a kuchaře a další.

DK: Psal jsem Fénické ženy, které režíruje Martina Schlegelová. Jedná se o vysoce individualizovaný kmen žen, které se na zemi živí kulturou. Jejich životním posláním je totiž shromažďovat veškeré vědění. Jednou za čas shoří a opět se narodí ze svého popela. Na své předchozí životy však nedbají – po narození podstoupí rituál paměti, díky němuž získají veškeré vědění uložené z minulých životů. Jsou tedy nesmrtelné. Mezi Fénickými ženami se představí Věra Hlaváčková, Anežka Hessová, Kamila Janovičová, Zoja Oubramová, Milada Vyhnálková, Daniela Šišková, Teresa Branna a Eva Burešová. º


text: Lenka Veverková