V listopadovém Artiklu minulého roku si v laguně zaplavali brněnští studenti DIFA JAMU v Brně. V tomto čísle se konečně dovlnili také pražští čtvrťáci z DAMU. Komedii o dvou spřízněných rodinách, které se kvůli pomluvám na smrt rozhádají, s názvem Poprask na laguně aneb když vypuknou sváry v překladu Rudolfa Součka režíroval Vojtěch Nejedlý.

Ve srovnání s brněnským studiem Marta má Divadlo Disk na zmatené pobíhání a rvačky dostatečně velký prostor. Iva Bartošová a Petr Vaněk jeviště rozdělili na charakteristické poloviny a do každé z nich umístili kulisu domku, mezi ně šňůru s prádlem a do zadní části jeviště zavěsili plachtu s kresbou pokračující ulice městečka Chioggia. Scéna je funkční, ale oproti Brnu, kde museli daleko více pamatovat na nedostatek prostoru a vyhrát si s jeho nedostatečnou variabilitou, připomíná spíše jednoduché pohádkové kulisy a je celkově nevýrazná.

Kostýmy se ovšem povedly v Praze lépe. Brněnský styl „lehce na punk a co dům dal“ není vůbec špatný k celkové stylizaci, ale Praha si pohrává s detaily. Sjednotili materiál šatů ženských postav, které jsou květované a barvou se dobře hodí buďto k mladší, nebo ke starší ženě. Muži rybáři dostávají například (alespoň zdánlivě) pravé rybářské kalhoty nebo klobouky z černého materiálu připomínající tvrdý igelit. Co se úplně nepovedlo u postav paní Libery a paní Pasquy, byly vycpané části těla, kde ženy mají mít své oblé tvary. Účelem nejspíše bylo udělat postavy starší, ale zvětšení některých částí těla tento klam nepodpořilo. Vrátil se naopak dojem pohádky, kterou nacvičily děti ze základní školy s potřebou se stylizovat do dospěláků a vycpat si břicha nebo prsa.

Kdo z koho
Dvojici starších dam Liberu a Pasqu ztvárnily Jessica Bechyňová a Anna Randárová. Dámy posadily hlas níž, zpomalily pohyby, ale jiskra italských temperamentních žen, co si manžela omotají kolem prstu, tam jednoduše nebyla. Jessica Bechyňová má výrazné rysy a její zjev se velmi odlišuje od ostatních. Nedokázala to však využít ve svůj prospěch. Její Libera je pořád někde v pozadí vyčkávající na svůj moment. Anně Randárové pomáhal výrazný kostým Pasquy k tomu, aby byla více vidět, ale ani prací s mimikou, ani energií, se nedostala o moc dále než Bechyňová. Jak si to tak pomalým tempem brouzdají, brněnské kolegyně Klára Bulantová a Hana Drozdová je dynamickým kraulem rychle předeženou.

Eliška Zbranková (Luccieta), Zuzana Novotná (Orsetta) a Barbora Křupková ze třetího ročníku (Checca) už si rozverné Italky daleko více užívaly. Zuzana Novotná je z trojice jako Orsetta nejvíce jemná a vyspělá, přesto však výrazná a skvěle doplňuje dětsky stylizovanou Barboru Křupkovou a namyšlenou dámu Elišku Zbrankovou. Té konkrétně se dařilo udržet temperamentní ukřivděnou slečnu, po celou dobu měla energii a šmrnc. Dětská stylizace byla vytýkána brněnské Checce Elišce Brumovské, jelikož k herečce z nějakého důvodu úplně neseděla a nebyla celkově dotažena. Barbora Křupková lépe držela dětskou Checcu v určitých mezích, a i když občas až přehnaně dávala najevo svou naivitu a mládí, do celkového pohádkového naladění inscenace to více méně sedělo. V cílové rovince o pár temp předhání pražské absolventky v těchto třech rolích ty brněnské.

Takže vítězem se stává…
V obou absolventských ročnících si především mužská část souboru Goldoniho Poprask nenechá přerůst přes hlavu. Kryštof Dvořáček (Toni), David Krchňavý (Beppo), Michael Goldschmid (Tita-Nanne), Jakub Svojanovský (Isodoro vyšetřovatel) jsou hraví, energičtí a není jim až tak co vytknout. Dobře pracují s hlasem i dynamikou, zbytečně nepřehání stylizaci svých postav, ale zároveň tu a tam nadsazením dodají směšnost situaci. Už nejde jednoznačně rozhodnout, zda byli lepší Brňáci nebo Pražáci a každý měl zkrátka něco do sebe. Zmínit ovšem musím výkon Viktora Kuzníka v roli Fortunáta, jehož špatná výslovnost a vynechávání souhlásek je pro postavu charakteristická. Viktor Kuzník krkolomný text zvládl výborně, stylizace do staršího chlapíka mu nedělala žádný problém a diváci nejedenou odměnili jeho etudy s nesrozumitelným monologem potleskem. V pražském kolektivu opravdu příjemné překvapení. Pavel Čeněk Vaculík vynikl jako Toffolo, mrštný a lehce upištěný hubeňour s velkou energií a silným hlasem, nepolevil ani na chvíli. Role mu skvěle sedla. Dá se říci, že muži vynikají jako celek, kdežto u žen jsou vždy jednotlivé postavy velmi výrazné nebo zcela nevýrazné.

Pražská inscenace byla o něco uhlazenější a mírnější než brněnská. Více se dbalo na detaily a rámcově se přibližovala velmi dobré humorné pohádce. V Brně to byl o něco větší poprask s prvky rozjíveného diskopříběhu zaměřeného na výslovnost a práci s hlasem. V jednotlivostech se občas ročníky předhánějí, ale v celkovém výsledku si všichni v nějakém místě trochu lokli a v jiném se drželi pevně nad hladinou. Obě inscenace stojí za vidění.


Poprask na Laguně aneb když vypuknou sváry
Divadlo DISK (Karlova 26, Praha 1)
Premiéra 15. 11. 2019
nejbližší reprízy út 4. 2., ne 9. 2., so 22. 2. 19:30