Jak známo, po zločinu má vždy následovat trest. Co když ale přijde čin, který se nachází někde mezi hrdinstvím, prostým logickým úsudkem a masovou vraždou? Rozhodnout o vině či nevině vojenského pilota Larse Kocha, který jednal navzdory rozkazům a odvrátil teroristický útok na fotbalový stadion se 70 000 diváky sestřelením dopravního letadla, na jehož palubě tak zahynulo 164 cestujících, mohou diváci ve hře Teror v brněnské Redutě.

Interaktivní drama Teror napsal německý spisovatel a právník Ferdinand von Schirach. Národní divadlo Brno jej uvádí jako jednu ze svých podzimních premiér v režii ředitele divadla Martina Glasera a dramatické úpravě Lucie Němečkové. Jedinečný výsledek každé inscenace je pak zapisován a porovnáván s dalšími státy, kde byla uvedena.

Všemohoucí
Divák se stává porotcem v soudním procesu s pilotem Larsem Kochem (Jan Grundman). Ten odmítl poslechnout rozhodnutí nadřízených a sestřelil teroristy unesené dopravní letadlo se 164 cestujícími. Sice tak zachránil 70 000 diváků na fotbalovém stadionu, zákon ale shledává jeho rozhodnutí protiprávním a staví jej před soud. Čísla jsou v samotném případu důležitá a rozhodně působí na diváky. Ti jsou na konci procesu vyzváni k rozhodnutí nad dalšími osudy Kocha, a to pomocí průhledné skleněné kuličky.

Už zde se divák setkává s první z mnoha otázek, které hra klade. Spolu s kuličkou do rukou dostávají neskutečnou moc. Rozhodují nad cizím životem. Podobně na tom byl sám Koch, když zmáčknul spoušť a nechal zemřít 164 cestujících.

Princip versus svědomí
Inscenace před sebe staví dvě strany mince. Na jedné z nich je tu řeč zákonů, ústavy, našich pravidel hry. Obžalovaný se při výslechu ukazuje jako dokonalý voják následující prostou logiku, ale i ta v tomto případě říká, že sestřelení letadla byla volba menšího zla. Zde ale přichází na řadu otázka, kterou pokládá nekompromisní státní zastupitelka v přesvědčivém podání Evy Novotné. Je možné vyvažovat život životem? Tedy je každý život stejně hodnotný? A pokud nebudeme následovat svoje principy, nenastane jen zmatek a bezpráví?

Na druhé straně je tu ovšem svědomí, které ve hře představuje obhájce obviněného (Martin Siničák). Může se vůbec člověk dívat na to, že právě zemřelo přes 70 000 lidí a k této politováníhodné ztrátě došlo jen kvůli principům? Nepřinese nakonec jen bezhlavé následování zákonů více škody než užitku?

Doba odosobnění
Další z rovin, na které stroze pojatá inscenace naráží, je rozhodně otázka toho, co nám přinese budoucnost. Teroristické útoky se staly pomalu realitou všedních dní. Výjimečné zpravodajství, kdy za masovými vraždami stojí nějaké vyšší ideje, ztrácí na výjimečnosti. Pro mnohé jsou to ale stále pouze a jenom události, které se jich přímo netýkají. Koch svůj čin obhajuje tím, že jsme ve válce a že s koupí letenky každý musí počítat s možností teroristického útoku. Připravuje nás na to, že teror nemusí představovat pouze obálku novin. Snaží se diváka navrátit do reality. Závěrečnou otázkou ovšem zůstává, zda inscenace potenciál zvládá. Jestli po odevzdání svého hlasu neopouští diváka i fakt celé možné hrozby. Jestli nepochybnou dávkou autenticity a podáním řady informací nakonec není případ Larse Kocha jen dalším z mnoha. ∞


Teror
Národní divadlo Brno – divadlo Reduta (Zelný trh 4, Brno)
premiéra 13. 10. • nejbližší repríza ne 3. 12. 20:00