Rodina se může skládat z různých osobností, které zastávají odlišné názory a hodnoty. Každý z nás jistě zná chvíle plné napětí, které může vyvolat malé nedorozumění například na oslavě nebo během posezení u kávy. Právě tyto napjaté okamžiky ve své černé komedii Rodzina reflektuje i Antoni Słonimski, kterou v prosinci 2020 uvedl v režii Wojciecha Malajkata Teatr Powszechny v Łodzi.


Słonimského hra se odehrává v klíčovém roce 1933, kdy je v Německu na vzestupu Adolf Hittler. Mezi tím na malém polském panství hrabě Tomasz, který je židovského původu, krátí své chvíle ve společnosti svých milenek (ex i současných), ale také svých manželských a nemanželských dětí. Vše působí naivně krásně, každý z Tomaszovy rodiny Hittlerův puč nadlehčuje a plně si snaží užívat života. Záhy však hlavní (anti)hrdina Tomasz zjistí, že jeho levobočkové se politicky radikalizují. Zatímco Hans je hitlerovec, mladý pán Lebenbaum sympatizuje se Stalinem. U jednoho stolu se tak schází Tomaszovy potomci, kteří jsou nejen příslušníci různých národností, ale také diametrálně odlišných politických seskupení. Tomaszovu rodinu tak nelze vnímat pouze jako rodinu v běžném slova smyslu, ale především v globálním měřítku, v němž se vede apel na solidaritu a soudržnost ve společnosti. Evropský kontinent je zde vyobrazen jako jedna velká rodina, která musí společnými silami hájit své hodnoty. Nepřipomíná vám to něco? Ano, hra se v kontextu nynějších událostí stává ryze aktuální. Słonimski však nesklouzává k patosu, ale naopak dění glosuje jízlivým černým humorem, kterým rádoby vše nadlehčuje.

Mezi námi hranice
Scénografie včetně kostýmů podle návrhu Wojciecha Stefaniaka kopíruje módní trendy i bytový design z období třicátých let, což působí autenticky, ale i sentimentálně. Představení se tak odehrává na jevišti s vyvýšenou elevací, jejímž středem horizontálně prochází skládací dřevěné dveře se skleněnými tabulemi, které prostor vyděluji na dva hrací plány. V pozadí se nachází interiér Tomaszova domu, zatímco popředí představuje jeho okolní park. Zároveň tento předěl slouží jako metafora k ději hry, protože, jak jsem výše uvedla, Tomaszovu rodinu rozdělují politické názory a je jím i zprostředkovaná hierarchie mezi postavami. Zatímco Tomasz se svou sestrou a „pravou“ dcerou ocitají v horní části jeviště, naopak levobočkové se často pohybují po jeho dolní části. Herci však kromě scény také pobíhají mezi diváky, což způsobuje ruch. Součástí scénografie je i projekce, v níž se publiku zprostředkovává to, co se děje poté, když herci opouští jeviště. Díky rychlému tempu a černobílému spektru nápadně připomíná žánr grotesky, který byl ve třicátých letech populární, čímž je opět podpořena autenticita.

Sentiment jako droga v těžkých časech
Velmi podstatnou složku inscenace představuje jak jinak než herectví, které však sklouzává k patosu a přehrávání. Avšak zřejmě se jedná o záměr, protože postavy jsou tak vykresleny jako karikatury. Zejména se jedná o Adama Marjańského v roli (anti)hrdiny Tomasze, který často využívá okázalých gest a deklamativního přednesu. Oproti tomu hitlerovec Hans ztvárněný Kamilem Suszczykem usiluje o psychologické herectví, kterým demonstruje motivaci mladých stát se součástí radikálních politických seskupení. Ačkoliv Suszczyk místy přehrává, do své role investuje maximum, dokonce i slzy. Zejména mezi ním a Marjańským vzniká tak efektní kontrast, který poukazuje na jejich generační odlišnost. Zatímco mladí definuje aktivismus, stáří pasivita a sentiment. Jako by se režisér Malajkat skrze aktéry ptal publika: A jakou pozici si vyberete vy?

V takových časech, v jakých se právě ocitá civilizace 20. let ve 21. století snad tato inscenace nepotřebuje ani komentář. Zkrátka vystihuje nejen společenské klima 30. let minulého století, ale trefně odráží i dění, kterému každý z nás nyní přihlíží a je jeho součástí…


Antoni Słonimski: Rodzina
Teatr Powszechny (ul. Legion.w 21, Łódź)
premiéra 19. 12. 2020
nejbližší repríza so 2. 4.