Zuzana Truplová pochází z Jihlavy. Do Ostravy zabloudila teprve v patnácti letech jako začínající studentka oboru činohry a loutkoherectví na tamní Janáčkově konzervatoři, a to díky řetězci prostých náhod. Nyní je stálou členkou hereckého souboru Komorní scény Arény, která patří k úspěšným divadlům nejen v Ostravě, ale v celé České republice. Kromě hraní se věnuje i hudbě jako zpěvačka Mc Zuzka.

Měla jste už od malička sen, že se z vás stane herečka?
Vůbec ne. V mém případě šlo o přirozenou cestu, kterou jsem se vydala v průběhu dospívaní. Hrát mě baví pořád stejně. S divadlem jako takovým jsem se seznámila až na gymplu, kde jsem začala chodit do divadelního spolku Hobit, jehož dřívějším členy byli Jiří Havelka nebo Marek Hovorka, kteří se dodnes věnují divadlu.

Studovala jste na osmiletém gymnáziu v Jihlavě, co vás přimělo k tomu, že jste se nakonec po čtyřech letech rozhodla pro konzervatoř?
Právě při docházení do Hobita jsem si uvědomila, že mě baví divadlo, navíc na gymplu se mi moc nedařilo, takže jsem se rozhodla, že se přihlásím na konzervatoř do Prahy a do Ostravy a začala jsem se intenzivně připravovat na přijímačky. Do Prahy mě nakonec nevzali, ale do Ostravy ano, tak jsem neváhala.

A jakou jste měla představu o Ostravě, než jste v ní začala žít?
No, nějaké představy jsem měla, ale pak je stejně ta srážka s realitou nabourala. Hlavně si myslím, že dneska vypadá Ostrava úplně jinak než před těmi dvanácti lety, kdy jsem sem přišla, myšleno v pozitivním slova smyslu. Ale už od začátku mi nevadilo, jak třeba vypadají Vítkovice, spíš naopak.

Udělala něco s vámi Ostrava? Máte pocit, že jste udělala vy něco s Ostravou?
To je hodně těžká otázka. Ostrava sama o sobě mi toho dala strašně moc, co se například týče změny prostředí, kdy jsem v patnácti odešla z malého města, kde jsem měla rodinu a přátele, do velkoměsta s pětkrát vyšším počtem obyvatel, a jak se říká, jiný kraj, jiný mrav. Dalo mi to také možnost starat se sama o sebe a sžít se s Ostravou, zároveň pak i divadlo, které se stalo mojí rodinou, a naučili mě tady herecké profesi. Prostě to byla velká škola a myslím si, že už mě jen tak něco nepřekvapí. A co jsem dala Ostravě já? (smích) Snad trochu sebe a trochu kultury a zábavy, kterou se snažím pro lidi dělat.

Lze vás označit jako loajální herečku, jelikož vystupujete pouze v Komorní scéně Aréna, Staré aréně a na scéně Absintového klubu Les? Chtěla byste to do budoucna změnit?
Já strašně ráda hostuji a strašně ráda bych působila i tady v Národním divadle moravskoslezském, v Divadle Petra Bezruče nebo v Divadle Mír, pokud by od nich přišla nabídka, vůbec bych se tomu nebránila.

Za jednu z vašich stěžejních rolí se dá považovat Lída Baarová v inscenaci Spolu podle hry Tomáše Vůjtka, která se hraje v Absintovém klubu Les. Jak moc jste se na tuhle roli musela připravovat?
Já jsem především byla strašně ráda, když nás s Pavlou Gajdošíkovou Tomáš Vůjtek oslovil, abychom začali zkoušet Spolu, protože je to nádherně napsaná hra. I když zkoušení bylo těžké, protože je toto drama hodně textově náročné a já jsem v té době ještě v Praze zkoušela Plešatou zpěvačku v NODu, tak jsem to měla dost rozlítané a občas jsem si myslela, že to nezvládnu. Naštěstí se vše povedlo a Spolu otevřelo v Lese undergroundovou divadelní scénu. Náš cíl s Pavlou ale nebyl věrně napodobit Lídu Baarovou a Adinu Mandlovou.

Co si o Lídě Baarové coby jedné z nejvíce kontroverzních postav české kinematografie myslíte?
Já mám Lídu Baarovou moc ráda, dokonce jsem chtěla o ní psát absolventkou práci. Strašně se mi líbila její životopisná kniha Útěky, kterou sepsal pan Škvorecký, a moc mě nadchla, protože být v devatenácti taková persona a celebrita, kterou bez pochyby byla, je zkrátka obdivuhodné. Když to pak člověk srovná s tím, jak se dnes mají herci v devatenácti letech, tak je to opravdu diametrální rozdíl.

Nalézáte rozdíl mezi Baarovou a Mandlovou?
Ano. Baarová se oproti Adině Mandlové spíš víc vezla a moc nedávala najevo své názory.

Já si třeba osobně myslím, že Baarová postrádala sebereflexi. Souhlasíte se mnou?
Ano, myslím si, že žádnou vůbec neměla.

Od pohledu působíte na člověka jako komik, ale jedna z vašich prvních rolí byla Ofélie. Za koho se považujete vy sama?
(smích) Lidé to o mně často říkají. Strašně ráda hraju komedie, ale ty se v repertoáru Komorní scény Aréna vyskytují málo, ale v oblibě mám i tragédie. Vlastně je mi to jedno, když jde o dobrou hru a s dobrým režisérem.

Krom divadla se věnujete i hudbě, a to konkrétně rapu jako zpěvačka Mc Zuzka. Je to váš oblíbený styl? Proč jste si ho vybrala?
Proč zrovna tenhle styl? Protože ho poslouchám od malička a vždycky jsem chtěla rapovat. Na jednom mejdanu se mi poštěstilo, že tam byl Jaro Vacek, který mě pak vzal do studia a já tam natočila tři tracky, mimo jiné i můj nejznámější Proti všem děvkám. Dodnes mě baví a zajímá tato subkultura, ale taky je pravda, že neumím moc dobře zpívat, ale to není ten primární důvod. (smích)

V jakých rolích v sezóně 2018/2019 se na vás diváci mohou těšit? Na co byste je ráda pozvala?
Určitě bych chtěla diváky pozvat na Tři sestry do Komorní scény Aréna, jelikož už jen to zkoušení bylo nádherné. Taky bych je do Komorní scény Aréna pozvala na Chacharji soustředěnou na tento kraj a na Divokou kachnu, protože je to nádherný dojemný příběh. Ráda bych ještě lidi pozvala na Spolu v Lese, jelikož v listopadu bude už derniéra. ∞