Kerouac, Ferlinghetti, Snyder, Corso, Ginsberg. Básníci, jejichž slova stále rezonují a texty nežijí jen v knihách, ale i na pódiu. Scénická koláž Jam Session s beatniky propojuje jazzovou hudbu, beatnickou poezii, divadlo a šeptá, říká, kvílí jejich verše.

Malé nezávislé nakladatelství Perplex se věnuje především poezii. Za dvanáct let fungování vydalo nad třicet knih. Pořádá cyklus literárních večerů Nadějné vyhlídky nebo Básnický maraton, formu autorských čtení na různých a atypických místech. Tím ale jeho činnost nekončí. V loňském roce se vrhlo na představení poezie beatnické generace na divadelních prknech. V bezmála šedesátiminutové scénické koláži na motivy básnických textů se širokému publiku oživují kultovní básně o toulání, volnomyšlenkářství, drogách a nekonvenční lásce.

Hipsteři s andělskými hlavami, celí žhaví po prastarém
Poezie druhé poloviny 50. let, která zněla Spojenými státy americkými, burcovala, hledala vlastní způsob života a k tomu většinovému se stavěla do opozice. Manifestem této básnické generace se stala rozsáhlá poéma Kvílení. Volné verše plné zoufalých, groteskně vyhrocených situací, drog, vulgarismů, halucinačních nebo sexuálních zkušeností, rozpoutaly až takový humbuk, že byl nakladatel, básník Lawrence Ferlinghetti, roku 1956 uvězněn a obviněn z oplzlosti. Dle tvrzení žaloby se totiž nejednalo o umění, ale pouze o urážení a propagaci drog a alkoholu. O rok později soud uznal Ferlinghettiho nevinným a obscénní autor Kvílení, Irwin Allen Ginsberg, se už jen těšil – ba možná se i smál – z dalších 5000 výtisků sbírky nedlouho po soudním přelíčení vydaných, aby uspokojily poptávku, kterou celá událost vyvolala.

Odhalíš kosti, budeš chlap, budeš se modlit, všechno znát
Nepolíbené děvy, nevypitá vína, nepřeplutá moře, nenaplněné představy a nedochované touhy. Verše Rogera McGougha, ale i dalších, včetně Diane di Prima nebo Václava Hraběte či Vladimíry Čerepkové, naplňují ústa jejich čtyř oživovatelů a rozehrávají gesta na divadelních prknech. Představení uvádí projekce s dobovými fotografiemi. Sálem proznívají první kultovní verše a posléze se přidává živá jazzová hudba. Jan Kunze a Dan Jedlička, aktéři a autoři, kteří texty scénické koláže vybrali, se na pódiu objevují ve společnosti Evy Budirské a Aničky Staníčkové. Jejich jednotlivá čtení doplňují vstupy jazzového dua Jana Tenglera a Václava Kramáře. Scéna je minimalistická, pracuje s bodovým nasvícením, stínohrou nebo popisně doplňuje deklamované texty skrze rekvizity.

Pomocí snů, pomocí drog, pomocí bdělých nočních můr
Jam session s beatniky představuje básně této nonkonformní básnické generace, ale povyk hodný žaláře nevyvolá. Naopak, umně zvolená forma představuje scénickou koláž jako formát vhodný k živé ilustraci tohoto básnického období pro nejširší spektrum diváků, od těch školou povinných po ty s šedými dlouhými vlasy a na nevázaný život vzpomínající. ∞