Jen málokdy se povede natočit opravdu dobrý romantický film. A ještě vzácněji takový film nabízí promyšlený příběh, bohaté dialogy a obrazovou dokonalost, která ovšem nesklouzává ke kýči, ale pomáhá filmu vytvořit nezapomenutelnou atmosféru. Neskutečné se stalo skutečným, v polovině minulého měsíce vstoupil do kin film Nejvyšší nabídka a ten všechna tyto kritéria splňuje.

Snímek s původním názvem La migliore offerta natočil slavný italský režisér Giuseppe Tornatore, jenž několikrát spolupracoval se skladatelským filmovým guru Ennio Morriconem a ani tentokrát tomu nebylo jinak. V hlavní roli vystupuje vždy dokonalý Geoffrey Rush a záludnou léčku s ním rozehrávají Jim Sturgess a Silvia Hoeks.

Ve filmu by mělo mít vše svůj řád a tak tomu je i zde. Hned na začátku se představuje hlavní postava celého snímku, kterou je uznávaný znalec umění, Virgil Oldman (Geoffrey Rush), jehož život je samotářský a jednotvárný. Přes den tento uzavřený člověk uvádí aukce, na objednávku oceňuje soukromý majetek (na první pohled totiž dokáže rozpoznat originál od falzifikátu), po večerech se chodí sám najíst do luxusních restaurací a pak se navrací do svého sídla, v němž žije sám. Opomenout nesmím ještě jeden bod jeho denního programu, a sice pravidelnou návštěvu tajné místnosti v domě sloužící jako trezor, ve které sedává a pozoruje. Pozoruje totiž na stěnách zavěšené portréty žen. Obdivuje jejich krásu, jelikož nikdy nepoznal lásku, skutečným ženám se raději vyhýbá a je v jejich přítomnosti ostýchavý. Zde na portrétech si užívá pohled na ně a zkoumá jejich rysy. Nejsou to portréty jen tak ledajaké, jejich cena je totiž těžko vyčíslitelná. Pravidelně sbírku doplňuje na aukcích za pomoci svého přítele (dá-li se vůbec někdo ve Virgilově samotářském světě označit za přítele) Billyho Whistlera (Donald Sutherland). Ten Virgilovi po dlouhá léta tajně pomáhá obrazy pořizovat, poněvadž Virgil je sám během aukcí, které řídí, kupovat nemůže.

Do života postaršího muže si ale začínají probíjet cestu i jiní lidé. Jedním z nich je Robert (Jim Sturgess), který pracuje jako mechanik a restauratér a několikrát s Virgilem spolupracoval. Jejich setkání však postupem času začínají sklouzávat k osobnější rovině a Virgil má k Robertovi čím dál víc přátelštější vztah. Shodou okolností se Virgilovi v den jeho šedesátin ozve žena jménem Claire Ibbetsová, jež se po smrti svých rodičů chce odstěhovat do menšího domu, a proto ho požádá, aby ocenil majetek, který po nich v domě zůstal. Po několika naplánovaných schůzkách se Claire neukáže, pouze Virgilovi volá. Důvodem je její nemoc, trpí takzvanou agorafobií, strachem z otevřených prostor a z lidí, a nikdo ji za posledních patnáct let neviděl. Když je v domě ještě někdo kromě ní, skrývá se v tajném pokoji a s ostatními mluví přes zeď. Její tajemství Virgila přitahuje, oživuje jeho fantazírování o tom, jak vypadá a jaká je a snaží se přirozeně o záhadné Claire dozvědět víc. Divák může sledovat, jak se neustále zamračený nesympatický znalec umění proměňuje v láskou popletenou a šťastnou osobu. Před očima se divákovi ale začíná rozehrávat hra, která má na konci nečekaný spád, a přes určité nápovědy (například replika „Vše se dá padělat, obrazy, nemoc i láska“) může i nemusí tušit, jak to celé dopadne.

Magično a tajemství
Film je směsí pohádkového scénáře, což se objevuje například ve scénách evokujících lásku krásky a zvířete, ovšem i tyto role se dosti prolínají. Velkou váhu zde má i magično provázející celý snímek. Za zmínku rozhodně stojí skvělá výprava a především výtvarná kvalita filmu nabitého uměním ještě více umocňující zážitek. Zároveň film nabízí výbornou hereckou základnu, překvapivý závěr a především hudbu Ennia Morriconeho. Už jen proto stojí snímek rozhodně za zhlédnutí.

Význačnou roli ve filmu hraje tajemství, se kterým režisér velmi dobře pracuje, snaží se odvést naši pozornost jinam, což se mu daří, a tím docílí momentu překvapení, jejž na konci zažije snad každý. Tornatore odhaluje informace pozvolna a tím se mu povede přesvědčit diváky o tom, že se film vydal jiným směrem a načíná nový sled událostí.

Na své si ve filmu přijdou i zarytí vlastenci, a to ve chvíli, kdy se Virgil objeví v Praze, projde se po Staroměstském náměstí a poté se usadí v restauraci „Day and Night“, což je v reálném světě Pivnice u Milosrdných blízko Nemocnice Na Františku. Ve skutečnosti však její interiér vůbec nevypadá tak, jako ve filmu, navíc je momentálně zavřená. Přesto ale není proč se zlobit, jako jeden z mála filmů uvedla Nejvyšší nabídka Prahu ve velice pozitivním světle. Takže pokud si chcete zajít do kina na něco nenáročného, romantického, tajemného a filmařsky povedeného a ještě k tomu zahlédnout skvosty našeho hlavního města, rozhodně zajděte do kina na Nejvyšší nabídku.

Nejvyšší nabídka
(La Migliore offerta)
režie Giuseppe Tornatore
Itálie, 2013, 124 min.