Přichází Sonny Vargas a opona se rozevírá. Do omamného světa lesku, světel, tance a slastí vchází neo-burlesque impresário a vtahuje diváky do burlesky ve stylu classic vaudeville revue. Kdo je tento charismatický performer?



Jaká je tvoje role v Prague Burlesque?
Jsem zakladatel Prague Burlesque. První Prague Burlesque Night proběhla v roce 2007. Narazil jsem na to v Americe přes YouTube. Zaujalo mne, že něco takového existuje, že je to takové alternativní. Líbila se mi ta přímočarost, zároveň ten glamour v kostýmech i ten hudební styl. Toho jsem se chytil jako producent a začal jsem to rozvíjet.

Jakou podobu má burleska v jiných zemích?
Například v Americe najdete Ditu von Teese, která uzavírá milionové kontrakty s velkými značkami. Sama ze sebe dokázala vytvořit značku. V burlesce je považovaná za největší business woman. Dokáže si sama vyprodukovat turné po celém světě. Má svoje produkty. Je fotogenická, je to ikona. Žánr burlesky spíš adaptovala do byznys modelu, vypracovala svůj vintage styl, je velkou znalkyní historie americké burlesky. V tom má velký kredit. Určitě je nutné znát historii burlesky obecně. Fascinující na ní je právě to, že má sto letou historii od té poloviny 18. století v tom literárním smyslu. Burleska, jak ji známe my, spojenou s tím striptýzem, ta vznikla někdy v polovině 19. století. Historie burlesky končí někdy koncem 60./70. let 20. století, kdy volně přechází do strip-teasu. Dita von Teese byla jednou z těch, která ji znovuobjevila a navrátila burlesce ten glamour. I já jsem se držel toho, že burleska by měla být něco kvalitního, něco na úrovni, něco stylového, kvalitní entertaiment.

Kde nacházíš talentované umělkyně, které v Prague Burlesque tančí, ty?
Jako producent beru burlesku spíš jako kapelu. Chci udržovat pevný ansámbl, protože ze zkušenosti vím, že čím déle s lidmi spolupracuji, čím více toho mají za sebou se mnou skrze menší barové show, soukromé večírky, tím větší variaci čísel mají. Tedy čím déle s lidmi můžu pracovat, tím více se to sehraje a představení má zcela jinou úroveň. A abych odpověděl na otázku, ony si najdou mně.

Co burlesku definuje?
Bavilo mne na ní právě to, že není tak zcela uchopitelná. Je to jeden z nejrychleji se rozvíjejících žánrů. Burleska je dneska prakticky mainstream. Lze se podívat do klubů, restaurací, divadel. Burleska se dá najít všude. Stejně jako festivaly a side-show. Hodně se to rozmohlo.
A existuje škola pro burlesky?
Já osobně se k burlesce hlásím spíše ve smyslu významu literárním, k polovině 18. století, kdy se objevuje burleska v literárních žánrech a posléze v divadlech a to je první satira. Nejsou tam kladené žádné meze fantazii. Nejedná se o konkrétní styl, je to satira jako taková.

Drag patří také do burlesky?
Do vaudeville revue zajisté.

Jak vznikají kostýmy pro vaše představení? S kým spolupracujete?
Jednotlivé burleskní tanečnice si vytváří kostýmy dle svých návrhů, spolupracují se svými vybranými návrháři. Čím více okamínkovanější, tím více nocí s kostýmem strávily.

Když si ve vyhledávači nebo na Instagramu zadáš Dita von Teese, vyjede ti množství dalších burlesek, které její jméno užívají. Jak je etika v této branži nastavená?
Samozřejmě se to chce o burlesku zajímat více a ne jen použít známé jméno. Nemělo by se používat známé jméno nebo kopírovat. Jakmile něco takového děláte, tak se scéna samozřejmě hned ozve a není to v pořádku. Scéna si to sama hlídá a ctí se historie. Když někoho kopírujete, tak mu musíte dát minimálně hommage nebo kredit, že je to jeho číslo a vzdáváte mu hold. Častokrát je inspirace ale i nevědomá, ale umělec by si měl uvědomit, z koho vychází a kontext pochopit v souvislostech.

A kdo je inspirací pro Sonnyho Vargase?
Pro mne je to spíš rodinná záležitost. Můj děda, Karel Jahn, byl operní zpěvák, tenor, slavný v meziválečném období. On je takový můj vzor. I babička byla operní subreta. To, co dělám já, má označení whiskey tenor.

