Norma je festival autorského divadla a současného umění. Pátý ročník festivalu se uskuteční 27. listopadu ve Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci v Praze. Co Norma přinesla a přinese odpovídá v rozhovoru její dramaturg Jan Horák, divadelní režisér a umělecký ředitel Studia Hrdinů.

Pátý ročník Normy se blíží. Když zrekapituluješ milníky v její nedávné historii, co ti přijde nejdůležitější jak pro festival jako takový, tak pro jeho sebeurčení?
Pro festival je zásadní mezižánrovost, v průběhu let se více profiluje na taneční projekty s přesahy k výtvarnému umění a různé formy performativnosti. Norma má formát ideálně dvoudenního festivalu, kdy každý z dní utvoří jeden dramaturgický celek. Od začátku pro mě bylo zásadní, aby diváci festival vnímali jako dramaturgicky koherentní, zároveň na první pohled volný, ale ve skutečnosti tematicky úzce propojený blok. A přesně takhle ostravský divák fungoval.

A kdybych měl zmínit nějaké highlighty festivalu za těch pár let, uvedl bych projekt Schubert Pawła Sakowicze a Magdy Szpecht z Wałbrzychu, což byla krásná věc na pomezí hudebně tanečního až činoherního divadla, kde se promísili profesionální tanečníci s amatéry. Pak bych určitě zmínil Núria Guiu, katalánskou performerku s její performance Likes, Izu Szostak s Bagrovým baletem nebo Nach, francouzskou tanečnici s projektem Cellule. Rád vytvářím podobné celky a o to víc se mi líbí, že to diváci respektují a vnímají.

V souvislosti s letošní Normou operujete s konceptem Autonomní zóny. Pojďme si ji představit.
Cítím, že to navenek může působit jako nějaké politikum, bylo by ale zavádějící vnímat tento nadpis tímto způsobem. Jde více o zónu řekněme, intimní až autistickou, ve které se umělci pohybují, vytvářejí světy nevšedních, silných zážitků pro diváky, kteří na ně dokáží přistoupit. Těším se, jak jednotliví umělci rozehrají prostory Studia Hrdinů, připravíme tři scény od proskleného vstupního prostoru, kde budou diváci moci vstoupit do divadelní instalace Psohlavky, přes malý sál, do velkého a zase zpět. Pevně věřím, že diváci přistoupí na formát festivalu a absolvují ho celý.

Mám pocit, že Norma je především postavená na výkonech sveřepých solitérek a solitérů. Kde je pro sebe a diváky objevuješ?
Snažím se jezdit na mezinárodní festivaly, ale sem tam navštívím i různé menší akce ve Francii, Slovensku, Německu. Pravidelné místo, kam dlouhodobě jezdím, je Polsko, kde vidím silnou, generačně spřízněnou skupinu performerů. Polské taneční divadlo je pro mě velký objev, možná na úkor českého. Bohužel v Polsku se kultura plíživě znásilňuje, důležité prostory a instituce zanikají nebo mění obsah, bolševizace všeho možného je zde obrovským tématem.

Z domácích produkcí mě na Normě hodně zaujala performance Refrén. Můžeš o ní něco prozradit?
V rámci každého ročníku Normy vždy oslovím konkrétního českého výtvarníka, aby připravil performance přímo pro konkrétní ročník. K letošní dramaturgii jsem oslovil Marka Medunu, bývalého člena Rafanů. Přišel s raperským performativním koncertem. Je to pro mě vždycky radost dát podobným lidem prostor trochu mimo rank jejich tvorby, ve které se pohybují.

text: Martin Macháček

Festival Norma 2021
Studio Hrdinů (Dukelských hrdinů 47, Praha 7)
st 27. 11.