Křehká diktatura interpunkce, závrať z věty vedlejší…* Kdyby dospělí i školský systém dokázali naslouchat úvahám a fantaziím malého kluka, možná by život i dílo Franze Kafky vypadaly poněkud jinak. Reakcí na vnější deformování vnitřního světa dítěte bývá někdy únik, někdy svéhlavost, pro někoho vnímaná jako frackovství.

Stohy popsaného papíru o životě a díle
F. K. by se daly několik hodin, možná dní, přehazovat vidlemi. Malý stvořitel (s podtitulem Der kleine Fratz) Egona Tobiáše v nastudování Divadelního spolku Jedl (Nebeský – Trmíková – Prachař) se vyznačuje nebývalou stručností a přitom až ohromující celistvou znalostí díla a života F. K. Nejde jen o věcnou rovinu, za pozornost stojí zpřítomňování pocitů, jež známe z Kafkových knih a dopisů: niternost a uzavřenost do sebe, tíseň z existence, z „logiky“ úřadů i ouřadů, z absurdity světa, do níž jsme vhozeni, resp. rozeni. Hra se slovy, s motivy, odkazy, citacemi, s historickými reáliemi a současné aktualizace s dějinným nadhledem vyvolávají ironii a absurditu ještě jiného druhu, a především to, co v Kafkově díle nenajdeme – humor a smích. Přítomná nadsázka (slovní i ve výpravě), rovněž tak vtip jsou specifickým klíčem režiséra Jana Nebeského (který zřejmě i navazuje na poetiku Petra Lébla). Ale dost obecných řečí, raději k věci…


Dům U Minuty
V tomto domě na Staroměstském náměstí rodina Kafkových sedm let žila, narodily se tu všechny tři Franzovy sestry Elli, Vali a Otlla. Zároveň je místem, kde se toto site specific představení odehrává, a tak diváci projdou po schodišti a pavlači, aby se ocitli u Kafků v bývalé kuchyni. Již úvodní scéna, při níž se malý Franz choulí ve výklenku ve zdi pod portrétem F. Nietzsheho předjímá tísnivost, evokuje zádumčivost. Přítomná je lhostejnost rodičů (později se projeví i otcův maloměšťácký pragmatismus). Ze svých zápisků předčítá: „Na svou obhajobu uvádí toto: Jsem bezstarostný a celé dny se směji (…) na celé kolo! Jsem zatraceně šťastné dítě. (smích přejde v kašel) Smích mě ovšem hrozně vyčerpává (…) Hlavně, prosím, nedopusťte, abych vás snad začal objímat. Samou láskou bych vám kosti rozlámal.“ Následuje příznačný otcův komentář: „Bude z něj potížista, kouká mu to z očí, … a to je mu teprve dvanáct!“ Tehdy ještě Franz netuší, že hra na schovávanou nebude jen oblíbenou dětskou hrou citlivého, vnímavého kluka. „Když se bude schovávat jako šváb, tak se jednou jako šváb probudí.“ Cesta, život v kruhu? Nakolik zážitky z dětství formují vnímání světa v dospělosti? „Třeba v této rodině jen postrádali syna, já se té role ujal, a teď mi nezbývá, než se před nimi skrývat…“ Proces za proces osobního zrání? „Jsi vlastně ještě chlapec, když ti dojde, že tenhle svět je šitý na míru někomu jinému.“

Co na to vrchní rada Vacátko?
V příběhu z pera Egona Tobiáše se objeví postavy historické i fiktivní. Lucie Trmíková s magnetismem sobě vlastním a očima barvy chrpy, s nimiž ladí i její elegantní šaty s prostřihy, není jen matkou ve stínu otce, je i dívkou, která Franze okouzlí. Felice? Julie? Milena? To není podstatné. Zato repliky s milostnými dopisy na tváři diváka nejeden úsměv vykouzlí. Martin Dohnal je představitelem otce Hermanna, jemuž je košile bližší než kabát. V extravagantním kostýmu či s nečekaným (ale významově zcela pochopitelným) kostýmním prvkem je náhle Maxem Brodem či vyhlášeným prvorepublikovým policistou, jenž má „hasit“ Franzovo zmizení. Místy trochu groteska i féerie se zpěvy, nikoli však samoúčelná. Intermezzo rodičů o chlebu a jeho podobách zaujme svým rytmem i významy, které nabízí. Rovněž tak působí Franzovo vyznání Já věřím v talíř, můj otče, prázdný talíř! Tato úsměvná parafráze jednoho spirituálu je podmanivá nejen díky své lehkosti a nápaditosti obrazů, ale i vyzněním podobenství a metafor. Zpěv i nezaměnitelná barva hlasu Karla Dobrého a jeho zralý charismatický herecký projev i virtuozita v roli Franze jsou tak přesvědčivé, že až nevěřícně zíráte s otevřenou pusou. Nejen nad jeho odstátýma ušima… V sportovním trikotu, barevně „laděném“ po vzoru i vzdoru dospívajících (kostýmy: Petra Vlachynská) vyzařuje z postavy vnitřní mládí a svěžest, o niž mnozí z mnohem mladší generace již přišli. Majstrštyk hodný nejedné divadelní ceny, snad. To se týká i scénáře. Uvidí se…

Vytvořit nový svět?
„Chtěl bych se přestat skrývat, ale moje skrýš je všude se mnou. Chtěl bych vyjít ven, ale na to tento svět není navržený. (…) Zemřu a povstanu z popela jako Národní divadlo. (…) Procházím branou do Nového světa. Dvojitá šroubovice z písmen se kroutí nekonečně vysoko. DNA románu, k němuž se ani nepřiblížím, k němuž se ani přiblížit nesmím, a přesto mě přitahuje, jako světlo lampy přitahuje nočního… – (spálí se) au! Všechno musí být spáleno! Protože TAM už slova nebudou k ničemu…“

Epilog
„Rána v tichu / tiše bolí / rány ráno / sypu solí / rána k ráně / tiše sedá / za okny se / mlha zvedá. (…) Psaní je má modlitba. (…) Mám plán!“
*autorem Egon Tobiáš, ostatní citace též ze scénáře či z programu.

Malý stvořitel (Der kleine Fratz)
Divadelní spolek Jedl in Skautský institut (Staroměstské náměstí 1, Praha 1)
premiéra po 22. 6.
další reprízy st 2. 9., pá 4. 9., so 5. 9. , po 7. 9.