Veselé skoky samy sebe označují jako originální pohybové divadlo. Pro přesnější představu bych ještě dodala nálepku „vtipné“. Zatím snad každé z jejich představení mě dokázalo rozesmát nebo nadchnout neotřelým nápadem. A při tančení také zpívají.

V neděli 18. listopadu jsem si doplnila „veseloskokovské“ vzdělání: viděla jsem i čtvrtý kus z repertoáru tohoto jedinečného českého souboru (dříve navštívené Na hlavu!, Edgar Allan Pú: Havran a Baby box mě vždy uchvátily). Inscenace Ve stanici nelze je volně inspirovaná klasickým příběhem Anny Kareninové. Postupně se ale objevují rozličné postavy vlakového nádraží, fotbaloví fanoušci, nebo dokonce drobní mimozemšťánci. Zdánlivě nespojitelné prvky drží pohromadě vynalézavou choreografií a srozumitelným příběhem. Divácky atraktivní je použití efektu černého divadla nebo lidových tanců.

Podobné schéma (ale pokaždé jedinečný způsob zpracování!) sledují i ostatní taneční opusy Veselých skoků. Hlavní je radost z pohybu, souhra a souznění herců. A to vše jako gejzír tryská přes forbínu do hlediště. Zaslechla jsem pána, který prý byl na stejném představení už čtyřikrát. A pokaždé se bavil, a šel by prý klidně znovu.

Veselé skoky: Na hlavu!
Divadlo v Celetné
Celetná 17, Praha 1
po 17. 12. 19:30

Veselé skoky: Ve stanici nelze
Divadlo v Celetné
Celetná 17, Praha 1
pá 28. 12. 19:30