Začátkem roku 2019 došlo v Ostravě k rozpadu souboru divadla Stará aréna, která zde představovala svými autorskými projekty nejprogresivnější kulturní prostor svého druhu. Její bývalí členové se záhy rozhodli vytvořit novou scénu pojmenovanou jako Studio G, které je nyní uprostřed své první sezóny. Jendou z členek souboru je i herečka Miroslava Georgievová, manželka ředitele Studia G Vladislava Georgieva, která zde i příležitostně režíruje a byla nám ochotna poskytnout rozhovor o konceptu i plánech této nové ostravské scény.

Miroslava Georgievová (* 1969)
Herečka a učitelka herecké výchovy a jevištní mluvy na JKO. Po absolutoriu na Konzervatoři v Ostravě nastoupila do Divadla loutek Ostrava, dále působila v Moravském divadle Olomouc. V roce 1994 nastoupila do nově vzniklé Komorní scény Aréna a hrála tam do roku 2009. Od roku 2006 vyučuje na Janáčkově konzervatoři jevištní mluvu a hereckou výchovu. Pohostinsky účinkuje v různých divadlech. V roce 2014 byla přizvána ke spolupráci se Starou arénou. Režírovala Mrożkovu Kouzelnou noc, Topolovu Hodinu lásky, Hotel Infercontinental Lupince a kol., pohádku Haló, Jáčíčku! Daisy Mrázkové a spolu s Pavlem Gejgušem Vitracova Viktora aneb Dítka u moci. Je spoluzakladatelkou nového ostravského divadla Studio G.


Jak byste Studio G čtenářům představila?
Studio G je nový ostravský kulturní prostor. Rádi bychom, aby byl otevřený divadlu, muzice, tanci, výstavám, přednáškám i církvi a aby byl místem setkávání napříč divadly a generacemi. Zásadní je spolupráce s Janáčkovou konzervatoří v Ostravě (JKO).

Kdybyste ho měla charakterizovat třemi slovy, jaká by to byla?
Tvorba. Otevřenost. Čest.

Co vás vedlo k založení tohoto nového divadla?
Láska k divadlu, touha po něm a po setkávání s lidmi, kteří to cítí stejně.
Takové místo bývalo ve Staré aréně. Chybí nám. Odešli jsme kvůli špatné komunikaci s vedením a nefungujícímu produkčně-technickému zázemí. Dlouho jsme se to snažili řešit, psali jsme výzvy, dopisy, měli jsme schůze s vedením, scházeli jsme se u kolegy v obýváku a zoufale hledali řešení. Nepodařilo se nic, a nakonec jsme hromadně Starou arénu opustili. Přidali se k nám i studenti, kteří měli na podzim roku 2018 premiéru své první inscenace a těšili se, že ji budou v roce 2019 hrát. V únoru všechno skončilo. Bylo to opravdu těžké a bolestné rozhodnutí. Každý ztratil něco jiného, pro nikoho to nebylo jednoduché. Někdo přišel o zaměstnání, někdo o radost dělat něco jiného než ve svém angažmá a někdo o možnost vyzkoušet si něco nového. A mí studenti, myslím, o iluze. Pro mě osobně ztráta spolupráce s Pavlem Gejgušem, Markem Davidem, Davidem Janoškem, Antonínem Dvořákem, se studenty a s kolegy z jiných divadel byla nejen hořká a smutná zkušenost, ale cítila jsem hroznou nespravedlnost a bezmoc. Pak jsme si uvědomili, že přece nebudeme plakat nad ztraceným místem, že divadlo jsou lidé, a můj muž tu hozenou rukavici zvedl. Řekl, že najde prostor a založí nové divadlo, ve kterém se budeme scházet a pracovat.

Ředitelem Studia G je právě váš manžel Vladislav Georgiev. Kdo další tvoří tým vašeho divadla?
Ano, jak Vláďa řekl, tak se stalo. Tým tvoří spřátelené duše. Je to Pavel Gejguš, režisér. Marek David, student režie na JAMU a Antonín Dvořák, dramaturg. Daniela Zarodňanská, manažerka a Jakub Labor, osvětlovač a produkční. Dále herci Marian Mazur, Robin Ferro, Jakub Georgiev a já. Hodně nám pomáhají také studenti Janáčkovy konzervatoře Ostrava. Kompetence nejsou zcela vymezené. Začínáme. Učíme se. Každý dělá, co je momentálně třeba.

