Pro filmy z posledních let, které se zaobírají tématem rasismu, je příznačné, že bývají shodně časově i místně situovány. Obzvláště plodné a divácky srozumitelné se ukázalo prostředí USA 50. až 70. let. Američtí filmoví tvůrci splácejí dluh afroamerické komunitě poměrně náruživě – situace dospěla k tomu, že v kontextu globální kultury zcela zastiňují filmy z ostatních zemí, které se touto tematikou zaobírají rovněž.

Snímek Mangrove, který je součástí série Sekerka, se tak stává jedinečným pohledem na rasisticky motivovaný útlak mimo USA. Poohlíží se po mainstreamem ignorovaných zákoutích Velké Británie 60. a 70. let.

Mangrove je nejen café bar v Notting Hillu, ale také symbol místní komunity přistěhovalců ze Západní Indie a střední Ameriky. Na podnik snaživého Franka Crichlowa (Shaun Parkes) si ovšem zasedne nenávistný policista (Sam Spruell) a majitele začne vytrvale a nevybíravě šikanovat. Po měsících útlaku se Frank rozhodne vyjádřit svůj nesouhlas demonstrací po boku Černých panterů. Vůdčí osobnosti jsou však zatčeny a obviněny ze závažných přečinů. Druhá polovina filmu Mangrove se sestává ze soudního procesu, který odhaluje zakořeněné a rafinovanější podoby společenského rasismu. To vše na motivy skutečných událostí.

Antologie Sekerka od společností BBC a Amazon je dílem britského režiséra Stevea McQueenea. V roce 2014 obdržel za svůj snímek 12 let v řetězech (2013) Oscara za nejlepší film. Ani tehdy nešlo o kalkulovaný tradicionalistický životopis, ale o silný počin, který mísil známá schémata s prvky uměleckých filmů. Tematika rasismu zazněla i v jeho následujícím snímku Vdovy (2018). Reakce na toto dílo byly ovšem rozpačitější a divácký ohlas nepřiměřený rozpočtu. Dá se tedy předpokládat, že v budoucích monografiích o režisérovi bude mít Mangrove i celá Sekerka podstatně váženější místo.

Neklid v soudní síni
Protagonistou není vzorový hrdina ani revolucionář. Frank se dlouhou dobu angažovat nechce, ale tlaky, které kolem něj vznikají, jej nutí přijmout agresivnější postoj. V tento moment najde průnik s emancipačním programem členky Černých panterů Altheiou Jonesovou (Letitia Wrightová), s kterou uspořádá osudovou demonstraci. U soudu poté nestojí čelem konvenčnímu zlu v podobě bigotních karikatur, ale zejména proti těžko specifikovatelnému viktoriánskému duchu, který v jistých kruzích v Británii stále přetrvává. Rasová tematika vstupuje v Mangrove do pozoruhodných kontextů a McQueen vede ostrovní společností přesný řez.

Režisér si nevystačí s tematikou, ačkoli ta sama by byla důvodem k mediální pozornosti. Každé scéně dokáže dodat jedinečný audiovizuální výraz a nijak se nebojí viditelných kontrastů. Mangrove se vyznačuje ohromnou rozmanitostí stylu – je to takřka průvodce možnostmi současného filmaře. Již jedním z prvních záběrů je mimořádně působivý velký celek, který ukazuje nejen šíři produkce, ale i velkoměsto v potřebné přestavbě. Obraz zároveň připomene observační techniky Francise Forda Coppoly z Rozhovoru (1974). Půl minuty dlouhý záběr možná v současnosti může působit excentricky, McQueen ovšem později ještě přitlačuje. Scénu, ve které Černý panter (Malachi Kirby) vysvětluje Frankovi, že se nemá spoléhat na bílou spravedlnost, režisér koncipuje do podoby tři a půl minuty dlouhého statického obrazu. Díky pečlivé kompozici a hereckým výkonům má ovšem daleko od jakékoli formy režijní lenosti.

Značně odlišný přístup k montáži ukazuje scéna demonstrace. Jakmile dojde ke konfrontaci, vyznačuje se snímek poměrně rychlými střihy, přitom ale nikdy neztrácíme vazby na postavy. Přehlednost je klíčová, neboť naše postřehy budou později potřebné u soudních svědectví. Zatímco demonstrantům v této scéně vidíme do tváří, policejní složky zachycuje kamera většinou zezadu a prostřednictvím fragmentů helem, obušků a bot. Ubíhání času na pozadí soudního procesu poté McQueen stylizuje do střihové sekvence, ve které za pomocí mnoha fotografií vidíme stavbu brutalistní vyvýšené části Londýnské silnice A40. Technika dlouhého záběru se navrací při zvratu, který nastává po hodině a půl stopáže. Uplatnění najde v nejúdernější kompozici celého filmu, jež se odehrává v zadržovací cele soudní budovy. V ní podává Shaun Parkes možná definující výkon své herecké kariéry, a to za pomocí silného protisvětla, vyprázdněné mizanscény a omezené barevné škály.

Katarzní emoce jsou v závěru Mangrove na místě a McQueen je opět mistrně akcentuje pomalou jízdou kamery a zdůrazněním mimoobrazového prostoru. Skutečnost, že Mangrove není samostatný televizní film, čemuž by bezesporu odpovídala mimořádná kvalita, ale součást pětidílné série, je zarážející. A festivalové ohlasy tvrdí, že kvalita s dalšími McQueenovými díly nijak výrazně neklesá.

Mangrove (Sekerka)
režie Steve McQueen
Velká Británie, 2020