Elektra, jedno z nejznámějších antických dramat, existuje v mnohých zpracování. V ostravské Staré aréně se krvavý příběh odehrává skrze Euripidův pohled. Nejenže se přenášíme do doby plné vražd ve stínu krevní msty, ale také se díky podobě představení ocitáme ve skutečném antickém divadle. Zapomeňte na kulisy a vše kolem, herec je středobodem dění.

Hru převedli na prkna Staré arény režisér Pavel Gejguš s dramaturgyní Sylvií Rubenovou. Premiéru měla 12. června minulého roku. V hlavních rolích vystupují Jana Mudráková jako Elektra, Petr Sedláček jako Orestes, Jan Lefner jako Agamemnón a Miroslava Georgiovová jako Klytaiméstra.

Na počátku všeho stojí touha po moci a slepá víra krále Agamemnóna, kterou symbolizuje pohozená přilba v jinak prázdném prostoru jeviště. Tento muž neváhá pro úspěch obětovat vlastní dítě, dceru Ifigénii. Ovšem jak může matka reagovat na takový počin?

Klytaiméstra se pod vlivem mateřských pudů rozhodne svého manžela zabít, jenže skutečně stačí k očistě smrt viníka, který způsobil zármutek? Zpočátku se objevují této ženě nové obzory v podobě manžela Aigista. Ovšem to neodpovídá jinak napjaté situaci příběhu, ve kterém hýří válka a strach, což v sále umocňuje i hudba plná temných tónů, která je dílem Samuely Bartošové. Ono sychravé naladění děje doplňuje i tanec orákula, které ztvárňuje Tereza Petrová. To vše zesiluje chór, který tvoří Jan Chudý, Tereza Peterová a Eliška Šlahařová. Ti se podílí na gradaci, která se postupně posouvá do více a více krvavých odstínů.


Když vyrostou sourozenci Ifigénie, Orestes a Elektra, započíná ve hře experimentovat smrt. Euripidés, autor předlohy, viděl Elektru jako labilní ženu, s čímž se potýkáme i u představení. Tato žena se nebojí riskovat a obětovat nejeden lidský život. Hlavní pro ni je zabít vraha jejího otce, matku Klytaiméstru. Zoufalství a zároveň vražedná touha se mísí v Elektře, která v podání Jany Mudrákové jednáním připomíná muže, ale půvabem odpovídá ženskosti. K onomu činu jí napomáhá i bratr Orestes, který ho však nakonec odmítne vykonat. Tento okamžik patří k jednomu z nejvíce emocionálně nabitých, a to především díky hereckému výkonu Petra Sedláčka, představitele Oresta, který je schopen přenést své vnitřní napětí i na diváky. V tento moment se nabízí typická otázka pro antiku: Kdo stojí za lidským osudem, bohové nebo samotný člověk? Ovšem na tuto otázku nám tvůrci Elektry ve Staré aréně neodpovídají.

Je třeba se zmínit i o vizuální podobě inscenace, která se drží pravidel antického divadla. Nikde nestojí žádné kulisy, vše působí jako experiment minimalismu. Symbol v podobě ležícího vojenského oděvu na zemi jako jediný napomáhá divákově představivosti. To, jaké bude představení, závisí čistě na hereckém výkonu. Autentičnosti se ujímá mimika a pohyb lidského těla, které slouží ke zprostředkování myšlenek a emocí krveprolitím posedlých postav, zejména Oresta a Elektry. Jeviště ve Staré aréně není velkých rozměrů, což u Elektry nevadí, neboť stísněností prostor dává možnost vyjádřit úzkost způsobenou smrtí, čemuž napomáhá i dobrá práce se světlem. Kostýmy a masky jsou uzpůsobeny jak charakteru postav, tak také antice, do které se přimíchala i současnost. Klytaiméstra se nese v slušivé róbě, zatímco Elektra je spoře oděná do válečnického oblečení, které odhaluje její ženské rysy. Nicméně tuto strukturu nabourává jazyk, který opět zapadá do antického konceptu, ovšem dnešnímu diváku nemusí být zcela blízký. ∞


Elektra
Stará aréna (28. října 23, Ostrava)
premiéra 12. 6. 2016 • nejbližší repríza st 15. 2. • 110 / 70 Kč