Spolupracujete také s umělci a umělkyněmi ze zahraničí?
V show nám hostujou skvělé tanečnice a tanečníci z celého světa.

Burleska má vtahující atmosféru. Divák se cítí, že je součástí, nikoli pouze, že se dívá na představení. Jakoby vstoupil mezi honosnou autentickou společnost plnou lesku, tance a zábavy.
Lidi je důležité do toho vtáhnout od prvního okamžiku. Jsou součástí té atmosféry a je důležité říct, že ta atmosféra vzniká z barového vystoupení. To vnímáme jako součást podniku, ne jako vystoupení. Potřebujeme ty lidi slyšet. Všechno tohle kouzlo je ale o velké rutině.

Kam se snažíte burlesku posouvat vy?
Snažíme se třeba zkoušet další možnosti stylů. Za posledních sedm let jsme v Divadle Royal vystřídali strašně moc stylů a modelů, jak to dělat hudebně, jaké rekvizity používat. Teď v nové sezóně se vracíme ke kořenům – proto classic vaudeville revue. Je to hodně jazzové, dobové, vintage. Vzhledem k okolnostem taky cítíme potřebu vytěsnit z ní cokoli náročného, politicky orientovaného, je toho všude kolem už moc. Chceme, aby si to lidi co nejvíce užili.

Jak je to s hudebním doprovodem k vašim show?
Snažíme si hudbu předtáčet sami. Teď na podzim vychází Sonny Vargasovi deska –
Gangsters of Love. Vydali jsme teď dva singly i s videoklipy, které už jsou ke zhlédnutí a chystá se ještě dalších deset písniček.

Estetika burlesky tedy není pouze pro divadlo, ale může být zachycena i na hudebním nosiči. Berete to komplexně.
Hudba je pro nás taková další meta. Tvoříme si vlastní hudbu, vlastní klipy k ní. Během covidu, kdy bylo zakázáno vystupovat a zpívat, tak jsme přemýšleli, že bychom něco vymysleli na festivaly a začali jsme tvořit hudbu a vznikla z toho deska. Když by se to ujalo, rádi bychom vystupovali ne velkých festivalech jako soubor s tancem, živou hudbou a kapelou.

Sonny Vargas je postava, která provádí celým večerem. Je kontaktní. Komunikuje s diváky. Pro české publikum je to stále ještě příliš imerzivní?
Ano, není to Čechům moc příjemné. Raději si sednou a nechají se bavit. Stačí ale trochu alkoholu a každý se uvolní. Je třeba být přesvědčivý a přestože je humor Sonnyho Vargase břitký a konfrontační, tak se nakonec usměje.

Jaké je vaše publikum?
Spíše kosmopolitní. Dříve jsme mívali 80 % cizinců. Když jsme začali být více mediálně vidět třeba v televizi, tak se to začalo vyvažovat a jezdí lidi z nejrůznějších míst v ČR nebo Slovensku.

Co je pro kvalitní burlesku klíčové?
Dobrá hudba, správné světlo a dramatizace scény a určitě kostýmy. Choreografie je taky klíčová. Máme jednu z nejlepších choreografek, Moninu Nevrlou. Skvělé Ritzy Dancers, což je naše taneční skupina, jádro souboru. Burleskní hvězdu Miss Cool Cat. Fantastický hlas Coca Valente. K tomu pak potřebujete magickou Yazz z Paříže a Drag queen Janny Jill se skvělým hereckým talentem. Přijďte se na nás podívat!

David N. Jahn (* 1975)
aka Sonny Vargas, narozen ve švýcarském Curychu, je neo-burlesque impresário, režisér a hudebník žijící v Praze. Jahn je nejznámější svou rolí Sonnyho Vargase, nezkrotného principála souboru Prague Burlesque, který založil v roce 2007. Před tím pracoval pro H. R. Gigera, světově proslulého malíře a držitele Oscara za práci na kultovním filmu Ridleyho Scotta Vetřelec. Později se Jahn věnuje různým hudebním a filmovým projektům jako režisér/producent. Mezi jeho produkce patří třeba Monster Cabaret, vytvořený pro LASVIT na Milan Design Week, který získal cenu Milan Design Award 2018.