Konec roku 2018 se pro Divadelní fakultu JAMU nesl v duchu absurdity, existencialismu a smrti. Režisér Aleš Kohout k tematickému zaměření uvedl: „Představení nemusí vyvolat pozitivní emoce, hlavně ať jsou silné,“ a proděkan fakulty Ivo Krobot dodal: „Přestože se inscenace jeví pesimisticky, budou velmi živá a originálně ztvárněná, a především mladému publiku můžou přinést významný umělecký zážitek.“

Pro studenty Ateliéru činoherního herectví pod vedením Oxany Smilkové to znamená tři premiéry: ISBN, Konec hry a Faidřina láska. Přeživší konce roku 2018 se mohou po hlavě vrhnout do stejně absurdního začátku roku 2019.

Inscenace ISBN vede z počátku jednoduchou linku nezávazné realistické konverzace mladých studentů Dany Jacekové, Anety Klimešové, Viktórii Pejkové, Matyáše Darnadyho a Michala Krause končící vyoutováním Michala Krause před, v publiku nepřítomnými, rodiči. Konverzace postupně přechází v hádku mezi všemi, ta nabírá na obrátkách a ocitáme se v jiné dimenzi osvětlené spuštěnými lampami nad scénou i s pěti postavami v montérkách, péřových bundách a takovými těmi „boots“, co často vidíte v různých barvách na každém druhém.

Vidím sektory
Scéna by se dala rozdělit na sektor vlevo „Matka s dcerou“ (V. Pejková a D. Jaceková), ve kterém si apatická matka vylévá svoje mindráky na dítěti. Malá slečna opatruje neviditelnou kočku, zkouší jíst její žrádlo, chová ji, dává ji spát, šišlá si pro sebe. Všechny akce bere spíš jako hru, například když matka slepeckou tyčí mlátí do visící lampy, je to pro dítě signál všem oznamovat, co se děje. Moc nevnímá okolí a ze zvyku navštěvuje sektory ostatních. V sektoru vpravo ordinuje jakýsi „Lékař“ (M. Darnady), neustále omámený, co zve ženy na prohlídky, působící nepatřičně. Vůbec neví, co dělá, a možná ho jen baví se žen dotýkat. Sektor uprostřed patří „Leaderovi“ (M. Kraus), který celému prostoru „Všudenikde“ alespoň občas dává nějaký řád. Spolu s ním střed obývá „Blondýna“ (A. Klimešová), nejvíce prahnoucí po něčem, coby se už konečně mělo stát.

Dunící tělo
Fyzická akce je dominantní v celé inscenaci. Ticho a dunící hudba střídavě pokládají k zemi těla postav a náhle je nutí v dunícím rytmu málem vypustit duši. Jsou ovládána tou silou zvuku, která je vždy stmelí na nějakou dobu dohromady a všichni jsou v ten okamžik jako jedno těleso v rytmu. A pak znovu práskání do lampy a slečna krmí neviditelnou kočku.

Po jisté chvíli je jasné, že všechny postavy už jen přežívají v prostoru „Všudenikde“ svoje traumata a jsou plné negativních emocí. Pokud se něčeho ještě snaží dosáhnout, je to blízkost někoho, kdo tam zbyl; obléknout si jeho bundu nebo boty, řvát na něj, sledovat, objímat. Sexuální touha střídá hádky, chvilkové uklidnění a domnělý výdech přeruší další mlácení tyčí a vše znovu. Hledání, zklamání, samota, hledání, vyčítání, fyzický kontakt, hledání, únava, zlost, hledání, vysílení, fyzický kontakt. Možná, že tak by mohlo vypadat peklo.

Na tři prsty
Krátká a vtipná scénka protne dosavadní panoptikum. Tmavou scénou prochází po dřevěné lávce mezi diváky osvětlená ruka ohnutého Michala Krause (bez spodního prádla). Prstový panáček si vykračuje na scénu, prolézá po hlavách ležících postav a zase odchází. Takový svobodný duch s ním přišel a zase odcupital. Symbol nožiček se pak opakuje ještě i v závěru, kdy osvětlené nohy v životní velikosti jsou tím jediným, co vidíme, než světla zhasnou.

Absolventský projekt ISBN dostál svým předznamenáním, ve kterých například čteme: „Existenciální rozměr se projevuje hlavně ve vykořeněných životech, zdánlivě směřujících odnikud nikam. Zůstává jenom čekání na změnu, které se stává beznadějným a nesmyslným“. Zkratka ISBN se podle mě dá rozložit třeba takto: I Simply Be Nothing/Nowhere/Nevermore. ∞


ISBN
Studio Marta (Bayerova 5, Brno)
premiéra 1. 11. 2018 • nejbližší reprízy út 19. 2. a st 20. 2. 19:00