Jemný kvartet, zpomalený čas a vše obklopující klid. Úspěšný soubor VerTeDance ve spolupráci s režisérem Jiřím Havelkou a hudebnicí Beatou Hlavenkovou uvedl na konci listopadu v divadle Ponec nové představení s příznačným názvem „Flow“.

Už ve chvíli, kdy se diváci hrnou do sálu, na scéně jako by se zastavil čas. Dojem dotváří i povedená instalace padajících listů, které vypadají, že se v čase zastavily a nehybně setrvávají na místě. Mezi vším tím listovím postávají čtyři osoby, tanečníci. Civilně a neformálně oblečeni. Jako kdyby postávali na ulici. Ve tvářích mají od prvních momentů soustředěný a neměnný výraz a okolní svět pro ně snad vůbec neexistuje.


Nehybnost je pomalu opouští a oni začínají svá těla rozpohybovávat. Nejdříve lehce, něžně, jen pár náklonů a tahů trupem na stranu. Postupně k tomu přidávají více a více variací. Tah paží, smyčka rukou a úkrok do strany. Každý si tvoří jakousi pohybovou smyčku, kterou opakuje stále a stále dokola. Nejspíš cíleně a velmi okatě celý výjev asociuje čínské bojové umění a cvičení Tai Chi.

Každý je se svou sestavou uzavřen do vlastního pomalého a plynulého světa. Pro každého se čas zastavil a jediné, na co se soustředí, jsou možnosti a ladnost jejich těl. Po chvíli se postupně každý na okamžik ze světa koncentrace vytrhne a zmateně si prohlédne okolí. Sundá si kus oblečení – kabát, bundu – a jakoby nic pokračuje ve smyčce dál.

Efektní závěr a nenaplněná myšlenka
Dynamika pohybů graduje, velkou zásluhu na tom má i živá hudba – skladatelka a pianistka Beata Hlavenková reaguje na přesné pohybové motivy a prolíná elektronické zvuky s klavírní melodií. Tanečníci se pohybují v omezeném prostoru ladných linií. Jejich prostor je dán tím, kam dosáhnou paže, končetiny, trup – prostor vymezuje extenze vlastního pohybu. Těly kreslí do prostoru, ladné linie tahů těly vytvářejí osy, po kterých se pohybují. Sekvence se různí, přidávají se nové motivy.

Stále se ale nikam nedostáváme. Zaseklé pohybové variace se opakují znovu a znovu bez pointy. Rozbít trochu strukturu se čtveřice snaží až skoro ke konci, kdy už jsou gesta i hudba trochu silnější a oni se své „světy pohybů“ snaží propojit se zbytkem. Potkávají se ve stejných pohybech a stejně plynule se zase rozcházejí, dva tanečníci mají najednou pohybové smyčky totožné, další dva se zrcadlově opakují. Stejně ale forma, motivy zůstávají stejné. Žádný zlom. Žádný šok. Jen něžný klid a hraní si s časem.

Alespoň konec je efektní. Z pomyslného nebe nad scénou začínají pršet další listy. Padají mezi ty nehybné a obklopují těla tanečníků. Popírají nehybnost okolního světa a tvoří tak působivou tečku. Vizuálně podmanivá a velmi uklidňující podívaná, v níž forma převládla nad myšlenkou a téma, jenž by vystačilo na pár minut, naplnilo celý večer. ∞


VerTeDance: Flow
Ponec (Husitská 24A, Praha 3)
premiéra 21. a 22. 11. 2016 • nejbližší reprízy 20. 1., 12. 3., 14. 5.