Ve dnech 20. až 24. ledna proběhl již po páté Festival krátkých filmů Praha. Přehlídka současné krátkometrážní filmové tvorby má velkou diváckou základnu, o čemž svědčily vyprodané sály kina Světozor.

Vedle široké nabídky českých, španělských a japonských, studentských i profesionálních krátkých filmů proběhla v rámci festivalu také mezinárodní soutěž. Závěrečný večer moderovaný herci Simonou Babčákovou a Jakubem Žáčkem proběhl v žertovném duchu.

Vítězové

Bohužel vtipně trapné předvádění se moderátorů bylo zábavnější než samotné vítězné snímky. Jedině islandský film s názvem Ptáčata, který dostal hlavní cenu a pět tisíc euro, odpovídal svojí kvalitou renomovanému festivalu. Režisér Rúnar Rúnarsson zde ztvárnil střet světa dětí a dospělých.

Čtyři mladiství se ocitnou na večírku plném alkoholu a drog. Dají si ketamin a usnou. Jeden z nich je po probuzení svědkem znásilnění jeho milované kamarádky, která je v bezvědomí. V tu chvíli se nemůže ani hýbat, a tak raději zase zavře oči. Závěr filmu je velmi silný. Dívka se probudí nahá na posteli a uvidí vedle sebe svého kamaráda. Chlapec raději předstírá, že se spolu milovali, než aby jí sdělil krutou pravdu, jíž byl svědkem.

Režisér filmu citlivým a zároveň šokujícím způsobem ztvárnil dětskou zranitelnost, krutost dospělých a také projev lidskosti, která pramení v naivním dětském světě.

A poražení

Další dva filmy, které získaly zvláštní uznání poroty, bohužel originalitou ani kvalitou nevynikaly. Po shlédnutí švýcarského snímku Kořeny režisérky Eileen Hofer, jenž byl svědectvím atmosféry v malé turecké vesnici, diváka zajímalo jediné: „Proč to vůbec bylo natočeno?“ Film Švéda Patrika Eklunda Pozdní sběr pointu nepostrádal, avšak úpěnlivá snaha o originalitu a humor vedly ke klišé.

Vměstnat do desetiminutového filmu příběh, charakteristiku postav a pointu je těžké, vzhledem k tomu, že na dlouhé vysvětlování není prostor. Právě proto by se tvůrci měli zaměřit na zjednodušení příběhu a nepřeplňovat svá díla vtipem, ze kterého je většinou cítit více snahy než smyslu pro humor. Rovněž by si měli být vědomi, že každý příběh stojí na pointě, pokud se nejedná o filmovou báseň či jiné alternativní filmové žánry, a podle toho se řídit při sestavování scénáře.