Každý určitě znáte nějakou westernovku, kde v popředí stojí jednoduchá zápletka.

Například příjezd mladé, krásné dívky z města do nebezpečné divočiny západu, na jejíž půdě se setkává s prostým cowboyem, který se do ní zamiluje. Myslíte si, že takových příběhů byla už spousta? Mýlíte se. Ve Staré aréně se rozhodli zasadit jednu takovou western story na vyprahlou prérii velkoměsta. Co z toho vzniklo? Letní divadelní inscenace s názvem Cesta do Ameriky.

Po Ptáčníkovi a Zlém jelenu přišla toto léto Stará aréna s novým letním představením Cesta do Ameriky. Poprvé ho mohli diváci zhlédnout 12. srpna, kdy započala dvoutýdenní divadelní šňůra zakončená 27. srpna. V tomto krátkém období se Ostrava stala centrem westernu plného banditů, prostitutek, cowboyů, indiánů a zasněných krásek, kteří se společně snažili dobýt zemi snů, Eldorádo. Inscenace byla inspirována hrou J. K. Tyla Lesní panna aneb Cesta do Ameriky. Režie se ujali Pavel Gejguš a Anna Klimešová. V hlavních rolích Šimon Pliska jako Benny Goodman, Andrea Berecková jako Marry Lou a Jan Lefner jako sir Don Dalton.

Western a Tyl, dá se to vůbec spojit? Pro umělecký soubor ve Staré aréně to není problém. Ve skutečnosti se totiž jedná pouze o volné motivy z Tylovy hry, které posloužily pro vznik Cesty do Ameriky. Nesetkáte se s vlastenectvím jako takovým, ačkoli je inscenace cítit vůní domova. Hlavním motivem je láska dvou mladých lidí, cowboye Bennyho Goodmana a slečny Marry Lou, která z města přijíždí na prérii západu obklopeného bandity, rudochy a pasáky krav. Co by to bylo za westernovku, kdyby se jim onen románek nepokusil někdo překazit? Samozřejmě, do štěstí se jim připlete bandita sir Don Dalton, který Marry unese a žádá za ní výkupné. Celé představení pak směřuje hlavně k vysvobození mladé dívky ze spárů mužů s pistolemi a poddajných prostitutek. Zpracování literární předlohy se nese v čisté jednoduchosti, jak jsme u takového žánru zvyklí. Prostory pro herecké výkony evokují jediné slovo – krása.

Proč by jednoduchost nemohla být krásná? Jak již jsem naznačila, po stránce obsahové se představení může zdát člověku nudné, avšak pak po stránce vizuální se to rozhodně říci nedá, naopak. Místo, kde se děj odehrává, je totiž velkým plusem, kterým si Cesta do Ameriky získala úspěch. Proč by se stále měli pohybovat jen herci, když i diváci se můžou stát součástí představení, byť společně tvoří jen stádo krav? Ano, jestliže u jiných letních inscenací lidé sedí pod nebem, v Ostravě se chodí po prérii historického centra, na kterém se podepisuje zub času a skutečně to tam vypadá jako na Západě. Celé představení se totiž odehrávalo v oblasti kolem areálu Trojhalí Karolíny, což dodalo na půvabu tak jednoduchému příběhu.

K další pozitivní stránce představení jednoznačně patří herecké obsazení. Nicméně ani tak hlavní role, jako spíš představitelé těch vedlejších si zaslouží pozornost. Na mysli mám například Zuzanu Kantorovou alias bordelmamá či Petra Sedláčka v podobě Rudého oblaka, kteří dodali svým hereckým výkonem na působivosti tak obyčejné westernovce. Trojice Berecková, Pliska a Lefner zazářili především v závěrečné scéně, kde se pánové utkali v souboji o dámu v korytě řeky Ostravice pod železničním mostem. Řekla bych, že to byl snad jeden z nejlepších momentů, který divákům Cesta do Ameriky nabídla. Na autentičnosti také přidala hudba, jejímž autorem je Jakub Novák.

Můj negativní pohled na western se určitě touto inscenací nezměnil, nicméně jsem byla potěšena, že tvůrci ze Staré arény zase vytvořili něco strhujícího, co člověka přiláká a nějakým způsobem se ho to dotkne. ∞