Můžu nesmrtelnost hledat ve sklepě?
Dávný řecký mýtus o Sysifovi přetavil kdysi Jan Drda v milou pohádku o Dařbujánu a Pandrholovi. Přinejmenším z jejího filmového zpracování ale spíš než otázka, co by člověk dělal s nesmrtelností, čiší dobově příznačný spor mezi chuďasem a boháčem. Pavel Göbl v knize Penis pravdy a nejnověji divadlo Komedie v její dramatizaci chtějí vrátit důraz zpět na „věc Makropulos“.
Čím dále na východ, tím se lidi mají hůř – to je sdílená představa, která možná trochu zaškobrtne o orientální ropné ráje, ale docela se zarazí až o Japonské ostrovy. Ve zmenšeném měřítku platí i v rámci české kotliny. Pro nás zápaďáky je takovou výspou východního trápení Ostrava. Ta je zároveň v našem povědomí městem poněkud mytickým, městem Maryčky Magdónovy, těžních věží, krajem šedivým a neutěšeným.
Právě zde, mezi lidmi balancujícími na hraně sociálního srázu, se odehrává příběh hledání Penisu pravdy, magického předmětu, který dokáže otevřít nejen tajemství lásky (protože láska a orgasmus chodí vždycky ruku v ruce), ale i Pandořinu skříňku. Ta skrývá pravdu o tom, kde je František Veverka alias Smrťák a proč nikdo na světě nemůže zemřít. Jan Drda nechal Smrt zavřít do sudu, Ostraváci ji zavařili do bojleru. Jenže co dál? Pro malé prosté lidi je to přílišná zodpovědnost – mít Smrt zavřenou ve vlastním sklepě. Uvězněného Smrťáka tedy předají autoritám… a on šplhá po kompetenčním žebříčku stále výš a výš… až k hlavám OSN. Lidstvo si samozřejmě nesmrtelnost přeje, odhlasuje si ji v celosvětovém referendu – a tak Smrťáka vystřelí na oběžnou dráhu.
Chtěli byste být nesmrtelní? No jo, ale – když táhnete takovou káru, jako hrdinové Penisu pravdy, je i jeden život až moc.
Román jako divadelníkova Pandořina skříňka
Inscenace divadla Komedie mají svou, troufám si říct už typickou, estetiku. Ta je silně navázána na dramaturgický plán: v Komedii si vybírají především hry o lidském zoufalství. Scénografie Jana Toboly celkem přesně vystihuje atmosféru děje. I herci jsou na podobné polohy zvyklí – to bohužel znamená nejen kvalitní výkony, ale také, že nikdo z nich v už ztypizovaných charakterech nepřekvapí něčím nadprůměrným.
Největším problémem inscenace je – a za sebe musím říct upřímné bohužel – dramatizace sama. Převést na jeviště hutnou, přes dvě stě stran dlouhou knihu jistě není nic jednoduchého, navíc když je to text plný (dobrých, špatných i úplně šílených) nápadů. V Komedii do dramatizace režisérovi Vojtěchu Štěpánkovi mluvil i sám autor předlohy Pavel Göbl. Výsledkem jejich spolupráce – která nutně musela spočívat ve výběru jen toho nejdůležitějšího z knihy – je jevištní tvar plný retrospekcí a odboček (a dokonce i jednoho tripu do „rozprávkové krajiny“). Režijně jsou zvládnuté jednoduše, ale s grácií. Přesto jsem se na několika místech nemohl ubránit dojmu, že jsem svědkem neuvěřitelné náhody: deus ex machina sestoupí na jeviště ne jednou, aby na závěr všechno vyřešil, ale hned několikrát. Dramatizace by si zkrátka zasloužila pohled ještě někoho třetího, uměřenějšího, kdo by se nebál udělat několik velkých zásahů, i kdyby to mělo být na úkor některého vtipu.
V současné podobě se totiž inscenace vydává nebezpečí, že v divákovi uvízne leccos, jen ne to podstatné. „Nechceme, aby v hlavách diváků zůstalo jen to, že mluvili ostravsky“, říkal Vojtěch Štěpánek před premiérou. Bohužel se tomu nedokázal vyhnout: přehršel šíleností – a jazyk je jen menší z nich – hru neúměrně zatěžuje a filozofické otázky zůstávají skryté pod jejich nánosem. Jen opravdu přemýšlivému diváku možná večer těsně před usnutím něco dojde. Ale upřímně: napadne vás hledat hluboká zamyšlení o lidské odpovědnosti v něčem, co se jmenuje Penis pravdy?
Na Penis pravdy běžte, pokud nejste škarohlídi. Pokud vaší modlou nejsou politická korektnost a spisovný jazyk. Pokud se umíte smát blbým nápadům: divadlo je tu přece i od toho, aby nám ukazovalo věci, které v běžném životě nezažijeme. Zároveň ale nezapomínejte, že umění vždycky musí mít i hlubší smysl, než jen pobavit. ∞
Penis pravdy
Divadlo Komedie (Jungmannova 1, Praha 1)
premiéra 26. 3. • nejbližší reprízy út 6. 10. a so 24. 10. 19:30