Film, který letos získal sedm Českých lvů. Zároveň i první český celovečerní snímek promítaný po šestnácti letech na festivalu v Cannes. Čím si zaslouží Cesta ven pozornost v takovém měřítku?

Režisér Petr Václav se po několikaleté odmlce vrátil k romskému tématu, jemuž se věnoval už ve filmu Marian. Tentokrát se v hlavní roli objevuje pár, Žaneta (Klaudia Dudová) a David (David Ištok), žijící v paneláku v Ostravě. Žaneta si chce najít práci, aby mohla výdělkem splatit dluhy, které její přítel nadělal. Ale práci ne a ne najít. Ocitá se na nějakou dobu v nekonečném kruhu, jelikož ihned po škole šla na mateřskou, nemá žádnou praxi a teď ji bez ní nikam nevezmou. Ale když ji nikam nevezmou, nezíská požadovanou praxi… Nakonec zastaví svůj majetek a od Davida odchází. Nejprve přespává i se svým dítětem a sestrou u otce, kde jich je v jednom dvoupokojovém bytě sedm, a poté na ubytovně, kde se střetává v hádce s majitelem, nedodržujícím hygienické předpisy.


Film obsahuje doslova všechno, co může člověka k tématu napadnout – předsudky, romské tradice, nezaměstnanost, čerpání sociálních dávek atd. Zkrátka taková filmová encyklopedie romské vyčleněnosti. Na druhou stranu ale postrádá nějakou celistvou dějovou linku a je příliš zkratkovitý. Mnoho scén je nedokončených. V některých situacích musí postavy daný moment okomentovat, aby každému došlo, o jak vážnou věc se jedná. Možná bylo záměrem, aby snímek působil zčásti dokumentárně, ale to se příliš nepodařilo kvůli přehrávání herců, scény pak zdaleka nepůsobí přirozeně.

Vůbec tedy nerozumím Českému lvu za hlavní ženskou roli. Klaudia Dudová je amatérská herečka, pro roli byla vybrána režisérem při prozkoumávání lokací. Byla tedy obsazena bez jakékoli herecké průpravy a několikrát bylo i zmíněno, že nic nehrála, pouze se chovala přirozeně. Proč tedy ocenění za herecký výkon?
Ačkoliv byla Cesta ven mnohokrát chválena za její objektivnost, nemohu s tím souhlasit. Přestože se Petr Václav snažil natočit současné problémy romské menšiny otevřeně a nestranně, nepovedlo se mu to. Snímek působí příliš idealisticky. Hlavní hrdinka je zde vykreslena jako ta správná, snažící se přizpůsobit, odvážná a pracovitá. Chce se oprostit od svého dosavadního života a bojuje s předsudky vlastní rodiny i cizích lidí. Postavy jsou až příliš typizované.

Čím si tedy vysvětluji, že se jedná o film, který byl v letošním roce nejúspěšnější jak pro české filmové kritiky, tak i v rámci ocenění Český lev? Popravdě řečeno – nemám tušení. Můžu jen odhadovat. Cesta ven má totiž v české kinematografii víceméně solitérní postavení. Nejenže se věnuje romské tématice a mapuje život na okraji společnosti, ale také zachycuje v hlavních rolích protagonisty, kteří to nehrají, nýbrž žijí, procházejí si tím totiž i v jejich reálném životě.

Snahu o film, který obsáhne co nejobšírněji romskou tématiku a nebude se podbízet, pokazila především jeho kouskovitost. Přestože ale nesplnil má očekávání, naplnil nakonec alespoň z části svůj záměr. ∞

Cesta ven
režie Petr Václav
ČR / Francie, 2014, 103 min.