Už se vám někdy stalo, že vás během představení herci přinutili zapnout si telefon a připojit se na wi-fi? Že ne? Ve Staré aréně vám to skrze divadelní sondu Humanity upgrade umožní. Zapomeňte na přímou komunikaci diváka s hercem, vše je on-line, jak jsme dnes běžně zvyklí.

Ne nadarmo se na webových stránkách Staré arény dočtete, že si nemáte zapomenout před představením nabít smart telefony. Vše se totiž odehrává on-line skrze pro nás známá zařízení, jako jsou smartphony, notebooky či dokonce chytré hodinky. Díky těmto vymoženostem diváci mohou nejen být on-line, ale také můžou nahlédnout sami sebe jako běžného uživatele sociálních sítí a internetového připojení. Tento obraz nám zprostředkovávají tři postavy, totiž herci Jiří Krupica, Ondřej Beseda a Bára Kocmánková. Režie se ujal Jiří Hajdyla, dramaturgie Pavla Dostálová.


Jak vlastně vypadá on-line prostor, který nám wi-fi umožňuje? Je prázdný a kolem vládne ticho, alespoň tak tomu je u Humanity upgrade, kde na jevišti krom tří míst k sezení, plátna na promítání a velkého QR kódu v pozadí nic nenajdete. V prostoru se pohybují tři herci, kteří spolu nikterak nekomunikují a pokud ano, tak především skrze chat, do kterého se mohou připojit i diváci. Každý vnímá pouze svou realitu a neřeší přítomnost toho druhého, jenže co nastane, když wi-fi přestane fungovat? Změna nálady, podráždění, nervozita, potřeba onen problém okamžitě vyřešit, to vše ovládá atmosféru v sálu. V ten moment člověku ani nepřijde, že je v divadle, ale spíš mu připadá, že se stále nachází v místech běžného života. Možná to byl cíl tvůrců, celý děj přenést na diváky samotné. Každý je přece občas on-line a někdy zas off-line.

Kde tvůrci hledali inspiraci pro vznik této sondy? Údajně hlavně šlo o diskuzi mezi herci a režií, kterou doplnily myšlenky z Čapkova dramatu R.U.R. či z knihy Digitální demence. Díky tomuto Humanity upgrade působí kompaktně a divák tak může na téma digitálních technologií pohlížet z více hledisek. Divadelní inscenace je prokládána různými vstupy, úvahami a gagy, které na sebe navazují a tvoří tak rozmanitou koláž běžných situací, kterých jsme svědky, anebo se jich sami účastníme.

Hlavní složku inscenace představuje výkon tří herců, kteří od sebe liší postojem k on-line životu. Zatímco Bára Kocmánková a Jiří Krupica si pevně stojí za tím, že internet jim přináší do života potěšení, Ondřej Beseda nabývá opačného dojmu. Hra se tak táhne ve stínu souboje dva proti jednomu. Nelze si však nepovšimnout, jak jsou herci zapáleni pro on-line hru a to nejen co se týče ústního projevu, ale také skrze pohyby těla a náznaky různých emocí, které postavy prožívají. Bára Kocmánková a Jiří Krupica působí jako skuteční internetoví maniaci, zatímco z Ondřeje Besedy číší jasná rezignovanost na dnešní životní styl. Zjevná je absence neverbální komunikace, kterou postavy mezi sebou postrádají. Skutečně smajlík nahradí úsměv našeho známého? A jak se ještě více povede digitálním technologiím změnit naše vztahy? Jsme stále lidé, anebo už se z nás stali roboti? Tyhle otázky se nabízí při zhlédnutí Humanity upgrade. ∞


Humanity upgrade
Stará aréna (28. října 23, Ostrava)
premiéra 2. 10. • nejbližší repríza 4. 12.