Justine je vychovávána od mala jako vegetariánka, stejně jako její starší sestra Alexia. V šestnácti letech po vzoru svých rodičů a také Alex odchází studovat veterinární školu. Justine se ztrácí z dohledu rodičů a kvůli studentským pravidlům bizarní francouzské školy pozře kousek syrového masa. Nově nabytá volnost jí až nebezpečně zachutná.

„Kousla jsi do toho masa, kousla jsi do něho?!“ ptá se matka Justine na posledním společném obědě před jejím odjezdem na internátní školu, když dívka vyplivne masovou kouli, která se jí nějakým nedopatřením dostala na talíř. Nekousla… a matce se značně ulevilo. Po zhlédnutí Raw budete vědět proč.

Režisérkou francouzsko-belgického psychologického dramatu a hororu je Julia Ducournau. Autorka se v roce 2012 podílela na tvorbě televizního filmu Mange s kolegyní Virgile Bramly, ovšem Raw představuje její první samostatný celovečerní film, který se nedá snadno zaškatulkovat. Raw není typickým hororem, ale spíše snímkem plným přesahů. Syrový počin si pohrává s více či méně hmatatelnými metaforami. Ústřední motivy představují volnost dospívání, příchod na střední školu, šikana či objevování sexuality.

Raw si na filmových festivalech v Cannes a Torontu vytvořil label nechutného až nekoukatelného snímku. A pověst se s artovým filmem nesla i na dalších festivalech. Do jaké míry jde o dobře promyšlenou PR kampaň? Netuším. Že diváci znechucením opouštěli sály? Ale jo, tomu mohu uvěřit. Raw zkrátka nepředstavuje zábavu pro celou rodinu. Například fráze „samou láskou bych tě snědla“ v sesterském vztahu nabyde díky snímku úplně nového významu. Představitelky Justine (Garance Marillier) i Alex (Ella Rumpf) předvedly výborné výkony a touhu po lidském mase jim zkrátka uvěříte. Ovšem nalijme si čistého vína – žádná Svatební váza ani Lidská stonožka to není. A o žádnou hloupou vyvražďovačku se naštěstí také nejedná.

Správný poměr ingrediencí
S vizuálně hravým obrazem i dějem tvoří perfektní symbiózu atmosféru podtrhující hudba, o kterou se postaral Angličan Jim Williams. Především elektronické hudební části mi pak lehce připomněly soundtrack od Disasterpeace pro horor It Follows. Nevidím v tom záměr, ovšem v odkazech na starší hororové snímky už ano. Kdo by si nevzpomněl na Carrie Briana De Palma, když na nováčky veterinární střední vylijí litry krve?

Ducournau odhadla u Raw správný poměr všech ingrediencí. U publika se ne vždy setkal s kladným přijetím, ale otázkou zůstává, zdali se tak stalo kvůli nízké kvalitě snímku, či šlo spíše o falešné hororové očekávání, které s sebou filmové dílo bohužel nese. Raw není jen horor bez duše. Raw je syrový, děsivý art uvádějící kanibalismus jako metaforu sexuální touhy. Bon appétit! ∞


Raw / Grave
režie Julia Ducournau
Francie / Belgie, 2016, 99 min.