Mrazivý příběh ze zasněženého Polska přijde v letním parnu vhod. Sice vás tak docela nevzpruží, ale nebudete litovat. A zaručeně se budete cítit jako po zásahu studenou sprchou.

Idu vychovali v klášteře a do statutu jeptišky jí zbývá jen složení slibů. Předtím ale musí navštívit svou jedinou příbuznou, tetu Wandu, s níž se doposud nesetkala. Je to rázná žena, plná životní deziluze a obvykle i alkoholu. Rychlé formální střetnutí dvou odlišných světů ale ke vší podivnosti přeroste ve společnou cestu za odhalením pohnuté rodinné historie.

Příběh o hledání a nalézání se odehrává v ponurých kulisách raných šedesátých let. Místo nostalgie po volnomyslné dekádě a uvolnění režimu ale dojdou na přetřes poválečné křivdy. Režisér a scenárista Pawlikowski neměl v úmyslu natočit film o zlých nácíčcích a hodných Polácích. Místo toho se nimrá ve specifikách nastupujícího režimu, v krutostech sousedů na sousedech, Poláků na Židech a socialismu na lidech. Taková látka vždy rozvíří zatuchající vody veřejného mínění, protože nikdo nechce tak úplně slyšet, jak moc jsou vinni i „ti naši“.

Film však rozhodně není jen pokušitelským šťoucháním do žeber. Nad nepovšimnutou výplň biografů ho nevyzvedává jen ono velké téma, ale hlavně citlivé provedení, pro které lze mluvit o opravdovém uměleckém počinu. Pawlikowski zavelel použít černobílý materiál formátu 1:1,37. U Idy si tedy rozhodně krk neukroutíte, namísto širokoúhlých záběrů je promítací plocha téměř čtvercová. Režisér se nechal inspirovat ve starých fotografiích, a to nejen zmíněným poměrem stran, ale i kompozicí.

Právě estetiku amatérské fotky, nalezené v dědečkově kufru za skříní, se rozhodl vnést i do filmu. Nápomocný mu byl i kameraman Lukasz Zal, který se nebál experimentovat, a to přesto (nebo právě proto), že Ida pro něj byla debutem. Záběry jsou promyšlené a neotřelé. Postavy třeba často rozmlouvají ve spodní části snímku a zbytku vévodí pozadí. V některých zemích kvůli tomu distributoři dokonce nechali písmenka titulků občas přeskočit doprostřed záběru, aby z herců na plátně bylo také něco vidět.

Přestože černobílý film a tklivá témata vybízí k táhlým zahleděným záběrům, tvůrčí tým tomuto pokušení nepodlehl. Kamera je statická, nerejdí po okolí a nepřibližuje. Scény se střídají poměrně svižně (celková stopáž je pouhých 80 minut) a režisér dohlédl na vystříhání všech obrazů, jež neposouvají děj ani výrazně nepřibližují prostředí. Dále ve střižně skončily i samoúčelně estetizující „pohlednicové“ záběry. Ba i mnoho scén, které zapadaly do tradičního vyprávěcího schématu či dovysvětlovaly motivaci postav, se nedostalo do finální verze filmu. Vůbec to nevadí, pozornému divákovi nic zásadního neujde, naopak se může tiše těšit, že ho nikdo nevodí za ručičku.

Režisér dokonce odnášel z jednotlivých scén rekvizity, které připravili svědomití členové štábu pro větší realističnost. Z nich zůstalo jen nezbytné minimum. A tak asketické kulisy a úspornost scén zapříčiní, že když Ida na začátku filmu opouští klášter, divák spolu s ní objevuje svět za jeho zdmi a jen pomalu zjišťuje, v jakémže roce se příběh vlastně odehrává. Nedočkáte se ani na míru zkomponovaného soundtracku. Hudba hraje ve filmu důležitou roli, vyskytuje se však převážně jako produkovaná a reprodukovaná.

Opravdovost snímku tedy otevřeně stojí na hereckých výkonech. Agata Kulesza se bravurně zhostila role vnitřně rozklížené Wandy, ale zároveň poskytla i dost prostoru představitelce Idy. Tou byla Agata Trzebuchowska, která ve filmu debutovala. Pawlikowski ji náhodou objevil v jedné varšavské kavárně. Typově byla Trzebuchowska výbornou volbou a všechny jemné nuance role zamlklé budoucí jeptišky podala s přirozeností a grácií.

Ida je hrdým přírůstkem do řad polského filmu, ač její režisér Pawel Pawlikowski dosud tvořil a působil mimo rodnou zem. Ve třinácti letech spolu s rodinou emigroval a později natočil v britské, francouzské a ruské produkci čtyři filmy. Až s Idou se vrátil točit do Polska, a to přímo do doby svého mládí. Tento návrat ke kořenům vlastním i ke kořenům současné evropské společnosti se nadmíru vydařil. Ida válcuje filmové festivaly a kritici si ji pro palčivou tématiku a sugestivnost obrazu hýčkají. Bodejť by ne! ∞


Ida
režie Pawel Pawlikowski
Polsko, 2013, 80 min.