Režisér a umělecký šéf vinohradského divadla D21 Jakub Šmíd dokáže naplnit pojem Easy Livin’. S lehkostí hraje, s lehkostí režíruje. Překvapuje výjimečnou precizností a nekonečnou kreativitou. Působí poeticky, přitom drží rockový rytmus. Bez divadla se neobejde.

Jaké aspekty pro tebe hrály roli při rozhodování, zda půjdeš do uměleckého šéfování D21?
Příležitost přišla ve chvíli, kdy jsem cítil, že potřebuji kompenzovat svou filmovou a televizní režijní práci divadlem, u kterého jsem jako herec začínal. Měl jsem vizi komorního soustředěného divadla, které se nebojí experimentovat a chce s divákem komunikovat osobitou formou. V D21 jsem pro to našel lidi i prostor a plním si tak další životní sen.

Jak poznáš, že je ten sen splněný?
Budou-li do našeho divadla chodit diváci a herci budou každou inscenací objevovat něco nového v sobě.

Co z divadelní teorie se tě dotýká nebo tě přímo ovlivňuje?
Mám rád divadlo, které je hravé a v pohybu. Když je na co se dívat a co poslouchat. Teorie moc neřeším. Stejně s každým novým textem začíná nové dobrodružství a hledání.


Zkoumat stav současného světa

Máte za sebou první sezónu pod tvým vedením. Dopadla podle tvých představ? (Díky za fantastického Werthera…)
Sezóna byla překlenovací, část premiér (Straka v říši entropie, Svatojánská noc a Cloud) byla domluvená před mým příchodem. Já je doplnil svou inscenací Utrpení mladého Werthera a čeká mě Bajaja pro nejmenší. I ve skromných podmínkách se nám podařilo vytvořit pět inscenací skvělých režisérů. Jsem rád, že také každou inscenaci doplňuje nějaký herecký host, což je osvěžující jak pro soubor, tak pro diváky. Snažíme se také expandovat ven z divadla, a tak jsme naši Vinohradskou tancovačkou pod širým nebem oslovili zase lidi, kteří by si k nám do divadla cestu nenašli.

Co je pro tebe v roli uměleckého šéfa nejtěžší?
Nejtěžší je skloubit sny s realitou provozu. Ale překážky beru jako tvůrčí podnět, ne jako potíže.

Na co se bytostně těšíš?
Těším se na sezónu následující, ve které si dovolíme být političtí a  prozkoumáme stav současného světa. Čeká nás Válka s mloky v originální adaptaci Davida Košťáka, Král Ubu a Schimmelpfennigova aktuální Černá voda. Ale těší mě taky premiéra filmu Na krátko, který jsem natočil podle scénáře Petry Soukupové. Jde o adaptaci jedné z povídek z knihy roku 2010 Zmizet. Film byl vybrán na Karlovarský filmový festival. Od 24. května je v kinech.

Jaké inscenace už máš v hlavě? Jak vzniká dramaturgie v D21?
Inscenace, které mám v hlavě, jsou tak dvě tři dopředu. Momentálně tedy Válka s mloky, kterou jsme se rozhodli reflektovat postpravdivý svět médií a dezinformací. Do české domácnosti se hrnou zprávy z celého světa o vzestupu mloků. A pak se moc těším na Krále Ubu, ve kterém budeme zkoumat společenskou a politickou kariéru jednoho manipulativního bezskrupulózního hlupáka. V D21 se s novým dramaturgem divadla Luďkem Horkým snažíme nacházet klasické tituly, skrze které lze hovořit o současnosti, a taky novou imaginativní dramatiku – hry, které v sobě mají poezii, fantazii a obrazivost.


Režírovat sebe

Budeš v D21 taky hrát?
Herecké ambice mě už opustily, ale nikdy neříkej nikdy. Třeba před časem jsem to po dlouhé době zkusil v Meetfactory a nazkoušel jsem tam Za noci našeho bytí v režii Lucie Ferenzové. Rozhodně bych se ale nikdy nechtěl režírovat.

Jak jsi naznal, že už je hraní sekundární? Dá se popsat ten vývoj?
Už nejsem schopen zabývat se jen svou rolí, řeším celek. Rád dávám věci do pochodu a chci mít pod kontrolou všechny složky. To byl taky ten hlavní důvod, proč jsem po dvou letech opustil divadlo Husa na provázku, kde jsem byl po JAMU v angažmá, a šel studovat na FAMU filmovou režii. Nechtěl jsem skončit jako herec, který na baru nadává na práci režisérů. Šel jsem to zkusit sám. A je mi v té pozici dobře. Herectví mi dalo základ pro práci s hercem, pomohlo mi osobně vyrůst a umět se prosadit, ale dnes už radši sleduji práci svých kolegů, než že bych měl touhu být Hamletem na scéně. I když toho bych si zahrál rád. Kdysi ve dvaceti jsem ho hrál v HaDivadle a teprve teď bych asi věděl jak na to. ∞