Absolventské ročníky činoherního herectví divadelních fakult JAMU v Brně a AMU v Praze se tuto sezónu pomyslně střetnou. Ukážou, kdo si v inscenaci Poprask na laguně zaplave, a kdo se možná i potopí. Jako první se namočili brněnští studenti. Kromě Goldoniho Poprasku na laguně mají na repertoáru Opilé (I. Vyrypajev) a V.E.M. (podle básníka J. Kostelníka).

V italském městě Chioggia je očekáván návrat rybařících mužů. Dvě skupinky spřízněných žen si vjíždějí do vlasů ze žárlivosti, a jakmile se muži konečně vrátí, navzájem se pomluví a vymyslí si cokoli, jen aby druhé straně uškodily. Fortunatova žena Libera žije se svými sestrami Orsettou a Checcou, které obě čekají na ženichy. Orsetta si myslí na Beppa, švagra Toniho ženy Pasquy a bratra Lucietty. Checca přehlíží lodičkáře Toffola a chtěla by mladého rybáře Titta-Naneho, který už si ale myslí na Luciettu, Mladá šestice Orsetta – Beppo, Lucietta – Titta-Nane a Checca – Toffolo svou žárlivostí a temperamentem rozpoutá hádku, která se řeší až u soudu.


Jak si vedou děvčata
V rolích o něco starších manželek Libery a Pasquy vynikají Klára Bulantová a Hana Drozdová. Klára Bulantová pojala Liberu jako nepřející úlisnou megeru, jejíž obličej hraje možná více než slova. Zpomalené široké pohyby dodávají postavě na stáří a hlas posazený níže překřičí sokyně okamžitě. Ve scéně u soudu, kdy všechny ženy na oko pláčou, bych u Bulantové těchto pár momentů nazvala až mimickou etudou, která sice není nijak originální, ale zato perfektně provedená a opravdu vtipná. Takových okamžiků je v celém představení několik, a pokud Bulantová přidává i něco v ten moment improvizovaného, což myslím, že ano, pak opravdu klobouk dolů. Hana Drozdová zastupuje v představení jedinou Italku. Křepčení a ječení graduje s rozmyslem a zbytečně ho nepřehání. Je temperamentní, rázná a nejlépe ovládá svůj hlas. Podobně jako Bulantová dobře pracuje s pohybem a mimikou, ale situuje se více do mladé ženy plné sexappealu, což by měly možná lehce pochytit i ostatní herečky.

Trojice Orsetta (Eliška Vocelová), Lucietta (Štěpánka Romová) a Checca (Eliška Brumovská) už nemají takovou jiskru. Eliška Vocelová má také krásně silný hlas, ale Orsetta v jejím podání stojí stále trošku upozaděna. Nátura Vocelové by možná lépe vynikla v roli jedné z manželek. I tak se ale v mém pomyslném žebříčku dostává nad Romovou a Brumovskou, protože jsem jí stále postavu věřila. Štěpánka Romová a Eliška Brumovská měly podobný problém, a to, že jim role mladých naivních a upištěných slečen úplně nesedly. Ještě více jsem to vnímala u Romové, která mi chvílemi připadala, jakoby si už na tu usouženou Luciettu jenom hrála. Stylizaci do italské dívky nevzala tak vážně či přehnaně jako všichni ostatní, a najednou k nim jakoby nepatřila. Držela se příliš zpátky.

U Checcy bylo určitě složité rozmyslet, jak šestnáctiletou slečnu uchopit. Ve chvílích, kdy Eliška Brumovská hrála Checcu jako dospělejší, bylo vše v pořádku. Jakmile z ní udělala dítě, co si tak cupitá, kroutí se nervozitou a podivně zjemňuje hlas, najednou to nesedělo a myslím, že chyběla nějaká konzistentnost v tom, jaká má Checca Brumovské vlastně být.

