Odkládání bylo natahováním žvýkačky

Muzikál Rent se po opakovaném odkládání v prosinci konečně dočkal premiéry v českém přebásnění Milana Malinovského. S ním jsem si popovídala o spletité cestě projektu a o problematice překladu muzikálu, svými reáliemi silně zapuštěného v americké kultuře.

Rent je světoznámý rockový muzikál amerického autora Jonathana Larsona, který těsně před jeho newyorskou premiérou v lednu 1996 náhle zemřel. Děj, inspirovaný operou La bohème Giacoma Pucciniho, je přenesen do New Yorku počátku devadesátých let, v němž se skupina umělců potýká s finančními problémy, tvůrčí krizí, AIDS nebo problémy milostnými – podle poselství muzikálu je totiž láska ze všeho nejdůležitější a žít se má tady a teď. Se spoustou organizačních a technických problémů se potýkalo také první české uvedení Rentu.

Poprvé ho s českými herci nazkoušel v létě 2013 americký režisér a producent Steve Josephson v Divadle Na Prádle, které nemá pro muzikál zrovna nejvhodnější akustiku. Ovšem i přes technické nedokonalosti přijala kritika moderní muzikál v komorním provedení jako skvělé osvěžení české muzikálové scény, která uvádí na velká jeviště naopak převážně hvězdy české pop music v rolích nejrůznějších hrdinů z historie či legend. Později získal muzikál, stále v anglickém znění, kvalitnější zázemí v profesionálním muzikálovém Divadle Kalich, avšak po producentských neshodách se po roce a půl vrátil zpět na Prádlo. V prosinci 2014 si zde Rent konečně odbyl premiéru v českém přebásnění Milana Malinovského.

Z jakých důvodů a jakým způsobem se postupně proměnila produkce muzikálu?
Od prvního uvedení v Divadle Na Prádle a v době uvádění v Divadle Kalich byl muzikál provozován v koprodukci paní Miriam Landa a amerického režiséra a producenta Steva Josephsona; nyní je producentem již jen Steve Josephson. Oficiální vyjádření Divadla Kalich bylo, že český překlad nebyl na takové kvalitativní úrovni, aby ho jako profesionální divadlo mohlo uvést na jevišti. Spíše šlo ale o producentské neshody a nedorozumění plynoucí z nedostatku komunikace.

Proč se i v Kalichu, který muzikály jinak uvádí seriálově a Rentu mohl konečně poskytnout profesionální zázemí, hrál muzikál tak málo? Ani Divadlo Kalich nedokázalo k u nás málo známému muzikálu přitáhnout publikum?
Opravdu to není tak známý muzikál – s minimální návštěvností bojovala i Bratislava, kde byl stažen asi po roce. Pak angličtina. Pro divadlo v angličtině tu nějaké publikum je, ale velmi limitované. A na 450 míst, což je zhruba kapacita Divadla Kalich, je to malý zájem. Měli jsme informace, že se lidé ptají na českou verzi, která byla neustále odkládána, a pokračování verze anglické už bylo natahováním staré žvýkačky.

Proč byla česká verze odkládána? V plánu byla od samého začátku?
Původní premiéra české verze byla plánována už na prosinec 2013, ale „někdo“ o ni z určitého důvodu stále neměl zájem. Divadlo pak přemýšlelo i o českoanglickém uvádění – s českými dialogy a anglickými písněmi, ale to je neproveditelné.

Na Slovensku byl Rent nastudován již dvakrát ve vašem přebásnění – dalo by se říci, že vám tato zkušenost výrazně pomohla při tvorbě českého libreta? Jak moc se překlady podobají?
První verze byla soukromá produkce, pro niž mě oslovil kamarád. Odehráli jsme asi patnáct představení, z toho čtyři v Bratislavě a zbytek jako hostování v Košicích, Nitře a dalších městech. V porovnání s českým překladem bych zpětně tento svůj původní snad ani nedával nikomu číst. Spoustu věcí mi totiž během naší české spolupráce osvětlil až Steve Josephson – Američan, který žil na tom samém místě i v téže době, kdy se Rent odehrává.

Jaké další výrazné aspekty jste musel v překladu zohledňovat?
Těžko se překládá například Rogerova závěrečná píseň Your Eyes, která funguje v angličtině na úplně nejobyčejnějších rýmech typu „láska – páska“ jako písnička nezkušeného autora, který si je vědom její naivity, ale mnohem důležitější je pro něho upřímná láska, se kterou předkládá píseň Mimi. V češtině by takovou naivitu dokázal ocenit jen divák, který ví, o co jde, zbytek ji svede na vrub překladatele. Proto jsem píseň posunul tak, že Roger zpívá o tom jednom dni, což je leitmotiv celého muzikálu, i když bych raději, aby tam ta naivita zůstala. Dalším překladatelským problémem je AZT, ale to je věc, kterou třeba nepochopí ani americký divák, který neví, že jde o léky na AIDS. Na Slovensku jsme to třeba vyřešili tak, že jsme na začátku před One Song Glory nechali Marka říct Rogerovi: „Vezmi si ty lentilky na AIDS.“

Dostal jste se v rámci studia i k překládání? A jakou roli může hrát ve vašem překládání skutečnost, že jste profesí herec?
Překladatelství jsem nikdy nestudoval; myslím ale, že umělecký překlad není obor, který by se musel studovat, pokud jsem dostatečně kritický sám k sobě a své tvorbě. Velmi mi v překládání pomáhají mé herecké zkušenosti a snažím se volit vždy taková slova, která bych se nestyděl sám zpívat na jevišti. Snažím se být v první řadě co nejvěrnější originálu a teprve ve chvíli, kdy to nejde, vykročit jiným směrem. Jako interpret mám nemalou zkušenost s českými a slovenskými muzikálovými překlady a často mám dojem, jako by se místo překladů vytvářely nové texty na motivy těch originálních, což podle mě cesta není.

Má přes všechny zmíněné komplikace smysl muzikál dál uvádět? Myslíte, že Divadlo Na Prádle, na prosincových reprízách poloprázdné, v budoucnu naplníte?
Projekt žije dost vlastním životem a máme štěstí, že většina obsazení to dělá s nadšením a je schopná zrušit ostatní závazky, aby se mu mohla věnovat. Poselství muzikálu je navíc natolik urgentní, že by bylo škoda všechnu tu energii a práci, kterou jsme do jeho nazkoušení věnovali, teď zahodit. Hlediště Prádla zas není tak veliké, aby bylo těžké ho naplnit. Teď už navíc nemáme v plánu hrát šest představení měsíčně jako v prosinci, kdy jsme měli chuť do toho jít, akorát se nám to pak trochu zkomplikovalo. Plánovaná představení nebudou tak intenzivní, co se týče jejich počtu, v každém případě ale chceme hrát pravidelně. Nejbližší termíny nyní dojednáváme s divadlem. ∞