Na oficiálních webových stránkách Studia G se lze dočíst, že vašim cílem je navázat na Starou arénu, a to konkrétně na éru 2015–2019, kdy byl zde uměleckým šéfem Pavel Gejguš. V čem tato kontinuita spočívá?
Neděláme si iluze, že založíme divadlo a budeme moci hrát, cokoli budeme chtít. Samozřejmě že finance jsou velký problém. Chtěli bychom hrát třeba současná světová dramata, ale autorská práva jsou většinou velmi drahá. A taky počet herců v inscenaci – musíte je zaplatit – a kapacita sálu je omezená, a tím i příjem ze vstupného. Musíme velmi přemýšlet, jak naložíme s finančními prostředky, ale je tady velká invence ze stran režisérů i herců. Dramaturg hledá, vznikají autorské hry, manažerka shání prostředky k jejich realizaci. Kontinuita spočívá v tom, že chceme divákům nabídnout pohled na současné problémy, moderní divadlo, které se vyjadřuje k dnešní době a lidem v ní. Kontinuita také spočívá ve spolupráci napříč divadly a ve spolupráci zkušených herců a režisérů se začínajícímu herci a studenty. Kontinuální bude i aktivní a početné zapojení studentů Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, jak herecké, tak i například produkční. A pod hlavičkou G Lab (zkratka pro laboratoř) budou moci být realizovány vybrané projekty připravené a režírované talentovanými studenty JKO.

Týká se tato návaznost open air letních představení, které v rozmezí let 2015–2019 Stará aréna pravidelně pořádala?
Letos asi ne, ale je velmi pravděpodobné, že se o to pokusíme v příští sezóně.

V čem spočívá gró repertoáru? Co je pro vás při vytvářením inscenací stěžejní?
Gró spočívá v silném lidském příběhu, v tématu, které se dotkne lidského srdce. Je zde místo i pro humor a možnost vyzkoušet něco nového. Při vytváření inscenace je pro mě stěžejní důvěra, disciplína a spolupráce. S tím pak souvisí radost z tvorby, otevření se vzájemně společnému problému a hledání nejvýhodnějších divadelních řešení ke sdělení. Avšak důvěra, radost a otevření je velmi náročná věc! Patří sem konflikt, hádky, pření se a taky slzy. Vždyť každý zná a ví, že když člověku o něco jde, je to vždy náročné a bolestné. Ať je to výchova dětí, stavba domu nebo práce na lidských vztazích. Tvoření inscenace je taková stavba domu. Musí se tam dobře žít každý den. Představení musí fungovat, dobře stát. A to každou reprízu, i když je vám zle nebo jste pohádaní.

Jaké má plány Studio G do budoucna?
Teď máme před sebou dokončení rekonstrukce nového prostoru a zahájení činnosti v něm. Jsme velmi vděční statutárnímu městu Ostrava a městskému obvodu Moravská Ostrava a Přívoz za finanční podporu. Momentálně nás čeká první sezóna. Uvidíme, jestli k nám diváci najdou cestu. Rádi bychom se stali právoplatným členem ostravské divadelní rodiny.

Na co byste ráda diváky do vašeho divadla pozvala a na co se mohou těšit?
Bohužel nevíme, kdy se divadla otevřou. Už teď měli studenti zkoušet v rámci projektu G Lab pohádku Tučňáci na arše, to se musí přesunout na později. Máme připraveny obnovené premiéry inscenací z minula, a to jsou Hordubal, pohádka Haló, Jácíčku, Viktor aneb dítka u moci, Manon, Za horizont a Plavat v jezeře. Pevně věřím, že koncem této sezóny proběhne premiéra hry současného německého dramatika Davida Gieselmanna O klucích aneb Jsem kuchta! v režii Josefa Kačmarčíka a po prázdninách se diváci mohou těšit na Renátu a Václava Klemensovy, kteří již pracují na hře Manželství je vražda od Nicka Halla. Na podzim budou ještě dvě premiéry, v režii Marka Davida to bude jeho autorská hra Planu, inspirovaná příběhem Ryszarda Siwiece, který se v roce 1968 ve Varšavě upálil na protest proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Závěrem letošního roku má připravenou lahůdku Pavel Gejguš, ale to je zatím tajemství. Každopádně bych ještě diváky kromě do divadla a na spousty dalších produkcí, které chystáme, ráda pozvala do naší divadelní kavárny, která bude vedle divadelního sálu a na jejíž stavbě se také pilně pracuje. Zvu vás všechny k nám, do Géčka. Ať už do divadla, na koncert, na výstavu nebo posedět do kavárny. Moc bychom si přáli, aby to bylo místo osobních a inspirativních setkání.