Chlapci, ukažte se
Do páru k Checce a s podobným problémem patří Šimon Bilina v roli lodičkáře Toffola. Mladý a lehce natvrdlý Toffolo Bilinovi zase sklouzával do malého dítěte. Na koho pak ostatní mladíci žárlí, když před jejich dívkami křepčí takový malý kluk? Co se Bilinovi dařilo, bylo konzistentní držení stylizace, i když ne úplně šťastně zvolené, po celou dobu.

Lukáš Dohodil a Johny Horák jako Toni, manžel Pasquy, a Fortunato, manžel Libery, hrdě doplňovali své ženské protějšky. Dohodilovi bych také přiznala trochu toho italského temperamentu a výbornou práci s hlasem. Horák vedle Bulantové zestárnul a proměnil se do muže pod pantoflem a všichni si ho zapamatují jako postavu s příšernou výslovností a vynecháváním souhlásek na začátku nebo uprostřed slov. Nelehký text zvládal Horák s přehledem, jen stále vypadal, že jeho Fortunato nikdy nevystřízliví a tím pádem si nevyhrává tolik s pohybem a mimikou. Titta-Nanemu v podání Radka Melši už není až tak co vytknout, kromě toho, že hraje celou dobu místo Itala spíše veksláka z Diskopříběhu. Džínová bunda, ruce v kapsách, silácký postoj, odhazování ofiny… udrží temperamentního frajírka z 80. let opět po celou dobu a také velmi dobře pracuje s hlasem.

Zvedáme se zase na přední příčky toho pomyslného žebříčku a zde se usídlili Filip Ježowicz v roli Beppa a Matěj Beneš v roli Vyšetřovatele. U Ježowicze využili jeho vypracované postavy, takže jako rozlícený Ital se pravidelně opře do všech svalů a řve jako ďas. Jeho Beppo je trochu svalovec, hlupák s horkou krví, ale Ježowicz se nesnaží demonstrovat, že je Beppo natvrdlý. Nasazuje prázdný výraz a udrží mód svalovce s prázdnou hlavou až do konce zcela přirozeně. Beneš naproti tomu představuje intelektuála a jedinou postavu, co všechny ostatní musí konečně zkoordinovat a uklidnit. Mohl si dovolit civilnější stylizaci i přes to je stále energický a přesný. Jako vyšetřovatel na scéně spíše sedí nebo postává oproti rozevlátému zbytku, ale Beneš si vystačí se sebejistým hlasem, charismatem a celkově vyzrálejším dojmem, což mu pomůže si roli myslím nejen zvládnout, ale velice užít.

Jednoduše a recyklovatelně
I přes nepříliš velký prostor studia Marta se po jevišti splašeně lítá, padá se na zem, přeskakují se schody, a přesto nikdo nikomu nepřekáží. Pohybově sladěná skupinka si poradila za každé situace. Scéna Kláry Vincourové rozdělená na dvě charakteristické poloviny byla výborně variabilní a jednoduchá. Plastové židle na schodech coby pavlač i dvorek dvou domů ještě ohraničené bezpečnostní páskou, okolo barevné barely s plastovými lahvemi místo ryb nebo plechovky místo kamenů, to vše dodávalo na rozvernosti a celkové neuspořádanosti. Vyvýšené plochy umožnily více prostoru pro práci s mizanscénou a rozvrstvily jeviště na jasně oddělnou hladinu pomyslného moře, zem a dům. Styl kostýmů Vincourové narušila jen zmíněná (hlavně pohybová) stylizace Radka Melši jako vypůjčená z 80. let.
Povedená komedie v režii vedoucího Ateliéru činoherního herectví Aleše Bergmana se pomyslně utká s tou v režii studenta druhého ročníku magisterského studia činoherního herectví DAMU Vojtěcha Nejedlého. Nejspíše v prosinci se ukáže, jak to dopadlo.


Carlo Goldoni: Poprask na laguně
Studio Marta (Bayerova 5, Brno)
premiéra čt 5. 9., nejbližší reprízy út 5. 11.,
st 6. 11., čt 14. 11., pá 15. 11. 19:00