Na malebné české vísce to vře. Kombinace zahnilé méněcennosti a strachu z neznámého dala vzniknout uprchlické hrozbě. Absolventský film režiséra a scenáristy Adama Kolomana Rybanského z FAMU se zaměřuje na problematiku, která se v domácí kinematografii objevuje spíše v drobných elitářských posměšcích. Titul Kdyby radši hořelo bude dozajista patřit k nejlepším českým filmům uplynulého roku.


Školní filmy Adama Kolomana Rybanského jsou svým způsobem příkladně zvolené výzvy. Tři jeho projekty, včetně celovečerního debutu, jsou tematicky sevřená díla s omezeným počtem postav a zápletek. Není to důvod ke kritice – právě na takto vymezeném poli dokáže vybrušovat osobní poetiku. Publiku následně předkládá sebevědomě vystavěné variace na „své“ motivy češství, každodennosti a téma změny, který v aktuálním filmu otřese vesnickou komunitou.

„Nikdy tady nebylo tak bezpečno jako dneska.“
Ještě než Rybanský zakončil svá studia s Kdyby radši hořelo, zaujal festivaly (a Českou filmovou a televizní akademii, která mu udělila dvě nominace na České lvy) krátkometrážními snímky Přátelské setkání nad sportem (2017) a Home Sleep Home (2018). První dílo je sbírkou hořkosladkých výjevů z nohejbalového utkání, to druhé sleduje humorné setkání dvou rozdílných existencí ve vlakovém kupé. Komediální prvky zvládl Rybanský bravurně – tu připomene mladého Ivana Passera (typáž postav, vesnické bezčasí), jinde Wese Andersona (absurdita vyplývající z načasování gagů a kamerových kompozic). I přes Rybanského předchozí zkušenosti představuje Kdyby radši hořelo pro něj podstatný risk.

Zaprvé se zařadil k několika málo „famákům“, kterým se poštěstilo absolvovat s celovečerním projektem. Zařadil se tak vedle odvážných projektů Cesta do Říma (2015) nebo Prach (2015). Jelikož Kdyby radši hořelo vzniklo jako koprodukce FAMU a dalších subjektů, v rovnici se ocitl několikanásobně větší finanční obnos, než bývá na škole zvykem. Tematicky se navíc režisér pouští do „nastavování zrcadla společnosti“, u čehož bývá nezdar velmi bolestivý. Jako by toho nebylo málo, produkce probíhala za zvuků pandemických vln, což možnost kinodistribuce velmi komplikovalo. Kdyby radši hořelo se nicméně uvedení v kinech dočkalo. Premiéru mělo v sekci Panorama na festivalu Berlinale (zde před šesti lety zaujala ambiciózní Já, Olga Hepnarová /2016/).

I přes chystanou červnovou premiéru v Česku bude mít film zřejmě jen malý divácký dosah. Jeho úspěch je měřitelný na rovině estetiky – v soudržnosti vyprávění, v lidském a humorném postihnutí komplikovaných témat či v audiovizuální stylizaci. Tedy v kategoriích, které bude za desítky let stále podnětné zkoumat, na rozdíl od žebříčků návštěvnosti.

Věčný migrant
Rybanský film účinně zpřehledňuje tím, že narativ explicitně dělí do šesti kapitol, které se odehrávají v pěti velikonočních dnech (posléze následuje finální „úterní vystřízlivění“). Mobilizuje také možnosti lineárního a do značné míry polopatického vyprávění. Kdyby radši hořelo nechce být „sofistikovanou“ komedií. Vypráví v souladu s přímočarým viděním světa svých protagonistů. Za hlavní průvodce volí dvojici dobrovolných hasičů Bróňu (Miroslav Krobot) a Standu (Michal Isteník). Postulovaná přímočarost nevede k zaostalosti. Naopak v kontextu současné české kinematografie snímek vyčnívá. Například omezená škála kamerových aranžmá nás možná zpravuje o nudné každodennosti postav, o to lépe pak jde časem podtrhnout vztahové a hodnotové změny v komunitě. Frontální kompozice, v kterých nezůstává nic zatajeno, jsou zase skvělým nástrojem v komických scénách.

Díky nevelkému počtu postav se s cítěním vesnické komunity sžijeme velmi rychle. Tu ale udeří tragická událost. Vesnický jarmark naruší neřízená dodávka, která jednoho muže těžce zraní. Bróňa se chopí situace a za viníka označí neznámého islámského uprchlíka. Vesnice okamžitě přijímá dosud ignorované „tradice“ a „křesťanské hodnoty“ a proti neviditelnému pachateli se rozhodne bránit. Své teze režisér skrývá do symbolu vratkého stromu, který nad usedlostí ční. Je to místo sebeurčení, kam se film mnohokrát vrátí a u něhož zažíváme největší dějové zvraty.

Kdyby radši hořelo inspiroval případ prvního českého teroristy Jaromíra Baldy, který se jal „probudit“ českou společnost tím, že se pokusil vykolejit vlak. Kvůli dlouhotrvající přípravě projektu vstupuje Rybanského film do kin až roky po odeznění migrační krize. Způsob, jakým postihuje osoby, které znají jen polarity a své pohnutky skrývají za prázdné floskule, je ale stále podařeně nuancovaný. Dezinformátory ukazuje jako vrstevnaté bytosti, které střídavě ovládají traumata, strachy, sobeckost, ambice a nakonec i stupidita. Rybanský na lidi s tendencemi k dezinformování nepohlíží s despektem. Důkazem je závěr, který je ve znamení prozření a obyčejného lidského porozumění.

Rybanský tedy ono zaklínané společenské zrcadlo nastavuje způsobem, který nezapomíná na různorodost komunit i individuální lidské cíle. Risk se vyplatil a česká kinematografie získala velmi silný celovečerní debut.

Kdyby radši hořelo
režie Adam Koloman Rybanský
ČR, 2022