Málokdo asi nezná novinářku Sašu Uhlovou nebo alespoň její knihu Hrdinové kapitalistické práce, kterou upozornila na špatné, zejména platové, pracovní podmínky na tuzemském trhu práce v oblasti manuální činnosti (např. dělník u pásu, prodavačka). Pro koho jiného by tato sociálně aktivistická sonda byla vhodná k divadelnímu zpracování než pro neméně známého režiséra Michala Hábu s hledáčkem na tato témata? Pro tentokrát k tomu došlo na prknech pražského Divadla Komedie a vznikla inscenace ve stylu politického brechtovského divadla se stejným názvem jako knižní předloha.


Fakt, že inscenace měla premiéru až tři roky po uvedení dokumentu režisérky Apoleny Rychlíkové Hranice práce (2017), po němž Saša Uhlová coby jeho protagonistka napsala již zmíněnou knihu, umožnil Michalu Hábovi vložit do původního textu několik zcizovacích efektů. Ačkoli všechna tři díla stojí na autorském komentáři, divadelní verze do sebe absorbuje i mediální ohlasy, které vyvolaly dokument i publikace. Například je citováno několik úryvků z recenzí, nebo dokonce zaznívá část rozhovorů, kde promlouvá Saša Uhlová a komentuje i přístup, jakým se společnost staví k jejímu počinu. Jde tak o autenticitu na druhou, protože ze všeho jasně vyplývá, že nikdo tzv. hrdiny kapitalistické práce nechce slyšet ani vidět, ba co víc, dokonce jejich situaci řešit. Tato problematika podobně jako v dokumentu je demonstrována skrze osudy několika žen na platově i zázemím nevýhodných pracovních pozicích, které jsou však zprostředkovány skrze emoce, myšlenky, postřehy a vůbec vyprávění Saši Uhlové, o čemž aktéři diváky informují už na začátek slovy: „Když jsme to my, co jsou spíš vy než oni.“ Autorka je totiž v inscenaci roztříštěna mezi čtyři herečky (Johana Schmidtmajerová, Vanda Šípová, Halka Třešňáková, Ivana Uhlířová), kterým diktuje tempo rovněž vystupující hudebník Jindřich Čížek, jakožto metafora kapitalismu v jeho „dark side“ podobě.

Nevidím, neslyším, neřeším…
Zároveň inscenace reaguje na covidové události, v rámci kterých si většina umělců
musela najít alternativní práci, většinou v podobném sektoru jako hrdinové knihy Saši Uhlové, což je prezentováno na příběhu opěrní pěvkyně, která pracovala během pandemie v supermarketu. Jak si však asi mnozí pamatují, tehdy v některých částech společnosti včetně politického představenstva panoval názor, že konečně umělci i pracují. Hábovští Hrdinové kapitalistické práce jsou tak komentářem k nejen věčnému problému špatných pracovních podmínek, ale k společenskému jednání během pandemie.

Kontext mě nezajímá…
Jak už je nejen pro Hábovské politické divadlo typické, inscenace je situována do prázdné scény. V jejím pozadí svítí pod sebou tři slova jedná se – jak jinak – o název titulu Hrdinové kapitalistické práce.
Herci pak disponují s několika málo rekvizitami, které jsou však poměrně netradiční, ať už se jedná o minibagr nebo bednu na kolečkách, na niž je napsáno: „kontext“, v níž jsou skryty rozličné typy kostýmů superhrdinů. Ať už se například jedná o pracovní úbor prodavačky či kočičí ženy, které svou nekoherentností představení zdařilým způsobem ozvláštňují. Inscenace si tak logicky rovněž pohrává s myšlenkou, co to její kýžené hrdinství vlastně je, a proto je důležitý kontext, ať už jako společenský aspekt, či krabice. Stejně tak si s antonymy v rámci zcizovacího efektu pohrávají kostýmy. Ze začátku jsou herečky oblečeny do třpytivých večerních šatů, a na konci mají na sobě naopak pracovní oděv, což lze považovat jako analogii ke změně statutu umělce během covidu. Rovněž se však tímto zdůrazňuje fakt, že každý z nás je v meritu věci obyčejný člověk.
Podstatnými jsou pro představení také herecké výkony, při čemž aktéři společně fungují jako jeden organismus, který variabilně pracuje se stylizací zahrnující tragický, ale i komický výraz. Zejména tento fenomenální kontrast lze vypozorovat na herectví Ivany Uhlířové zobrazující vyčerpanou Sašu Uhlovou, a naopak v její ironicko-komické póze se ocitá Halka Třešňáková. Zatímco jedna na jevišti předvádí gesta zármutku a apatie, druhá z představení dělá groteskní show alla superhrdinka kočičí žena. Právě toto napětí mezi smíchem a zarmoucením z osudu hrdinů kapitalistické práce rezonuje celým představením a nutí diváka nad danou problematikou přemýšlet. A jak v celé věci figuruji já? A kdo a kde jsou teda ti hrdinové kapitalistické práce? Lze nějak danou situaci změnit? Inscenace tak stejně jako její předlohy po sobě zanechává velmi brilantním a hravým způsobem stopu vyvolávající další společenský dialog.

Hrdinové kapitalistické práce
Divadlo Komedie (Jungmannova 1, Praha 1)
premiéra 14. 9. 2020
nejbližší reprízy čt 3. 2. 19:30, čt 3. 3. 19:30