Příběh Řehoře Samsy, který se jednoho rána probudí proměněný v odpudivý hmyz, je všeobecně známý.

Divadlo Drak však nesází na realistické převyprávění děje. Místo toho vytváří tísnivý prostor mezi skutečností a psychickým stavem hlavního hrdiny. Řehořova proměna zde není jen fantastickou metaforou, ale především zhmotněním vnitřního rozpadu člověka, který ztratil vlastní hodnotu v očích sebe sama i své rodiny.

Inscenace Proměna je fyzickým, bolestivým a mimořádně současným obrazem člověka, který přestal být pro své okolí přijatelný. Ať už kvůli dospívání, psychickému kolapsu, nebo prostě proto, že nedokázal naplnit očekávání svého okolí. Tvůrci scénáře Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček zde Kafku nečtou jako školní klasiku, ale jako výpověď o ponížení, izolaci a destruktivní moci autority. Výsledkem je inscenace, která dokáže zasáhnout jak dospívající publikum, tak dospělé diváky nesoucí si vlastní zkušenost s pocitem nedostatečnosti.

Dopis otci je odhalené tajemství proměny

Nejsilnější rovina inscenace spočívá právě v tom, že „broukem“ se zde člověk nestává náhle. Řehoř jím byl dávno předtím — alespoň v systému rodinných vztahů, kde jeho existence měla cenu pouze tehdy, pokud vydělával peníze, poslouchal a nepřekážel. Když tuto funkci přestane plnit, rodina postupně odhaluje svou skutečnou tvář. Nejprve přichází šok, poté odpor, stud a nakonec snaha problém odstranit. Řehoř se pro otce stává odpadem domácnosti.

Inscenace citlivě propojuje Kaf-kovu novelu s textem Dopis otci, který představuje jedno z nejbolestnějších literárních vyrovnání se s rodičovskou autoritou. Právě tato linka dává celé adaptaci mimořádnou emocionální sílu. Kafka v dopise popisuje otce jako dominantní, ponižující a emocionálně nedostupnou osobnost, která v něm systematicky ničila sebevědomí. V inscenaci se tento motiv propisuje do každého pohledu, gesta i pohybu mezi členy rodiny. Nejen Řehoř, ale ani jeho sestra nemohou této síle dlouhodobě čelit. A zde se příběh od předlohy odlišuje. Sestra opouští předepsaný scénář a odjíždí cestovat po Indii.

Katarze je v sebepřijetí

Otec je představitelem autority, která dítěti nikdy neřekne, že je dost dobré. Autority, před níž člověk neustále a vždy selhává. V některých momentech inscenace tak Proměna přestává být příběhem o fantastické metamorfóze a stává se téměř psychologickou studií emocionálního násilí v rodině.

Řehořova tělesná proměna připomíná zkušenost dospívajícího člověka, který náhle přestává rozumět vlastnímu tělu i emocím. Ocitá se v situaci, kdy je trapný, neohrabaný, nepřijatelný a zároveň zoufale potřebuje blízkost. Rodina pod otcovským diktátem však místo podpory reaguje odtažitě. Divák si snadno uvědomí, jak blízko má Kafkův text ke zkušenosti mnoha mladých lidí, kteří se během dospívání začínají cítit „divně“ nebo „navíc“.

Stejně silně ale inscenace rezonuje třeba i s tématem psychického vyloučení následkem stavů deprese. Řehoř postupně ztrácí schopnost komunikovat, opouští ho energie, přestává jíst, izoluje se a stává se neviditelným. Okolí jeho stav nevnímá jako utrpení, ale jako obtíž. O to milejší je potom scéna, kdy Řehoř, jako by už svoji situaci přijímal, leze po stěnách či visí u stropu, zažívá spokojenost sám se sebou, radost a potěšení. Sem směřuje katarze celého představení.

Podstata důstojnosti člověka

Divadlo Drak zde potvrzuje svou schopnost vytvářet mimořádně fyzické a obrazivé divadlo. Scénografie Karela Czecha pracuje se stísněným prostorem, který připomíná klec i dětský pokoj zároveň. Herci využívají pohybovou stylizaci. Divák má pocit, že sleduje svět, kde je vše ztraceno.

Silné jsou herecké výkony. Představitel Řehoře Šimon Dohnálek nehraje „brouka“ doslovně. Každý pohyb působí bolestivě a zároveň zoufale lidsky. Výjimečná je jeho schopnost přecházet mezi groteskou a tragédií. Divák se chvílemi směje absurditě situace, aby vzápětí pocítil téměř fyzickou úzkost.

Pozoruhodná je také práce se zvukem a tichem. Některé scény působí téměř dusivě právě proto, že v nich zaznívá jen minimum slov a jsou vedeny v pomalém rytmu. Jindy zaznívá němčina, původní jazyk textu i Kafkovy rodiny. Naznačuje rozpolcenost.

Kafka vždy pracoval s nevyřčeným strachem a nejasnou vinou. Divadlo Drak tuto poetiku zachovává, aniž by inscenace působila akademicky nebo odtažitě. Velkou předností adaptace je její srozumitelnost pro mladé publikum a pozměněný konec, který v tomto případě nevyznívá tragicky. Tvůrci nesnižují intelektuální náročnost textu, ale nacházejí způsob, jak Kafku přiblížit současnému divákovi skrze emoce, tělesnost a zkušenost psychické zranitelnosti. Proměna je naléhavou výpovědí o člověku, který celý život toužil po otcově přijetí a nikdy ho nedostal. Inscenace zároveň otevírá nepříjemnou otázku: kolik lidí kolem nás přestane věřit, že si zaslouží lásku.

Proměna
Divadlo Drak (Hradební 632, Hradec Králové)
premiéra 24. května 2025
příští repríza st 3. června 2026 v 18:00